Jibeopneun cheonsa

První polovina čtyřicátýchlet byl pro kokorejce jedním z nejtěžších období dějin. Japonci je už měli jen jako pracovní sílu na podporu svého válečného úsilí a korejský film byl proměněn v nástroj vládní propagandy. Jako politice se vyhýbajícím filmem se po většinu doby zdá být Anděl bez domova (Čibŏmnŭn čchŏnsa, r. Čchö In-gju, 1941), ve kterém pastor s bratrem lékařem postaví sirotčinec pro opuštěné děti. Když se zdá být hlavní dějová linie vyřešena, je vztyčena japonská vlajka, všechny postavy se okolo ní shromáždí a přísahají věrnost Japonsku. Poté postava doktora pronáší proslov o budování silného národa (samozřejmě pod japonským vedením). Z diváckého hlediska je těžké tento film hodnotit, pokud by neobsahoval výše zmíněný konec, šlo by o celkem ucházející sociální drama, takhle je to divný paskvil, který je zajímavější ke studiu než ke koukání. (21.12.2011)