Sibir, Monamur

Žít v sibiřské tajze není žádná sranda a zvrtnout se může leccos. Zvláště když okolí terorizuje smečka zdivočelých psů (v Rusku dost běžný jev a to i ve městech). Film se skládá ze dvou příběhů. První je o chlapci Ljoškovi a jeho dědovi Ivanovi, kteří žijí v tajze téměř bez kontaktu s lidmi. Druhým příběhem je příběh dvou vojáků a jedné šlapky, kterou chtějí dopravit na velitelství. Zdánlivě nesourodé příběhy vedle sebe fungují naprosto bez problému a nakonec se oba příběhy nenásilně spojí dohromady. Hudební podkres dokonale dotváří depresivní atmosféru, táhlé záběry na přírodu ještě prohlubují osamnění postav v krutém světě, který si nebere servítky a bere si lidské životy za pomoci kruté tajgy. A v takových podmínkách nejde hlavním hrdinům (hlavně dědečkovi) nefandit. (17.06.2015)

Mnohým už nic není svaté, jiným už zůstal jen Bůh coby jediná jistota. Humanistický, společenskokritický film odehrávající se v krásné, však nebezpečné Sibiři si bere na paškál mnohé neduhy současné (ruské) společnosti, a to prostřednictvím dvou paralelních dějových linií. Problém nastává v momentě, kdy je jedna linie mnohem zajímavější než ta druhá. A zde problém bohužel nastal. Přesto si syrový Sibir, Monamur nenechte ujít! Slabších pět hvězd. (04.09.2014)

Brrr, tohle byl tak sugestivní a depresivní zážitek, že jsem měla po chvíli chuť jít si koupit taky vodku, abych mezi ně trochu zapadla, či zapila hrůzné žití (spíš přežívání) v těch sibiřských podmínkách a nebo bych utekla do tajgy, kde se toulají vězni a bylo by mně to asi úplně jedno. I tohle řešení tam padlo. Děda Ivan vydržel opravdu hodně a jestli to tam ten malý Ljoška a ostatní s podobným osudem přežijí, tak si jdu koupit Ikonu. Vynikající kamera to už jen dokonale podtrhla a já to můžu jen doporučit. (30.07.2014)

Malá dedinka s romantickým názvom "Monamour" (snáď po šľachtických vyhnancoch z čias cárskeho Ruska). Surová krásna krajina, Drevené rozpadajúce sa chatrče, zdivočelé psy a zdivočelí ľudia. Na obzore pozostatok veľkého socializmu kovový pomník kosák a kladivo odkiaľ priam symbolicky vyráža tlupa psov na bezbranného starca. V podzemí bunkre a zhrdzavené nosiče rakiet so "zabudnutou vojenskou posádkou " Všade "russkyj čelavék" s vodkou, neodmysliteľnou zimou a sivou studenou bezútešnosťou. To všetko dokresľuje zvláštna tlmivá krásna hudba. Nádherný filmový naturalizmus a príbeh, ktorý sa naozaj oplatí pozrieť. K filmu sa ešte určite vrátim, už aj kvôli skvelému Zajčenkovi a Kozakovi. (12.11.2015)

Film, co vnitřně očistí od civilizačních náplav, kruťárna s přechody v panenskou nádheru, drásavá hudba, co rezonuje v hrudním koši... Ruská duše je veliká, pojme tolik smutku, že k jeho zapomnění spotřeba vodky ještě vázne... Ač se nechávám ráda nemile překvapit, tentokrát ve mně všechno žadonilo o happy end... Jo a Nikolaj Kozak je těžký frajer! (02.08.2014)