Vodnické zpívánky

Ačkoli by si někdo mohl myslet, že se jedná o pohádku S Josefem Dvořákem, který v osmdesátých létech byl asi nejčastěji obsazovaným hercem - není to tak. Tenhle film je mixem soft erotiky s muzikálem a ještě něčím pro co nemám slov. Japonci byli vždycky jiní a pro nás Evropany je divná i ta jejich mytologie. Kappa je totiž hodně divná potvora a já se jen ptám, zda jejím dalším vývojovým článkem není Gappa? :-) Podoba by tu totiž byla. Mimochodem je zajímavé, že i Japíci měli potřebu si pro topení se nebo dokonce utopení vymyslet vodního mužíka, který tahá lidi pod vodu... Myslel jsem, že tenhle filmeček vezmu na chalupu, kde čas od času s přáteli sjíždíme ty největší brutky s hodnocením max do 15%. Obsah by na to stačil... Ale po vidění to nevezmu ani na tu chalupu... Tohle je opravdu ulítlá šílenost. To už fakt raději Decibely lásky... Dávám za jednu salátovku. Zlatej jihočeskej Česílko ! * (23.03.2017)

Asi takhle: Jsem velký fanda braků, úchyláren, béčkových hororů, midnightů i pinku filmů... Viděl jsem jich už spoustu, ale přísahám, že něco takového ještě ne. Už od prvního záběru, kdy se ve vodě mezi lopuchy objeví chlápek, má umělý zobák, krunýř a chroupe okurku, je jasné, že tohle bude nezapomenutelný zážitek. A taky že ano. Dalším střihem se dostáváme do továrny na zpracování ryb, kde mladá dělnice v kopě mrtvých ryb objeví jednu živou, zazpívá song o tom, jak je to skvělé a že ji musí zachránit, načež ji odnese k řece. Tam ale potká vodníka... A to ani nemluvím o zhuleném hippie Smrtonošovi, anální perle, otřesně veselých písničkách, superbizarních choreografiích, ujetých erotických scénách s půlmetrovým zeleným vodnickým přirozením a dalších věcech, které, chtě nechtě, dělají z Vodnických zpívánek můj nezamilovanější brak. (10.08.2011)

[MFF 2011, Karlovy Vary] (ZANEDBATEĽNÉ SPOILERY) Lascívna capina, s ktorou triezvy divák rozviaže zmluvu o akceptovateľnom pobaveníčku behom prvého muzikálového čísla a keď nie vtedy, tak skalopevne pri zjavení (v trapáckom prevleku prezlečeného) komparzistu-"Kappu". Ten sa dobrodušne pozdravý pritepleným pridrepnutím a začne opalovať (po rybách páchnucu) tridsiatničku z prímorskej dedinky. Kappa je šéf, bez zbytočného zdržiavania si (to) ho nechá vyhuliť v obyvačke a zákonito neodmietne ani posmrtný orgazmus. Svoju dočasnú milenku uvedie do tajov vodníckych močiarov a objasní jej divotvorné účinky análnej perly. "Onna no kappa" sa na príkladné pinku nechytá, túto trhlú sortu nízkorozpočtových radovánok napozeranú (zatiaľ) nemám, ale kedysi dávno som sa s jedným exemplárom do kontaktu dostal a dosť som sa pri ňom (od smiechu) popukal. Nemal som však pocit, že na mňa niekto chŕli sardonické/samoúčelné absurdity/obscénnosti či ničím nepodopreté netanečné choreografie, ale naopak som si ulietaval na čudesných/karikatúrnych zjavoch, ktoré do pojašeného konceptu zapadali a pokúšavý príbeh s prvkami "soft-porna" príhodne zdobili. Polnočná projekcia však mala svoje čaro-neveriacke výkriky, hýkania, hláškovania ("ty vole, vona si ji tam vopravdu strčila" alebo "hele Honzo, ten kappa je ale pěkná piča, co?") nemali hraníc a ja nemôžem povedať, že by neboli úseky pri ktorých by som sa nesmial-boli, len ich bolo pomenej a veru, neni atrakcia ako atrakcia. (04.07.2011)

Japonský bůh smrti v tangách? Dívka nchápající sílu anální perly ("A co s tou anální perlou budeme dělat")? A jako sladká tečka na konec roztomilá anabáze oživování. Proboha... Tohle bylo fakt moc. Není to ani zábavné, ani líbivé. I ty písničky (a ty mě na tom zaujaly nejvíc) znějí dost zápaďácky. Ale pojďme se všichni tvářit, že to bylo ohromně bláznivé a zábavné a budeme ti správní intektuálové. Brrr. (08.05.2012)

"Underwater Love" o sobě prohlašuje, že je první pinku muzikál, dokonce toto žánrové vymezení má potřebu konstatovat v úvodním titulku s názvem snímku (úvodní titulky jsou navíc psané na růžovém podkladě, aby i největší tupci pochopili, že toto je pinku). Jenže to není pinku, nýbrž festivalová komerce stavící svůj PR na známosti a lákavosti pinku. Pinku filmy jsou určené primárně pro japonské publikum, promítají se ve speciálních kinech, natáčejí je lidé z branže, mají mizivé rozpočty (v přepočtu cca 600 000 Kč), nepůvodní hudbu, krátkou dobu natáčení a normovanou stopáž okolo 60 minut. Nic z toho "Underwater Love" nesplňuje. Už úvodní titulek, který vysvětluje, co je kappa (zjednodušeně řečeno japonský vodník), naznačuje, že tento film je zamýšlený pro zahraniční diváky. Projekt pochází z hlavy německého nadšence Stephana Holla, který vede distribuční společnost Rapid Eye Movies, jež se specializuje na asijské filmy a na DVD i do kin uvedla několik pinku filmů. Hudbu složilo francouzsko-německé duo Stereo Total a kameru vedl proslulý spolupracovník Wonga Kar Waie Christopher Doyle. "Underwater Love" s festivalovou normovanou stopáží 90 minut tedy striktně řečeno není pinku, nýbrž vysněný projekt evropského fandy pinku filmů, který je primárně určený pro festivaly a zahraniční distribuci (ostatně sales agentem filmu je německá firma Film Boutique, která pase nové filmy Sokurova či Tarra). Stranou kategorizace nabízí "Underwater Love" v rámci tradičního programu filmových festivalů sice vítané povyražení, ale pouze protože se jedná o potrhlý film, který vágně vrší absurdní slapstickové scény a muzikálová i sexuální čísla. Ve srovnání s nabízející se "Chutí melounů" Tsaie Ming-linanga se německo-japonský projekt ukazuje jako naprosto samoúčelná a nekoncepční rozjívenost, kde hudební vložky nemají jakékoli opodstatnění v ději ani nevypovídají nic o postavách či jejich emocích. Také oproti jiným absurdním či burleskním pinku jako "Nádherný život Sačiko Hanai", "Sexuální mašina: Sezona obscenit" či režisérovým předchozím filmem "Uncle’s Paradise" představuje "Underwater Love" pouhou afektovanou taškařici bez jakékoli jiné kvality. Ve jmenovaných snímcích totiž bizarní události a karikaturní postavy představovaly ozvláštnění příběhu či základních myšlenek, ale zde jsou v pozici centrální a jediné atrakce. (04.05.2011)