Šťastní to lidé: rok v tajze

Nie som si istý, či sú tak celkom šťastní alebo len pripútaní svojou psychikou na jedno miesto, ale dobre, to že to urobili Nemci a ešte takto vykreslili Rusov, za to pomyselný klobúk dole. Vadila mi postupnosť, pretože začali tvrdou prácou a praktickými ukážkami ako prežiť v drsnej zimnej prírode, prechádzali cez pár dialógov, pár zábaviek, no zas skončili pri praktických veciach, ktoré inak na filmoch milujem, no neboli detailné a tak by som si musel dodatočne niečo naštudovať a vyhľadať, čiže to boli prakticky len ukážky a divák „zíraj“. Títo ľudia musia bojovať o prežitie, ale myslím, že nie sú v takom strese ako my, čo sa sami nazývame civilizovaní. Z tých diel z divočiny je toto dosť presvedčivé, niektoré chvíľky stoja za to, je to proste tamojší život a zvyky. Ja mám radšej teplejšie prostredie a osobne myslím, že názov je trocha prehnaní, ale tento dokument sa oplatí vidieť. (11.12.2013)

Mrazivá dokumentární lahůdka. Sdílím s Herzogem nadšení z života lovců a jejich doslova bezmezné improvizace a vynalézavosti v těch nejtěžších podmínkách. Bonusem je zjištění, že údajný příbuzný slavného režiséra Tarkovského si tam někde v Tajze místo filmařiny loví ryby puškou. Jedna výmluvná "Za všechno mohou Rusové. S nima přišla vodka." (12.09.2013)

„Odkázáni sami na sebe, lovci cítí samu podstatu. Jsou to šťastní lidé.“ Když jsem v půli snímku obdržel tuto informaci, tak jsem konečně pochopil, že se dívám na špatný film. Z tváří lidí, kteří musí celý život makat nebo chlastat, do této chvíle totiž žádné štěstí nezářilo. Já jsem však toužil po pozitivním souznění člověka s přírodou uprostřed divočiny a dostal jsem jen portrét lidí, kteří co vidí, to zabijí. Snad půl filmu zabral technologický rozbor nástrah a to mne také nebavilo. Jediné pozitivum vidím v přírodě, v probouzejícím se Jeniseji a lidové tvořivosti při výrobě kanoe nebo lyží. Všechny další informace o Tajze mám v sobě ještě z dob, kdy se o ní psalo víc, než o ceně ropy za barel. A když ve mně konečně dokument vzbudil zvědavost otázkou, odkud berou pohonné hmoty pro sněžné skútry, motorové čluny, motorky či motorové pily, když nikde nevidím žádný Shell ani ropný vrt, tak jsem se to nedozvěděl. (19.09.2013)

Zpracováním velká nuda, ale obsahově velmi zajímavý dokument, který nám zprostředkovává pohled do jedné malé vesničky uprostřed Sibiře, kde je největším výdobytkem civilizace motorová pila a snězný scooter. Jsou to tvrdí lidé, ale žijí v souladu s přírodou a jsem přesvědčený, že psychicky mají mnohem přijemnější život než západní uspěchaná civilizace. Fyzicky je to však dřina, nemluvě o té šílené zimě a těch komárech...bzzzzzzzzzzzz. Děs! Každopádně příště bych vybral nějaké schopnější dokumentaristy, kteří by to pojali velkolepěji s monumentálními záběry tamní tajgy. Takhle to byla trošku nuda... (10.06.2016)

"Je posledního prosince. Neobvyklé teplo, jen 33 stupňů pod nulou." Syrová výpověď o životě uprostřed Sibiře, kde je absolutní svoboda člověka vykoupena jeho tvrdou prací v extrémních podmínkách. O lidech, kteří zde žijí, se dá ale říct, že jsou naprosto svobodní, protože si tento způsob života zvolili sami a vyhovuje jim. A proto o nich lze skutečně prohlásit: Šťastní to lidé. Ke zhlédnutí zde. (14.12.2013)