Čihajafuru

Claudio Pinto umí vyvalit oči tak, že mu čouhají 4 cm z důlků. Já to neumím a seriál Chihayafuru mě tomu asi nenaučí. Claudio je ovšem ve vyvalování očí nejlepší na světě. Les Stewart naťukal na psacím stroji všechna čísla od jedné do milionu. Zatímco já u u Chihayafuru setrval pouhých pět týdnů, on se nevzdal (skoro) celých 17 let. Les je nejlepší na světě, nikdo nedokázal, co on. David Alexander pokořil 7 miliard lidí, když na sebe navlékl 121 triček najednou. Nejlepší na světě. Na Světě! +++++ I Chihaya Ayase touží být v něčem nejlepší na světě. I Arata touží být v něčem nejlepší na světě. Taichi doufám ne, ten vypadá, že na to nemá. Ale třebas se pletu. Ovšem karutu, tu pro nás podivnou hru, hraje taky. Dobrá, nebudu se vysmívat japonské tradici a kultuře. Přeci jen, hráčská základna je širší než u vyvalovačů očí, a to i když. má oči skoro každý a sadu karutiček asi málokdo. Díval jsem se na youtube a skutečně hrají podobně jako v seriálu. +++++ Necítím potřebu naříkat nad tím, že si někdo vytyčil jasný cíl a pak celý život usiluje o jeho dosažení. OK. Ani mi nevadí, že míří za uznáním skrze hru, jejíž kouzlo mi zůstane navždy cizí. Seriál Chihayafuru však nenašel ve svém nadšení pro věc míru a poddal se plně obludnému karutovému sektářství. Dělí lidi na hráče a nehráče, přičemž je skutečně dělí. +++++ "Ach, ta Chihayina sestra je tak povrchní, když se vysmívá karutě," měl by si zřejmě myslet divák. "Hohoo, ta Taichiho dívka je vcelku ucházející, ale zjevně je s ní děsná nuda, vždyť nehraje karutu," vede diváka Chihayafuru v dalším díle. "Oooo, Arata již nehraje, co si počne, co se mu stalo, co ho zlomilo, musím ho vyléčit!" s hysterickým pláčem pořvává Chihaya. +++++ Karuta tam, karuta sem, karuta dovnitř vás a karuta zákonitě ven. Výbuchy nadšení z výhry a dobrých soupeřů střídají plačtivé rozlučky s karutkámy, ještě plačtivější přesvědčování: "Hraj, to je tvůj život!" nejplačtivější: "Budu, je to můj život," "Ano, hrejme spolu, navždy!" Všechny hlavní postavy uzrály k pojídání pilulí, které tlumí emocionální reakce. +++++ Člověk se až diví, že samotná hra, které nepropadá, v seriálu tak monotematickém, představuje chvíle vytržení z té strašlivé přemíry vzájemně utvrzovaných citů. Jsou to okamžiky napjatého soustředení, rychlých a přesných reakcí i dalších skutečně sportovních "emocí". Nicméně ty zase především těží z tradice sportovních a herních anime typu Hikaru no Go, jejichž pozitiva navíc násobí větší bohatost a divácká přitažlivost. Končím po 5. díle. Bez hodnocení, dojem kolem **. (02.11.2011)

Po 15 dílech dávám poctivé tři hvědy. Zatím se mi to víc líbí než nelíbí, není to tak dobrý, abych si musel pouštět díl za dílem, ale zároveň ani tak špatný, abych se dívat přestal. Samotná hra je zvláštní, ze začátku mi to připadalo strašně jednoduché, postupem času jsem ale zjistil, že je velmi složitá. Uvidím, jak se mi bude líbit konec řady, možná hodnocení ještě zvýším, dolů ale spíš nepůjdu. EDIT: Mám za sebou celou první sérii a nevím proč, ale nějak mě to vtáhlo a posledních pár dílů mě celkem dost bavilo. Na konci se sice žádný úspěch nekonal, ale o čem by pak byla další řada. Slabší 4, nicméně čtyři za skvělou hudbu, povedenou animaci a zajímavý námět a jsem zvědavej, jak dopadne druhá řada. :) (25.01.2015)

Chihayafuru mi bolo odporučené ako ďalšie športové anime, ktoré stojí za to pozrieť. Keďže v anime dokáže byť hype i varenie, dal som tomu šancu, ale musím povedať, že prvá séria je celkom sklamanie. Nájde sa tu pár dobrých epizód, dizajny niektorých postáv sú nápadité, avšak zráža to veľmi priemerná animácia s priveľa statickými zábermi a slabo motivované postavy. Najhoršie ale je, že samotné zápasy nie sú najlepšie zvládnuté a hype či zadosťučinenie sa nedostavuje. 3* (02.03.2018)

V tomto anime se mi líbí, jak dokázaly vykreslit co to je sportovní duch a co to znamená být v týmu, bojovat o něco, obětovat tomu všechno a na nic jiného nedokázat myslet. Je zajímavé, že všechny tyto emoce byli autoři schopni vtlačit do karetní hry, kterou jsem v životě neviděl, ale to vůbec nevadí, protože vše je dobře vysvětlené a pak už se jen necháváte unášet na vlnách euforie z vítězství i proher. Hodnoceno po shlédnutí první série a 4**** jen pro to, že tam hold bylo pár trapnějších dílů. (28.03.2012)

Karuta. Hra, o které jsem dosud neslyšel, jejíž pravidla mi byly neznámé a celkově i podivné. Pětičlenný tým pod vedením energické Chihayi, jejího kamaráda z dětství a dalších tří členů, se probojovává zápasy stejně jak je tomu v Go, Shogi, hře Šachy či Tenise, Golfu a dalších sportovních aktivit. || K prvnímu dojmu: || Začátek se mi velmi líbil. Byl energický (stejně tak jako Chihaya), živý, jasný a skýtal velké možnosti. Největší potenciál se ukrýval v malém človíčkovi jménem Arata. Toho však později v seriálu nebudeme téměř vídat... || Klady: || krásná hudba, animace, nápad, emoce. Chihayafuru skýtá řadu dobrých věcí, které se vám budou za začátku líbit, jakožto už zmíněná živost a celkově sršící dobrá nálada. Za nejslabší postavu bych ze viděli Chihayu, ostatní jsou velmi povedené. || Zápory: || krásná hudba (stále stejná), nápad (nerozvíjený), emoce (stále stejné až přehnané). Emoce... Ano. Jedno z největších plusů v prvních dílech se obrátí v negativní vlastnost v dílech následujících. Je až neuvěřitelné, jak může být Chihaya stále udivená z nejmenších věcí. Stále se červenající, stále s otevřenou pusou, stále usínající. Autoři si zde podkopávají půdu pod nohama tím, že postavám dali charakteristiku, která se po celý seriál mění tak max u podřadných charakterů, u vedoucích (Chihaya a spol) je stále stejná a po několika episodách snad ještě ve větším měřítku. To i Naruto se svým "budu Hokage" to nepřehání tak moc jako právě zdejší hlavní hrdinka... || Verdikt: || Skončil jsem u 18. episody, dále nemám nejmenší náladu se koukat z důvodů vysvětlených v záporech. Chihayafuru bych zařadil do takových klidnějších, nevážnějších a odpočinkových anime, na které se není škoda kouknout, když máte mraky času. Také určitě doporučuji těm, kteří hrají Karutu, nebo o ní chtějí zjistit pár věcí. 55% Edit: [27.3.2012] Dokoukáno: Chihaya konečně skončila a dostavilo se lehké "škoda". Vskutku zajímavé. Silný začátek, extrémně nudný prostředek vystřídán velmi zajímavým koncem. Ach, jak to asi zhodnotit, že. Středně. Jak jinak. Dá se říci, že jsem popsal vše, co zde můžete čekat. Ke konci je to zábavnější, ne však o tolik, aby to vynahradilo na deset-patnáct nudných episod uprostřed série. 60% (08.02.2012)