Poklad

Velice přímočarý příběh bez komplikovaných zvratů, který stojí na dialozích budovaných zejména na dotazech. Tak takový je Poklad, další rumunský snímek na 50. KVIFF. Herecké výkony jsou na dobré úrovni, stejně jako technická stránka filmu, avšak vzhledem k příliš jednoduchému scénaři nemohu hodnotit více než slabšími třemi hvězdičkami. (11.07.2015)

89 minut a ten film se táhnul jak páteční warskej koncert Lucie. Jestli vás teda baví koukat desítky minut na chlápka s hledačem kovu jak se prochází po zahradě...No co budu řikat, na chvilku jsem to v Hnusovce zalomil. A ten "překvapivý konec" byla taky pěkná sračka. Je teda fakt, že distributor nelže, bylo to nečekaný...a taky úplně debilní. Dobrej byl ten rozhovor o nevěře se šéfem. (60%) (11.07.2015)

Možná, až budu starší, tak tenhle snímek ocením více, ale zatím se mi to tolik nepodařilo, i když se musí nechat, že mě mile překvapilo, jak kvalitní film je možné natočit skutečně kdekoli v Evropě. Jen to chce mít peníze a touhu jít do toho. Konverzační komedie, která není tak komická, jak byste si představovali, ale která má chytrý scénář. (17.10.2016)

Když nad tím tak přemýšlím, je to vlastně vynikající, zdánlivě okrajový komentář ke společnosti, která stojí na pohádkách o virtuální ekonomice (hypotéky, akcie...). Obecně je to samozřejmě film o tom, jak si lidé vzájemně vypráví takové pohádky, které chtějí slyšet, a jak se mnohdy musí spoléhat na neúplné, leč autoritami posvěcené zdroje informací. Těžko se to artikuluje, ale je to tam, skoro v každém dialogu. Jen škoda, že se Porumboiu začíná maličko opakovat. Stylisticky jde o kopírku předchozího Metabolismu (akorát tady jsou kratší záběry) a vůbec poprvé v režisérově filmografii tady forma není propojená s významovým komentářem. Proto ty 4. (14.07.2015)

Neobeznámenost s dílem Porumboii a důvěra k příslušnosti do žánru komedie, do kterého je Poklad distributory rvaný může nejednomu důvěřivému divákovi přivodit krušné časy. Dlouhé horizontální záběry před kterými se dějí věci tak civilní, že jeden zalituje, že čas věnovaný filmu mohl věnovat tomu, aby vykopal pařez na zahradě a hlavně vůbec nelze vydedukovat, kam to celé směřuje. Že ten útvar získá nějaký smysl až poslední scénou není špatný tah, zejména tím, že celý ten komediální rámec dojde divákovi až s Laibach v uších, jež výborně podkládají zařazení celého filmu do škatulky současné absurdity. (24.05.2016)