Somnambuul

Formální kvalitu (zejména vizuální) snímku upřít nelze, ale podobně jako u známějšího estonského Listopadu, jde imho o imitaci umění, nikoliv umění samotné. A je to prostě hrozná nuda. Po čtvrt hodině člověk kontroluje hodinky a po hodině nemůže uvěřit, že to tak pojede ještě další hodinu. Stylizace, atmosféra a konstrukce krutého, sugestivního a poloreálného světa jsou jedna věc, ale narace druhá a zde máme nesympatickou věčně blábolící hlavní hrdinku poskytující nulové důvody pro zájem o ni. Je šance, že jsem něco v jejích nudých monolozích přehlédl a film má nějaké hlubší základy a z nich pramenící smysl, ale za mě, přes líbivou formu nestojí za svou stopáž. (15.10.2023)

Desetitisíce Estonců opouští na podzim roku 1944 své domovy ve strachu před blížící se frontou. V anonymní pobřežní vesnici zůstává pouze správce majáku Gottfried s dcerou Eetlou. Ta uteče z poslední lodi, na které mohla z vesnice odplout, a vrací se k otci. Uprostřed samoty Eetla často utíká ke vzpomínkám na matku, k nimž často připojuje vlastní představy a fantazie. Jednoho dne odhalí ve stodole uprchlíka Kaspera. Postupně se sblíží a chtějí spolu odplout do Švédska, ale vše skončí jinak, než oba zamýšleli...Otec i dcera nakonec ve svém osamění zcela ztrácejí přehled o tom, co je sen a skutečnost a přicházejí o poslední zbytky duševní rovnováhy. (13.11.2011)