Hannah Arendt
Hannah Arendt
Režie:
Margarethe von TrottaKamera:
Caroline ChampetierHudba:
André MergenthalerHrají:
Barbara Sukowa, Axel Milberg, Leila Lallali, Janet McTeer, Julia Jentsch, Ulrich Noethen, Michael Degen, Victoria Trauttmansdorff, Nicholas Woodeson (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Když roku 1961 vstupuje Hannah Arendt do soudní místnosti, aby pro renomovaný New Yorker napsala o procesu s Adolfem Eichmannem, očekává setkání s monstrem. Místo toho však potkává Nikoho – banální průměrnost Eichmanna nesedí k neuvěřitelnému zlu jeho činů. Tento protiklad Arendt na dlouhou dobu zaměstná. Zpět v New Yorku pročítá stovky stran aktů a diskutuje s přáteli. Od roku 1963 pak vydává sérii článků „Eichmann v Jeruzalémě". Svou tezí o banalitě zla šokuje Arendt celý svět a reakce jsou zničující: autorka je znevažována, objevují se noví nepřátelé a staří přátelé se od ní naopak odvracejí. Přesto zůstává Arendt ve svých postojích neoblomná – protože chce pochopit, i když to často znamená „myslet až tam, kde to bolí". (Das Filmfest)
(více)Recenze (44)
Čekal jsem, že film postupně zmapuje celý život této politické teoretičky, k mému údivu se však všechno točilo jen kolem oné slavné reportáže z Eichmannova soudu. Že by to však bylo na škodu se říct určitě nedá. Daná kauza je sama o sobě hodně zajímavá, tudíž si své filmové zpracování určitě zasloužila. Na filmu se mi líbí, že není jednostranný a nechá diváka utvořit si svůj vlastní názor. Můj je takový, že Hannah přistoupila k soudu s Eichmannem z čistě filozofického hlediska (což je vzhledem k jejímu vzdělání pochopitelné) a nutno uznat, že její argumenty z pohledu filozofie a asi i psychologie dávají smysl. Druhá věc však je, že bylo zřejmě chybou publikovat na začátku 70. let, kdy otázka židovství a nacismu byla ještě poměrně žhavá, dané teze v novinách, kde si je mohli přečíst běžní lidé bez filozofického vzdělání. Tito lidé jim nemohli nikdy porozumět a proto byly pochopitelné jejich reakce. Hannah by zřejmě udělala líp, kdyby o podobných věcech pouze diskutovala se svými kolegy ve filozofických kruzích. Avšak na druhou stranu podle jejího charakteru by se zřejmě retrospektivně nerozhodla jinak, což ostatně říká i ve filmu. Každopádně se jedná o skvělý snímek na přemýšlení. ()
V titulcích filmu uvedeno: koprodukce Německo / Lucembursko / Francie. ()
Hannah Arendt je nosná postava a její kniha "Eichmann v Jeruzalémě" je velmi zajímavé filosofické dílo, protože poukázalo na skutečnost banálního zla, které činí ti, kdož se zřekli být člověkem. Od dob Sokrata a Platóna se za myšlení považuje tichý vnitřní dialog. Člověk totiž myslí, ale Eichmann tak nečinil. On totiž jen dobře dělal svou práci. Byl to byrokrat - žádná lidská zrůda. Sám prý proti Židům nic neměl, on jenom plnil rozkazy. Čest si spojoval s plněním rozkazů a přísahou vůdci. Toto je nejzajímavější a rovina filmu, ale člověk, který dílo četl, by touto rovinou filmu přirozeně tak zaujat nebyl, protože by ji už poznal v mnohem širším měřítku. Člověk zcela neznalý by se pak mohl ztrácet o něco více a tím i nudit. Zbytek filmu, který reflektuje Arendtiny vztahy s lidmi a protíná život s dílem už není tak úderný. Mnohdy je spíše mdlý a nudný. Filmu by slušela dravější režie (kteráž to by umožnila nabít film více obsahem) i osobitější technické zpracování. Film samotný je totiž těžce nevýrazný. Tvůrci vůbec nepracovali s možnostmi tohoto média a natočili tak těžce nevýrazný film. Highlightem film je závěrečná přednáška. ()
Texty Hannah Arendt umožňují alespoň částečně uchopit fungování totalitních režimů (tentokrát ne výlučně z čistě faktografického hlediska, ale zejména z jakési „vnitřní" podstaty a psychologického aspektu obou stran – složky vládnoucí a společnosti, která je jí ovlivňována). Ještě více mi samotnou autorku přiblížil tento film. Kvůli svým - o dva roky později publikovaným - názorům na proces s nacistou Eichmannem je veřejností, rodinou i přáteli shledávána necitelnou, „železnou lady" vinící samotné Židy za účast na vlastní genocidě a „sympatizující" se zmíněným německým zločincem. Ale snaha pochopit neznamená odpustit a minimálně o to první se Arendt snažila. Film příliš nepojednává o průběhu soudního líčení, ale podtrhuje důležitost samotné činnosti myšlení a vybízí k němu. Válečný zločinec Eichmann, jeden z hlavních akterů holokaustu, se obhajuje svým slibem režimu – slibem poslouchat na slovo, i když se splnění pokynů bude rovnat smrti nevinných lidí, a obvyklým zdůvodňováním zvěrstev (nejen) nacistů ve smyslu „Byl jsem pouze malou částí obřího kolosu a jen plnil příkazy". Arendt zdůrazňuje, že právě tato věta ukazuje na neschopnost myšlení/přemýšlení. A nemyslící osoby jsou schopny zla zcela nepředstavitelného. Právě tato její snaha o pochopení jednání člověka činí její dílo lidské. A lidství má mnoho odstínů – i ty černočerné. Ponořit se do komplexity myšlení zároveň ve složitosti systému (ne)fungování totalitního zřízení, a přitom zkoumat zlo, které je ve své podstatě „banální", a vlastní myšlenkové výstupy sdílet s (mnohdy odmítajícím) okolím, vyžaduje značnou odvahu. Hannah Arendt ji měla a je třeba, aby ji měl v různých podobách každý z nás. Proto její dílo a život shledávám zásadním nejen z historického, politologického či filozofického hlediska, ale také z pohledu ryze osobního. Snímek může sloužit jako další vhodná forma, jak se seznámit s názory této politoložky. A Barbara Sukowa v hlavní roli je vynikající. ()
Hannah Arendt, jejíž knihy rovněž zdobí moji knihovnu, je světovou poněkud méně známou celebritou. Ve skrytu duše jsem očekával, že film rozšíří moje povědomí o odstíny jejího jiného pohledu. Věřím, že pro mnoho lidí bude film svým sdelěním novátorský a přínosný. Film postupně graduje a intelektuálně vyústí během její přednášky na vysoké škole, kde ve zkratce laicky interpretuje a obhajuje svůj postoj. ()
Dobře zahraná oslava (a zdůrazňuji pouze oslava) Hannah Arendt včetně nepochopení jejího talentu a intelektu odpůrci konceptu banality zla a podílu židovských elit na konečném řešení. Bohužel však nepochopení jednostranného, Hannah Arendt se sice snažil porozumět málokdo z protivníků, avšak ani ona sama se nesnažila dle filmu porozumět nikomu z těch, kdo reagovali drsně a odtažitě. Koncepce neporozumnění filozofickému přesahu sklouzla za všudypřítomnou clonou cigaretového dýmu do sugestivního vyzdvižení autorky do té míry, že nelze nestát na její straně. ()
Zdlouhavé, monotónní. V popředí nekonečná manželská vítání, loučení,telefony, nedotažené polemiky s přáteli, úplně zbytečné dialogy s přítelkyní...to vše film nesnesitelně prodloužilo, takže jsem ztrácela nudou pozornost. Scéna velmi chudá. Škoda toho tématu. ()
Musím se přiznat, že film jsem prozíval. Natočit něco tak nudného o jedné z nejvýznamnějších politoložek 20. století musí dát hodně práce (přičemž její život byl vším, jen né nudným). Navíc mě uhranula jedním starším rozhovorem v němž varovala před ekoteroristy a levičáky (zdravím německou mládež). Moudrá to žena, která by si zasloužila lepší filmovou poctu (o níž ji nikdy nešlo). ()
U těchto filmů je to těžké. Inu, filmová pocta Hannah Arendt pro další generace, která se hodí pro promítání ve školách. Nejde tu o ponor do duše slavné filozofky (moje očekávání), ale téměř hraný dokument o tom, jak vznikala její kniha Eichmann v Jeruzalémě a polemiky, které vyvolala. Promarněná příležitost, filmové "zpracování" nepřidává vůbec nic, filozofické dílo je servírováno ve zkratkách a zhuštěně, což je něco, co z principu jakémukoliv filozofickému dílu ubližuje. Zkrátka, je lepší si přečíst ty knihy než trpět při sledování filmu, který říká spíše méně než více. Nejsilnějším momentem filmu tak jsou až vložené autentické záběry z procesu s Eichmannem. Nutno podotknout, že ta ve filmu zobrazená hysterie kolem vydání knihy, trochu upozaďuje fakt, že její teze o banalitě zla není nějaká PRAVDA, kterou lze prokřičet za pultíkem v posluchárně, ale názor, s nímž lze polemizovat - a dobová reakce v USA a Izraeli, jak ukazuje film, ještě nebyla na tuto diskuzi připravená. Konvenčně natočený životopisný snímek, trochu statický a příliš dlouhý. ()
Očekávání bylo větší než výsledek. Prastarý televizní rozhovor "Zur Person" mezi Arendt a G. Gausem (dostupný např. na youtube) je mnohem zajímavější než tento film. ()
Tenhle film si nefilosofové asi neoblíbí asi jako kritici Arendtové v tomto filmu. Jedná se částečně životopisný film o německé filosofce s židovskými kořeny Hannah Arendtové, která je velice specifickou osobností, která má spíše více odpůrců než přívrženců. Tenhle film popisuje události ohledně procesu s Eichmannem v Jeruzalémě a reakce Arendtové na to. To samo o sobě je zajímavé, kde Arendtová poukazuje na rozdíl mezi emocemi a rozumem. Je zde také vidět její neústupnost a opravdu silná vůle. Jen škoda, že dřívější život (který mě osobně zajímal více) je tu zmíněn jen v konverzacích a pár snímcích. ()
Hannah Arendt stojí na tak mocnom príbehu a takej castingovej trefe, že iná ako skvelá jednoducho byť nemohla. ()
filozofie postavená na výpovědích uneseného člověka, donuceného hovořit s kdekým... to je zvrácené. Proces s Eichmannem odstartoval mediální smršť, kterou Norman Finkelstein nazval "holokaustí průmysl" - Průmysl holocaustu - Úvahy o zneužívání židovského utrpení - vyšlo česky. ()
Úžasný film, líbil se mi víc než Rosa Luxembourg. Oběma stranám (Arendtové a jejím názorovým odpůrcům) dává mnoho prostoru. Pohled do duše Arendtové- "nemám moc ráda lidi, kromě mých přátel", důraz Arendtové na přilišnou intelektualizaci života a problematizaci historie s rizikem toho, že přijde o přátele.. Nějak jsem ve filmu nepostřehl, že by tam byl odkaz na to, že Arendtová pomáhala židovským uprchlíkům z nacistického Německa. Eichman v Jeruzalémě je vynikající filosofická a historická kniha, ale trýznivá svým obsahem ()
Tento film mám v šuplíku už strašně dlouho, přestože vlastně není důvod se na to koukat : ) Nemá čím překvapit, pokud si přečtete aspoň wiki o Arendt a o čem psala. Hodnotit film prakticky nemá smysl, je natočený tak jak se podobné filmy točí. Je pochopitelné že není moc napínavý, když se zaměřuje spíš na filozofování. To by unudilo kdekoho. No mě se to líbilo a co tedy zůstává ke zmínce je spíš kdo byla skutečná Arendt. Je obdivuhodné, že s podobnou polemikou vůbec šla na veřejnost, jelikož jí muselo být uplně jasný, že narazí na vlnu nesouhlasícího nenávistného davu. Přitom je to polemika velice důležitá, přesně z té perspektivy, kterou zaujala. No snad se jednou Hannah dozná uznání, jelikož myslím že i dnes, 50 let později, jsou její názory odsuzovány všeobecně uznávanou propagandou o holocaustu. Další věc, která stojí za povšimnutí, i v zemi svobody USA jí hrozil vyhazov z práce, a ztratila pro své názory mnoho kamarádů. Historie se opakuje až příliš rychle. Nečekaně aktuální film. "Na světě je plno takových průměrných Eichmannů." ()
Film si trošku podkopal půdu pod nohama zachycením přednášky - vysvětlení stanoviska Arendtové k nařčení z obhajoby Eichmanna. Tam jednoduše a přesvědčivě ukazuje, jakou sílu má myšlení, a jak ho nesmíme přetížit individuálitou člověka. Jen na téhle rovinně lze dosáhnout porozumění, o to jde především a jen z téhle roviny můžeme posuzovat, jak její osobní život a dílo, tak i případ Eichmanna, jenž je pozadím celého filmu. Pokud si tohoto je film vědom, nedává to kromě zmíněné přednášky najevo a staví se tak do pozice jejích kritiků, kteří jí viní z nelidskosti a bezcitnosti. Přitom si jen nejsou schopni připustit jakou odvahu, prožitou zkušenost a myšlení Arendtová ve svém jednání ztělesňuje. Film je tak trochu plochým vyprávěním jejího osobního života, kterým lehce prosvítá samotné myšlení Arendtové. Není to výtka, spíš jen poukaz na to, že film zdůrazňuje pouze jednu stránku její osobnosti a upozadí či podřadí druhou (její filosofii). Nejenom, že filosofie se stala způsobem života, ale životem samým a budeme-li se držet na rovině vyprávění jejího osobního světa z pohledu významných událostí, mine se základ, na kterém je tohle celé vystavěno. 3 a 1/2 hvězdičky ()
Nechytlo mě to. Moje představa byla jiná. Zápory: zpracování nudné, upovídané, nevýrazné; převážná část je věnována dialogům kohokoliv s kýmkoliv; téma se dostává do pozadí. ()
Netradičný pohľad na nacistické zločiny Adolfa Eichmanna, realizátora konečného riešenia židovskej otázky, prostredníctvom filozofky Hannah Arendt, ktorý vyvolal búrku kontroverzie. Silné konverzačné dialógy bez hereckých hviezd, dobrá dramaturgia, inšpiratívne interiéry a exteriéry. TOP scéna - monologické vystúpenie na univerzite. ()
neúnavně kouřící hannah arendt podtrhuje hodnotu individualismu. ovšem individuální forma zla může mít stejnou váhu jako zlo masy - vznikající z neschopnosti přemýšlet za sebe. ()
Kromě toho, že zjistíte, jak moc Arendtová kouřila, pochopíte taky část jejího myšlení. Film filozofku ukazuje jako velkou elitářku, ale domnívám se, že právě v tom se nejvíc mýlí. Jedna z největších myslitelek 20. století byla veskrze emancipovanou ženou, která měla to štěstí a několikrát unikla hrůzám Evropy, aby mohla dát naplno průchod svým jedinečným myšlenkám. "Trying to understand is not the same as forgiveness." 75 % ()