Slow Torture Puke Chamber

A máme tu závěrečnou část vomit gore trilogie Lucifera Valentina. Zatímco první část Slaughtered Vomit Dolls byla jakousi demonstrací agonie a nočních můr feťačy a prostitutky Angely, ReGOREgitated Sacrifice byla surreálná noční můra, symbolicky znázorňující její cestu peklem, tato závěrečná část je zřejmě nejdekadentnější ze všech a představuje jakýsi nekonečný cyklický vomit-and-breed ambient. Slovo ambient je zde hodně na místě, jelikož celý film nám neustále připomíná, že všechno to zlo a hrůza, která se zde děje je prostým a tichým plynutím, neměnným tokem času, nekonečným opakováním stále těch samých chyb, slabostí a selhání. Ó jak dekadentní. Zároveň je tento snímek po poměrně výsostně surreálném ReGOREgitated Sacrifice částečným návratem k prvnímu dílu, zejména co do popisu utrpení jakožto nekonečné agónie. Z tohoto pohledu je jistým způsobem o poznání srozumitelnější a přístupnější (pokud tedy divák přistoupí), než snové vize z druhé části. Celý film je v podstatě explicitním sledem vhledů, podobných těm, které známe již z dřívějška. Zfetované štětky, prášky, bití, ponižování, zneužití v dětství, blití, žaludeční krvácení, zvracení krve, masturbace s křížem spojená se zvracením, zvracecí trichtýř a podobně. Angela Aberdeen v podání Ameary LaVey se vrací na zemi a posedá další Angelu (úžasně zahranou totální sexy kočkou Hope Likens) a celý koloběh se opakuje. Cyklus života (hlavně tedy toho ženského) je zde nenávratně poskvrněn zlem, které je jeho vždypřítomonu součástí, rakovinným genetickým kódem který prostupuje každou buňku každého organismu a šíří se jako nejzhoubnější epidemie. Život je zde nekonečným koloběhem předávání a šíření nákazy, které není možné se jakkoli zbavit, jediným únikem je smrt, představující vysvobození a absolutní rezignaci. Odkazy na zrození, růst a rozmnožování prostupují celý film, od záběrů na množící se buňky, mikroorganismy a hmyz až po zrození člověka. Všeprostupné zlo je přítomné ve všech těchto fázích a v každém prvku filmu – v již známém Henrym, který blije na plod vytržený z lůna, v druhé Angele, která jako oběť rezignovaně pojídá namnožené šváby z dortu a samozřejmě v první Angele, která se vrací z pekla na zemi a posedá další a další Angely, aby taktéž uzavřely svůj pakt se Satanem. A koneckonců i ve filmu samotném, který ke konci začíná taktéž rezignovat, cyklit se v blití a pití zvratků, a blížit se ke své záhubě. A proto jako gesto, že opravdu nic nemá smysl si film jde s Angelou na balkón radši zapálit cigáro a naslouchat policejním houkačkám nočního města. Vedle toho, že je tenhle film solidní čuňána, tak je to neuvěřitelně dekadentní záležitost. Na druhou stranu, mnou výše popsané "poselství", které snímek nese (byť se jedná pouze o moji interpretaci a nevylučuji, že v tom někdo jiný může vidět něco jiného :-) ), je dle mého názoru celkem jednoduché a dá se i v obecné rovině spojit s významem slova "dekadence". Divák jen musí překousnout tu nekonečnou palbu hnusu, ale rámcově se tam dá něco najít. Symbolika je zacílená celkem jasně (zrození, zánik, utrpení) a neustále se opakuje. Z toho tedy vyplývá, že pokud by snímek zachoval ústřední koncept a symboliku, ale všelijaké gore a suffering scény by byly zredukovány na polovinu, klidně třetinu původní stopáže, v podstatě by se nic nestalo :-). Takže záleží, co kdo vyhledává. Na druhou stranu má snímek jen 75 min, takže i tak se to dá, ale mít to o něco déle, nemluvě o nějakých dvou hodinách, tak už by to byla celkem pruda. Pro všechny extrémisty, kteří si libují v dekadentních vizích na rozhraní krvavého masakru a fetišistické orgie je tohle nicméně jasný tip na dílo, které se zaryje do paměti a zůstane nezapomenuto. Ostatně, tohle zůstane po shlédnutí nezapomenuto zřejmě u kohokoliv :-) . Naprosto dokonalé vizuální provedení, známé z předchozích dílů je zde samozřejmostí a dovedené do dokonalosti. Fajnšmekrovská kamera garantována. A zřejmě letmý SPOILER: A cože je tedy onou slow torture puke komorou? Je to každá buňka každého z nás a každého živého organismu. Třináctá komnata je všudypřítomná a všeprostupující. 10/10 (08.03.2011) (méně) (více)