Studená ryba

Když nám bude dělat někdo potíže, jako třeba pan Yošida, tak ho prostě uděláme neviditelným... a bude to! :o) Šion Sono mě zatím po třech filmech nesmírně baví svými bizarními náměty, snad pokaždé velice originálně a funkčně propracovanými včetně neočekávaných žánrových a stylových kombinací. Základní premisa Studené ryby o luxusním obchodu s rybičkama, za jehož poťouchle svérázným šéfem se skrývá úchylný zabiják a většina jeho zaměstnanců je pak nucena k asistenci i mimo veřejný provoz obchodu, je tak správně děsivá a zároveň i v nejedné scéně černohumorná, že mě film zvláštním způsobem hodně bavilo sledovat. Sono se i na poli delší stopáži ukazuje jako velký mistr napětí, který diváka jen tak nepustí, pokud ho úspěšně lapí do svého vyprávění. Také oceňuji, že když už má někdy potřebu natáčet úchylné scény, že diváka slabší povahy na ně připraví velmi pečlivě, neodpudí ho na začátku – pomalu rozehrává civilní děj, přítomné úchylnosti graduje od decentnějších znepokojení, dlouhou dobu vynechává explicitnější záběry... Když ale došlo v poslední půlhodině na zásadní (postupně i očekávaný) uzemňující zvrat a celý děj se k závěru překlopil v tomto směru k tak šíleně přehnanému finále s ne úplně dopracovanými motivy (např. příchozí policajt a jeho zásah-nezásah?), na můj vkus šlo o příliš samoúčelné šokování ve víru sexu, brutality a krve, kdy jsem (byť pořád často s velkým napětím) byl svědkem něčeho, co jsem sledovat asi vážně nepotřeboval. Tohle už nebyl horror ani černý humor, jenom čirá přehnaná brutalita. Nadále oceňuji Sona jako nezaměnitelného „svérázného“ filmaře s osobitou tvorbou, ale vzhledem k vyústění mu tady nedokážu dát dlouho zamýšlených 4–5 hvězdiček a příště si možná více rozmyslím, na co se od pana režiséra ještě podívám. [70%] (23.06.2023)

Tak Japonci mi slušně natrhli prdel tímhle bezútěšným thrillerem! Násilí zobrazené ve filmu v poslední,gradující půl hodině má svůj účel a vše perfektně zapadá! Je nemožné tenhle film zařadit do nějakého žánru, protože místy funguje jako horror, thriller, či černá komedie s hlubokou alegorii ohledně bussinessu a Japonské společnosti. Během filmu není zcela jasné, kdo tím psychopatem vlastně je, pouze ryby působí normálně. Překvápko ! (05.05.2013)

Založeno na pravdivém příběhu. CITÁT - Haló? Tady Syamotův obchod s tropickými rybami........ Dva prodejci akvarijních ryb se jednoho dne potkají, díky malé krádeži dcery jednoho z nich. Jeden je chudý, druhý je bohatý a bohatý chce víc. CITÁT - Líbí se ti moje Ferrary?............ A tímto osudovým setkáním začínají problémy, které mají perfektní vyvrcholení. Sexuálně, perverzně a krvavě laděný příběh, který si na nic nehraje. Zajímavá hudba, povedená kamera, která vykouzlí pár povedených záběrů. Střet dvou akvaristů a jejich rodin není žádná káva, vše od počátku spěje k dramatickému konci. CITÁT - Japonci nedělají nic, co by nás přimělo cítit se provinile........ Rybičky, které Okubo, okolo 65 minuty, obdivuje a ťuká jim na sklo, jsou klasická Paví očka neboli Živorodka duhová - Poecilia reticulata. Film se ubírá zajímavým směrem a Syamoto se zaplétá do podivné sítě intrik, vražd a sexu. CITÁT - Všichni jsou legrační.......... Aiko a Murata jsou...jak to říci? Prostě umějí dělat lidi neviditelnými. Jsou perfektně sehraní a práce jim jde od ruky. Běžící časomíra přes celou obrazovku je zajímavý nápad, ale je nevyužitý a krátký. Brutální konec je pak jen třešíňkou na pomyslné hladině akvarijního obchodu. CITÁT - Já jsem teď nový Murata!!!!!........... (17.11.2014)

Nemohu sice soudit umění pana režiséra, neb je tohle jediná věc, kterou jsem od něj měla čest vidět, ale mohu soudit, že tohle je vážně dobrá věc na parametry ostrova jako je Japonsko. Doufám, že to není z vlastní zkušenosti autora, když to má tu nálepku "inspirováno skutečnými událostmi", i když já být Japonec, taky bych zrovna nepřekypovala dobrou náladou a optimismem. Tenhle počin ze soudku "kterak chudý nešťastník ke štěstí přišel" je dokonalý nejen díky hlavní linii, ale také kvůli obrazům, kterých si cením a u kterých jsem se vážně bavila. Kromě zasviněné koupelny, zneviditelnění a psychického teroru, to byla například i děvčata prodavačky (ta se mi hodně líbila). Denden je přesně tím ohavou, kterého potřebovali a vítězný smích slečny dcery byl nejsladší třešeň.. (16.09.2011)

-"Mr. Shamoto! It kind of hurts!"Tak tentokrát jsem byla režisérem velmi zklamána. Zatím jsem vymyslela několik následujících důvodů. Předně, hlavní Démon nebyl dostatečně démonický. Zlo na Zemi přinášel zejména skrz hlučnost, a hlučnost není zlo, které by ve mně vzbuzovalo animální strach. Dále, proměnou projde jen postava otce, všichni ostatní jsou nedodělaní. Jsem možná rozmazlená režisérovými ostatními filmy, kde si postavy byly více rovny v pozornosti, jaké se jim dostávalo, takže tady jsem byla "dramaturgicky neuspokojena". Dále, herečka ztvárňující dceru mi přišla hrubě nedostatečná. A možná ještě něco, co jsem si zatím nepojmenovala. Výsledný dojem se poskládal tak, že mi film přišel strašně sterilní a bez šťávy, bez jakéhokoliv výraznějšího drivu. Zbožňuju akvarijní ryby a je mi tím pádem dvojnásobně líto, že tahle takhle vystydla. (27.09.2012)