Kon-Tiki

Měl odhodlání, cíl a hlavně nezlomnou vůli. Nedal vůbec na ostatní, věřil pouze sám sobě, svým schopnostem a dovednostem a dokázal to, čemu se tehdy mnozí vysmívali. Přeplout na balzamovém voru, jen s hrstkou nejvěrnějších Tichý oceán, vzdálenost přes 8 000 kilometrů a dokázat, že Polynésie byla osídlena z východu. Řeč je o legendárním norském mořeplavci Thoru Heyerdalovi, jehož příběh dal vzniknout tomuhle životopisnému filmu. V průběhu zhruba dvou hodin můžeme sledovat jeho plány, starosti a nakonec samotnou expedici, které ze začátku vůbec nikdo nevěřil. Solidně natočený film, kterému klidně odpustím i hodně přehnanou scénu se žralokem, jinak nemám co vytknout. (16.05.2015)

Ani nevíš, jak (moc) Ti, Thore, rozumím. V názorech na snímek se můžeme (jak vidno, také se tak děje) značně rozcházet, ale snad se shodneme alespoň na jednom a to sice faktu, že bezesporu nejsilnější pasáží je ta část, kdy se dotyční konečně dostávají na otevřené moře a naplno tak může vyniknout práce G. H. Andreassena. Navíc se, pokolikáté už, ukázalo, že (finanční) omezenost se dá přetavit v přednost. Když sledujete místní uvěřitelné zápolení se žraloky (až na scénu SPOILER odplaty za papouška, ze které by měl(i) jistě radost i B. Helgeland resp. M. Gibson resp. Porter) člověk se mimoděk neubrání srovnání s hollywoodskými vysokorozpočťáky, kdy ta digitální umělohmotnost (všechna čest všem vyjímkám) brání v jakémkoliv si užití snímku. I přes fakt, že osobně bych uvítal více upřednostnit dokumentární formu (velká zvědavost a očekávání od originálu z roku 1950) v momentě, kdy se tvůrci rozhodli čistě pro filmovou verzi, troufám si rozhodně tvrdit, nemohli dosáhnout o mnoho lepšího výsledku. Kon-Tiki působí sice moderně, přesto si ovšem zachovává starosvětský ráz a navíc punc přirozenosti, tj; uvěřitelnosti. Za to, pánové, velký dík. Tímto mi závěrem dovolte tvůrcům resp. snímku samotnému připít. Na co? No přece „SKÅL!“ (17.07.2013)

Tak tohle byla parádní pocta nejen Thorovi, ale i ostatním členům posádky Kon-Tiki. Tady netřeba slov. Doporučuji každému s nimi usednout na vor z balzového dřeva a vydat se napříč oceánem z Peru do Polynésie.... Ačkoliv jindy mi dlouhá stopáž poslední dobou u filmů celkem vadí, zde mi snímek připadal naopak krátký. Těch dobrodružných i krásných příhod s mořskou faunou mohlo být ztvárněno více. Posádka jich za dlouhé plavby zažila nespočet... Zajímalo by mne který ze žraloků byl skutečný a který byl počítačem do obrazu dosazen... Z některých scén jsem byl opravdu paf! Kamera je naprosto dokonalá a po chvilce získáte dojem, že i pod vámi se houpe podlaha voru a v přerostlých vousech ža vás svrbí špína a naschlá sůl !!! :-). Film rozhodně doporučuji vidět !!! Já teď napnu všechny síly k tomu abych mohl vidět původní film točený přímo Thorem Heyerdalem. 4 ananasy. * * * * (10.02.2014)

Snímek Kon-Tiki, mapující objevitelskou cestu slavného dobrodruha Thora Heyerdahla, byl prostě něco úžasného ... bylo to naplnění mnohaleté práce předznamenané splnění jednoho snu, dokázat naruby vyvrátit zažité teorie ... opravdu brilantní herecké výkony všech zúčastněných, něžná pocitová hudba, která vůbec neruší, nevyčnívá jen podbarvuje dějovou linku. Pravé drama odehrávající se jen na palubě voru z balzového dřeva po dobu 101 dní a citlivé záběry pod mořskou hladinou při boji o život, když vás obklíčí žraloci. Pobavil mě proutěný výplet s košem - prý proti žralokům. Jsem si jistá, že by dlouho nevydržel, kdyby se do něj predátor jen trochu opřel. Dojalo mě nádherné přátelství, které mezi šesti účastníky plavby vzniklo, i když to tak na začátku nevypadalo. Mám ráda severské filmy, tak moc se liší až se to člověku stane srdeční záležitostí. Děkuji Enšpíglovi za vynikající tip :-) (29.07.2013)

Moudré články tvrdí, že tenhle umanutý chlapík na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki zpevněném pouze lany bez větších obtíží překonal část Pacifického oceánu. Bezmála sedm tisíc kilometrů. Ano, bez větších potíží. A možná v tom je právě ten problém, protože já si strhující cestu představuju krapet jinak. I když to celé působí velmi autenticky a vizuální stránka filmu je velice slušná (pochvalu si zaslouží hlavně kameraman Geir Hartly Andreassen i zvukař), chyběl mi větší spád, víc zapamatovatelných scén a vnímal jsem i docela dost promrhaného potenciálu. Je to takové dobrodrůžo pro patnáctileté kluky. Žádná pořádná ponorková nemoc, žádné ostré hrany, žádná psychologie (vždyť ti hoši měli pár měsíců po opuštění válečného běsnění). Na mě to bylo prostě moc rodinné, což přebíjí i ten povedený vizuál. Příště si dám mnohem raději Zemeckisova Trosečníka, který se stal dobrodruhem zcela nedobrovolně. A já si to s ním podstatně víc užil. (12.06.2017)