La leggenda di Kaspar Hauser
The Legend of Kaspar Hauser
Režie:
Davide ManuliScénář:
Davide ManuliKamera:
Tarek Ben AbdallahHudba:
VitalicObsahy(1)
Kašpar Hauser, člověk z 19. století, který se vynořil odnikud a tvrdil, že nikdy nepřišel do styku s lidmi, je ve filmu zobrazen jako androgynní žena, vyvržená na středomořském ostrově, která rozpoutá válku mezi Šerifem a Dealerem, které oba ztvárnil Vincent Gallo. Příběh o víře, nedůvěře a létajících talířích, zasazený do dunivých beatů techno monstra Vitalic. Legenda o Kašparu Hauserovi je zážitek, který moderní film nabízí zřídkakdy, techno western v osobitém světě. (Fresh Film Fest)
(více)Videa (1)
Recenze (33)
V Legene o Kasparovi Hauserovi sa D. Manulimu podarilo to, v čom minuloročná snaha Any Lily Amirpourovej stroskotala niekde na polceste. Pretavil inšpirácie a odkazy svojich vzorov do plne pojazdného celku, akéhosi bizarného postmoderného podobenstva, ktoré netrpí okatou prvoplánovosťou, prekombinovanosťou, nahodilosťou, ani problémami s tempom. Mená ako Herzog, Ford, Jodorovsky alebo Jarmusch sa tu stretávajú pri prazvláštnej, neľahko preniknuteľnej, no dostatočne hypnotickej seanse symbolov a alúzií tancujúcich v rytme beatov evokujúcich umierneného Mr. Oiza. ()
Je to něco jako kdyby se mladej Herzog (někdy v období trpaslíků) rozhodnul natočit Kaspara Hausera a noc před natáčením koukal na dafpunkovskou Electromu.. V zásadě je mi to sympatické a z principu tomu fandím, ale když položím ruku na srdce, musím si přiznat, že 70%síly filmu tvoří hudební složka, především pak skoro až katarzní finále, které v člověku zanechává pocit, že ten film byl vlastně lepší než byl ve skutečnosti. Asi by tomu prospělo zkrácení. Nemyslím prostříhat ale spíše urychlit.. V každé druhé scéně zdlouhavě sledujeme jak Šerif nekonečně žvatlá do prázdna a Kaspar se epilepticky vlní v rytmu čehosi. Je to sice svým způsobem vtipné a roztomilé, ale filmu to ubírá na dynamice a divák má pocit, že vlastně kouká do prázdna. Tím spíš když příběh samotný je cosi co by se dalo naškrábat na dva plátky toaleťáku a ještě by zbylo místo na obrázek.... Ale jak říkám, fakt je mi to sympatické. Počínaje Gallovým hereckým exhibouštvím, přes zvukařské mikrofóny v záběrech a rozkošnou Elisu, až po ten parádní finish.... Subjektivně za 4, objektivně 3.. Podtrženo sečteno 3,5 ()
Retrospektivně určitě jeden z nejzajímavějších titulů na Fresh Film Festu. Legenda o Kašparu Hauserovi se dá číst nejen jako pseudofuturistické ozvláštnění mýtu o Vyvoleném, případně jako svérázná variace na Herzogův film, ale také opačným směrem jako výsměšná satira DJingu, jenž se časem stal zdrojem novodobých popkulturních ikon předstírajících svými gesty božský původ. Stačí si postavit aparaturu, stoupnout si za gramce, pustit track a už můžete vydělávat a stát se falešným prorokem kultury! ()
Neskutečná absurdní ujetina, u které jsem se skvěle bavil, ale podruhé to asi vidět nemusím. Vystupuje zde jen pár postav - kromě Kašpara ještě Šerif-Učitel, Dealer, Kurva, Kněz, Chlap s mulou (některé postavy dokonce mají na zádech nebo na břiše své pojmenování), odehrává se to na pobřeží moře a nějaké rozpadlině na kopci, a koketuje s UFO, diskotékami a DJy, zabrousí to i k víře (skvělá scéna, jak Kněz blábolení Kašpara pokládá za promluvy svatého muže a hned ve všem něco vidí). dojde na parodii všech těch klišé romantických filmů, jak se chudá holka chce dostat pryč z venkovského prostředí do světa - a to celé je natočeno černobíle, přičemž kamera se mi hodně líbila a z toho mála vykouzlila sugestivní prostředí. Říkám, přes svou ujetost se mi to líbilo, bavilo mě to, ale podruhé to asi fakt vidět nepotřebuju. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (1)
- Ve filmu se mluví anglicky a italsky. (Rollo_Tomasi)
Související novinky
Fresh Film Fest začíná již ve středu
Fresh Film Fest nabídne od 29. srpna do 2. září téměř 120 filmů. Proběhne v kině Světozor, Kině 35 – Francouzském institutu, FAMU, Studiu Béla – Maďarském institutu, a také pod širým nebem v… (více)
Šašek a Královna. Král Rybář. Freddie Mercury. Plaváček. Panna Orleánská. Don Quijote. Syn. Lancelot. Ježíš na oslu. Král. Chuďas. Trosečník. Mauglí. Bytost z hvězd. Blázen. Dítě. **** Kterákoli bytost, k níž se kdy upínaly fascinace a naděje, a která byla prostě a nezbytně sama sebou, a tím nutila i každého ve svém okolí, aby v její blízkosti byl sám sebou, a vytvářela tak v síti vztahů nesnesitelné pnutí, a sama obnažená krok za krokem vysvlékala a obrozovala vesmír. **** Příběh je jednoduchá a nesmírně vtipná iniciace: dunivou elektronickou hudbou. Pochopit BEAT jako BÝT (TO BE-TO BE-TO BE-TO BEAT). Stát se DJem, remixujícím všehomír. I ta nejryzejší bytost musí projít zkušeností, uvědoměním, naladit se na rytmus, na vnitřní řád, na tok dění, musí se synchronizovat, napojit se, aby se uskutečnila, stala. Pochopit se, vytvořit, zjistit v plné šíři: IO SONO - JÁ JSEM. Pochopit vlastní bytí. **** SONO je ale také ZVUK, ZNÍT. A IO je to tisíckrát vyslovené a zrytmizované yankeeovské yeah, jo, vnitřní souhlas se stavem světa v každé míjející vteřině, potvrzení souladu. Jo. Jo. Spokojené jo i nad tím nejsměšnějším skečem, přijetí každého výjevu, obratu dění. A protože SONO je také zvuk, znějící bytí, iniciace se tu děje doslovně takto: "Šerif učí Kašpara Hausera DJ-skému řemeslu." **** Kašpar má rytmus v sobě, i prvotní křeče po vytažení jeho těla z moře, pomyslném narození, jsou u něj už tanec, jsou už rytmické – ale zatím nevědomě. Je nutno, aby andělský chlapec pochopil, prozřel, přijal, aby se z něj stal „taneční král“, aby všechny jeho pohyby byly vědomým, kontrolovaným vyjádřením souhlasu s existencí. Tanec je vlastně projev znělého bytí. ZNÍM, SOUZNÍM, ERGO JSEM. Bytí naladěné na Pythagorovu hudbu sfér, harmonii planet, soulad vesmíru. **** Elektronická hudba je tu pralátka, apeiron. DJské řemeslo je tvůrčí princip. Mixážní pult je Grál, Kámen mudrců. A DJ – DJ je Umělec, Osvícený, Tvůrce. Demiurg. Dirigent. DJ je DJ vesmíru, Freddie Mercury ufonů. **** PLUS: Ve stavu nejvyšší blaženosti-soustředěnosti vytéká chlapci z úst v konvulzích bílá tekutina, stéká po hladkém nahém těle... mateřské mléko i výron spermatu, setba i výživa. **** PLUS: Ten prudký, násilný střih: plynulé, analogové dění světa se s vpádem ostrého vědomí mění na sled digitálních, ostře ohraničených okamžiků - místo táhlého houslového tónu či šumění orchestru, v němž jsou jako v prvotním moři blaženě kolébáni nevědomí, máme my Osvícení beat, rytmus, spasmatickou křehkou krásu znovu a znovu k sobě přiváděného vědomí, sled pracně dobývaných klimaxů, stroboskopických supernov, orgasmů, extází. A mezi dvěma okamžiky - jako modlitebními korálky - je černočerná prázdnota, z níž jeden za druhým dobýváme. **** PLUS: Poslední scéna filmu, klip, je skutečná hudebně-filmová kapsle s extází. Šimravé teplo se vám rozlije zároveň z podbřišku i podvěsku a přinejmenším po tu dobu budete Naladění, zažijete stav blaženosti. V malém sále kina kolem mě na konci filmu sedělo na šedesát elektro-DJem rozvibrovaných, královským tancem na plátně vyrajcovaných, vymeditovaných malých buddhů. **** () (méně) (více)