Žluté moře

Korejcům zjevně chyběla soudnost pokud jde o stopáž a co je horší i pokud jde o děj. Dívat se totiž na asijskou prodlouženou verzi videoklipu skupiny Kabát "když se u nás chlapi poperou, tak jen noži a sekerou" je skutečně otravný. Samozřejmě kdo si libuje v násilí , vystříkne, ale takhle nasilí pro nasílí mně moc nebere. První třetina docela ušla a zajistila filmu, alespon ty dvě hvězdičky. (20.01.2018)

Takový průměr, čekal jsem víc. Filmu škodí pomalé vyprávění, které celý děj dost vleče (např. první hodinu se neděje skutečně skoro nic zajímavého), z toho však akční scény jako jsou souboje a automobilové honičky nabírají na šílených obrátkách, aby se pak děj zase ponořil do bezduchézo plytkého "čehosi". To mi prostě nesedělo. Navíc naprosto zbytečně přepálená stopáž vadí taky. Děj samotný nění nijak vyhrocený, aby se do něj divák ponořil a nějak intenzivně ho prožíval. Každopádně film obsahuje opravdu špičkové akční scény, krvavé a brutální souboje a celkově prostě kvalitní akci. Některé scény jako by spíš vypadly z nějakého jiného filmu (např. scény, kde výtečná postava "President Kim" likviduje protivníky, kteří ho napadnou, 20 chlapů složí doslova jako dobytek sekerou v jedné ruce a prasečí kostí v druhé!!! apod. ..). Jako jsou tam výtečné scény, ale na délku stopáže je jich málo prostě a celkově je to takové slabší ... škoda... (21.06.2011)

Subtilně dokonalý snímek naráží na očekávání diváků vyburcovaná jednak režisérovou prvotinou "Bílé maso", ale i převládající představou o jihokorejské kinematografii. Tradiční vnímání korejských filmů staví silnou dělící čáru mezi tamní komerčně orientované projekty s jejich lifestylově vyhnaným vizuálem a jakoby protilehlou kategorií festivalových snímků, které ukazují šeď a trudnost každodenní existence – v zásadě lze tuto polaritu též popsat jako opozici hyperrealisticky pestrách velkoměst a kvazirealisticky umouněných vesnic. Na Hong-jin pak dělá něco v jihokorejské kinematografii nevídaného, když akční blockbuster situuje do prostředí, která jsou zpravidla vyhrazená pro sociální dramata, a inscenuje psychologické drama shakespearovského ražení jako intenzivní thriller. Rozporuplné přijetí snímku jen dokládá, že diváci vyhledávající asijský pop od své filmové potravy chtějí primární atrakce a dravé tempo. "Žluté moře" totiž namísto toho pečlivě buduje půdu pro intenzifikaci thrillerového rámce. Právě díky dlouhé úvodní části zde schéma o „obyčejném hrdinovi“ vrženém do víru událostí, které ho převyšují, nemá roli vágního macguffinu, nýbrž je rozvedené jako vážná dramatická linie. Intenzifikačně funguje také profilace hlavního hrdiny coby tragické postavy se shakespearovskou posedlostí, jež nejen jeho vede do záhuby (famózní rozuzlení celého překotně spletitého příběhu vede zdejší hlavní postavu stejně jako Shakespearovy hrdiny k nazření vlastního osudu skrze utrpení okolo něho). Jak osvěžující a odvážné - v Jižní Koreji posedlé plastickou dokonalostí -, že režisér divákům předkládá postavy, které nejsou žurnáloví hezouni, a naopak figury žijící v luxusu prezentuje jako odpudivé a v zásadě impotentní tupce. Namísto toho přichází s novým obrazem divošské virility ve famózní postavě buranského mafiána, který ve výsledku zastíní i submisivního hlavního hrdinu. Jestliže se na přelomu tisíciletí v souvislosti s filmy mluvilo o „remaskulinaci“ jihokorejské společnosti, "Žluté moře" představuje nenápadnou reflexi genderového obrazu mužů v posledních letech. A ano, vedle toho má film dech beroucí akční sekvence, ale řemeslnou bravuru režiséra paradoxně spíš dokládá to, co divákům ostrým střihem neukazuje. (30.07.2011)

První kapitola je nudná, druhá je průměrné akční drama a pak následuje asi sto let trvající pohádka. V pohádkové části nám neprůstřelný a nezranitelný taxikář předvede, že je přeborník v boji holýma rukama, s nožem, sekerou, v plavání, v běhu, řízení kamionu a osobního auta. Profesionální zabijáci z úcty k těmto dovednostem devadesát let obdivně kroutí hlavami, které si nechají odsekávat bojovně naladěným taxikářem, tleskají rukama, které si nechají odřezávat tímtéž mužem, lapají po dechu, když reinkarnovaného Zátopka nemohou dostihnout. Mnohým se dokonce i narovnají oči v úžasu, co zase na ně náš bazedovou chorobou trpící Číňan vytáhne za bojový hmat, chvat a jiné. Zbývajících deset let filmu je rozděleno mezi nechutné pojídání čehokoliv čínským supermanem a hláškami z jiné planety korejských policistů. Dobrý bože a ten závěr napsala samotná Delia FIallo? Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí ... Bezruč Slezské písně psal půl století, jen půl století, litoval člověka, který jen sto let kopal uhlí, jen sto let. A kdo polituje mně, že jsem se stopadesát let dívala na něco takového? (30.09.2020)

Režisér svůj počin The Chaser očividně nepřekoná. První polovina je absolutní filmová euforie zaměřující se jenom na hlavního hrdinu (jeho plány vraždy, časování přijezdů/odjezdů, nečekaný zvrat). Ta druhá podává celkem komplikovanější vztahy vícero postav, což by mi nevadilo, ale byl v tom hroznej bordel. Na druhou stranu jsem si ji také docela užil, protože se všichni parádně vyřádili nožema, sekerama, vlastně vším, co člověku přijde pod ruku (takhle parádně zobrazené bodání nožem jsem snad ještě v žádným snímku neviděl, působí to hrozně real). Velký mínus - je určitě roztřepená kamera, asi inspirace z Bourna? No při těch honičkách v autech to bylo až nesnesitelný na oči. Kdyby se snímek držel více v duchu prvních dvou aktů, neměl bych problém se přiklonit i k pěti hvězdám, protože to bylo parádně zrežírovaný, herecky honosný, atmosférou neuvěřitelný, škoda. Kdyby se na druhou polovinu vystřídal režisér s takovým Hoon-jeong Parkem, vůbec bych si nestěžoval (ta akce by byla naprosto bezchybná). Čtyři čisté hvězdy. (26.08.2022)