Lollipop Monster

Německá variace na Jacksonova Nebeská stvoření okořeněná o motivy z Alenky v říši divů o světě, kde jedna dívka prožívá svůj barevný sen, zatímco ta druhá se utápí ve všech možných odstínech šedi. Příběh o tom, co se stane, když se tyto dva světy protnou se závěrem vystřiženým jak z reklamy na Bauhaus. (07.07.2011)

V kontextu filmů o dospívajících rebelkách výjimečný snímek, protože dívkám nepodsouvá tradiční hodnoty, ani je nedémonizuje (jako to dělají např. německé "Wir sind die Nacht" či "Abgefahren"). Nejen, že hrdinky zde vyprávění nesměřuje do náruče opačného pohlaví, ale navíc poměrně otevřeně a bez hodnotících tónů se dotýká témat, která cílové publikum zajímají, jako je heterosexuální i lesbický sex, vymezování se vůči módním trendům a absurdita nefunkčních rodin. Podobně také celková afektovanost, formální přeplácanost a pestrobarevná stylizace rezonují s pohledem náctiletých děvčat na svět. Ač má film prvky emo, proti tomuto módnímu směru se rázně vymezuje jeho zesměšněním v postavě teatrálně trapného bratra jedné z dívek. Podobně jako v "Sucker Punch" či "Hanna" zde naopak převládá pestrost trendů přejímající z různých mód prvky skládající dohromady pluralitnější, ale současně osobitější styl. (08.07.2011)

Někdo si pustí metal ve svém temném pokoji, někdo do růžových sluchátek. Někdo maluje tmavé siluety na depresivní obrazy, někdo si přemaluje svůj dívčí pokoj načerno. Ale každý se nějak potřebuje vyrovnat s dospíváním, problémy v rodině a okolí, smrtí... Je jedno jak - hudbou, přátelstvím, sexem, řezáním si do rukou, nenávistí, hádkami, experimentováním... A některé věci se nejlépe vyřeší jen jedním způsobem - tvrdě, přímo, navždy:-) Tvrdá komedie s obrovským nadhledem a hlavně pochopením vám i díky své vtipně atmosferické grafické stránce nedovolí spustit oči z plátna a přestože vás možná bude chvílemi mást, kam celý příběh směřuje, konec vás vrátí zpět na cestu bláznivého nadšení a užívání si snímku. Při titulkách pak už jen zíráte s obdivným výrazem a nevěřícným úsměvem na běžící růžovo-černá písmenka...;) (06.07.2011)

46. MFF KV .. Scénář: Ziska Riemann, Luci Van Org .. Zajímavé vizuálně hudební scény, příběh do černa, avšak také trocha neduhů, ale tahle režisérka (spisovatelka, animátorka, scénáristka, skladatelka, textařka) jistě ještě poroste.. (07.07.2011)

Vizuálne a hudobne nápadité asi ako prechádzka supermarketom. Hudobne podobné večernej návšteve "trendového klubu" plného životaskúsených a zároveň znudených gymnazistov. Informačne i humorne hodnotné ako rebélia rozbíjania telefónnych búdiek za socializmu v ČSSR. Mediálne zhodné s tým ako o mladých referujú korporátne psychologické magazíny a reklamami zdieľané blogy, čo je asi najväčšia chyba - novosť pohľadu vystriedalo uniformné pricmrdávanie tomu, čo sa nosí ako názor, že takto sa má dnes protestovať voči rodine, vzťahom, škole. Mladí rebelovali vždy zhruba rovnako, šukalo sa ako o závod tiež, len tie rezačky do zápästí viac nahrádzali pred takými 20. rokmi reálne samovraždy, či vraždy - aby vzdor mal nejaké varovné memento (čo potvrdzujú správy o pozvoľnom sústavnom poklese samovrážd mladistvých). Recyklát viac ráz videného v podobe hystericky nepodarenej pastelkovo pripálenej zmesi Jacksonových Nebeských stvorení, Jakubiskovho Post coita a Boylovho Plytkého hrobu. (17.05.2012)