Sibir, Monamur

Mnohým už nic není svaté, jiným už zůstal jen Bůh coby jediná jistota. Humanistický, společenskokritický film odehrávající se v krásné, však nebezpečné Sibiři si bere na paškál mnohé neduhy současné (ruské) společnosti, a to prostřednictvím dvou paralelních dějových linií. Problém nastává v momentě, kdy je jedna linie mnohem zajímavější než ta druhá. A zde problém bohužel nastal. Přesto si syrový Sibir, Monamur nenechte ujít! Slabších pět hvězd. (04.09.2014)

Těžké žití uprostřed Sibiře, ve vybydlené vesnici, kde přežívají pouze dva lidé, dědeček a jeho vnuk. Navíc k zásobám to je dálka, bez povozu a koně věc neřešitelná. Když vám navíc ještě to málo, co zbylo, likviduje smečka divokých psů, kteří nepohrdnou ani tatínkem/synem, tak tady máme velký problém. V tomhle drsném příběhu sledujeme 4 dějové linie (vojáky s děvkou, syna se snachou, dědu a vnuka a zloděje ikon) které se na konci filmu, všechny krásně propojí dohromady, ač to v počátku vypadalo, jako nemožné. Drsné, syrové a opravdové, to byl tenhle film, ve kterém si opět potvrdíme, že V Rusku, je prostě všechno možné :o) Viděno jako 14 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (04.04.2015)

Film o cestě a o zvěři naznačuje, že nelze putovat, aniž by chodci nezkřížilo cestu cosi divokého, a že když jej něco takového ohrozí a málem připraví o život, zůstávají ještě jiné stezky volné. Rossova sibiřská kletba ovšem jen eviduje odcizené, podebrané formy zla, bezživotná, mělká trápení a žádný ze sebeprudších úderů nenapovídá, že lze přede vším rázem uskočit - ponořit se anebo vzlétnout. Cesty zde nikam nevedou a divoká zvířata a lidské bestie se zdají řvát jednohlasně. Bylo-li však posláním tohoto velkorysého filmu žalovat, pak by snad ani nemělo být beztrestné se na tento film dívat… (22.09.2018)

Po čase zase jeden veskrze "pozitivní " snímek, který dokážou natočit snad jen v Rusku. Nádherná příroda a o to horší osudy lidí. Jakýsi protiklad, který se na Sibiři přitahuje už od dávných dob. Jako by se tady zastavil čas a na tom, jaký je vlastně rok snad ani nezáleží... Záleží jen na vůli, na štěstí a na náhodě. Tady rozhodně dvojnásob. (20.06.2015)

Stav Ruskej spoločnosti po 80-tich rokoch komunistickej diktatúry, rozkrádania Jelcinovej verchusky a úplného morálneho úpadku spoločnosti. Ako tá svorka zdivocelych psov. Kam sa podela tá Ruska duša Tolstého ? Je to typ ruského filmu ktorý mám asi najradšej, drsný a realistický. Skvelí Zajcenko a Kozák. Za 5* (03.02.2019)