Dvojí život Veroniky

Složité existenciální drama, v jehož jádru stojí úvaha nad souvztažností bytí. Krzysztof Kieślowski, hlavní představitel "kina morálního neklidu," natočil univerzálně znějící dílo plné nádherných světelných odstínů, silné hudby Zbigniewa Preisnera a úžasné Irene Jacob v hlavní (dvoj)roli polské a francouzské Veroniky/Weronique. Je to dosti náročná podívaná, jež navíc vyžaduje přímou interakci publika, stejně jako zapnuté vědomí souvislosti. Docení jej hlavně náročnější divák, ale i ten mainstreamovější může ve Dvojím životě Veroniky nalézt cosi osobního, důležitého, ne-li zásadního pro přemýšlení nad stavem a kauzalitou světa. Co mám na tomto komorním dramatu nejraději? "Náhodné" setkání polské a francouzské Veroniky a následný odjezd kamery od Irene Jacob, upřeně hledící za mizejícím autobusem. Tempo v druhé části je pomalejší, nicméně komplexnost prožitku to ve finále jen podtrhává. (22.12.2020)

Možná v sobě měl tenhle film nějaké hlubší sdělení, ale mně se ho zachytit nepodařilo, takže jsem to dokoukal jen kvůli Irène Jacob, jinak mi ten film nic nedal a pouze vzal hodinu a půl života. (09.07.2006)

Tak zvláštní film, až člověk málem neví, co si o tom má myslet. Jelikož běžel ve filmovém klubu, byl docela vychvalovaný, podívala jsem se. Hned v úvodu totiž stálo, že ho nesmí vynechat žádný správný filmový fanda. Nijak mě to do sedačky nepřibilo a během koukání jsem měla i menší krizi, kdy jsem málem usla (dívala jsem se ale odpoledne, měla jsem to nahrané), přesto se nedá úplně říct, že by mě to nezaujalo. Jen je to hodně zvláštní film, který každému asi úplně nesedne. Trochu poetický, každopádně má hloubku a dostatečný prostor na vaše přemýšlení. A taky to není žádný z těch, na který druhý den zapomenete. (17.06.2013)

ocenenia : MFF Cannes 1991 - Cena FIPRESCI, Najlepšia herečka (Irène Jacob) (21.03.2013)

hezky natočený film, bohužel na mne asi dost složitý, protože jsem úplně do něj neproniknul - proto zatím jen slabší čtyři hvězdičky. (27.07.2011)

Další Kieslowského velmi povedený film, který se může pyšnit především naprosto dokonalou filmařskou prací - perfektní kamera, skvělé sladění barev, správně vybraná hudba a to všechno v jednom celku tvoří silnou, velmi podivuhodnou a až snad mystickou a tajemnou atmosféru, která zesílí ještě víc o zde přidaný fantasy prvek. Díky tomu jsem se u filmu vůbec nenudil a celé to byla moc příjemně strávená hodina a půl. Akorát jsem zpočátku byl v těch Veronikách poměrně zmatený - já si pořád myslel, že každou bude hrát jiná herečka, a i přes to, že tu ta samá mluví zprvu francouzsky a ta druhá polsky, tak mi to celé došlo asi až po dvaceti minutách. Jo jo, ne nadarmo mi říkají blesku. Každopádně Dvojí život Veroniky se mi moc líbil, včetně zakomponovaných znaků pro všímavého diváka (hrbatá stařena, běh po ulici...) a mysteriózního finále. Akorát mě to emočně nezasáhlo natolik, abych tomu dal 5* a už vůbec mě to nezasáhlo tolik, jako jiný Kieslowského film - Krátký film o lásce. Silné 4* si to ale zaslouží právoplatně. Nakonec to po čase na těch 5*, byť slabších, vidím. (17.08.2019)

Bolestně krásné... (29.08.2011)

Zajímavý, artově pojatý snímek. Příběh a hlavní motiv se mi líbily, ale nějak se mi po většinu doby nedařilo se nadchnout pro velmi rozvláčné tempo a možná to na mě celé bylo až trochu moc artové. Rozhodně to není špatný film, jen to asi není úplně můj šálek čaje. A abych nezapomněla.... Irène Jacob byla skvělá. (16.12.2020)

tarantino asi tentio film nevidel. inac by chapal, ze flashabcky nie su strukturovytim vrsvenim pribehu. kieslowskeho vrchol este pred tym, nez preskumal franc. trikoloru. (09.01.2006)

Tak máme definitivně jasno. Jsem barbar, kterej nepozná pravý umění. Koukám tady na ty oslavný ódy a snažím se zpětně v tom filmu najít všechno, co jste tam vy ostatní viděli, ale vidím houbeles. Hodinu je to nuda, že bych si prsty ukousal, pak se konečně něco zajímavýho začne dít a je konec. Což o to, nápad je to dost dobrej, ale to zpracování se mi pranic nelíbilo a navíc Iréne Jacob mi byla krajně nesympatická a chování postav Veronik mě neskutečně pilo krev. Za zmínku stojí ten hudební motiv, kterej se mi líbil poprvé, podruhý i potřetí, ale při osmým, desátým a tisícím opakování už mě taky sral. Takže film ne pro mě. (23.12.2007)

Polská linka snad přespříliš krátká a naopak ta francouzská by si posledních deset minut klidně mohla odpustit. Ale to je jen můj názor, přítelkyně, která na tom v kině byla se mnou, jej nesdílí. A na rozdíl od ní, já zas už v polovině snímku nedostal alergii na onen hudební motiv, který počinem prochází od začátku do konce - možná právě naopak, hudební podklad považuji krom nádherné kamery za snad největší plus filmu. Z toho všeho je patrné, že Dvojí život Veroniky asi nesedne každému a nejde na to jít za jakékoliv nálady. Přiznám se, že mě ona přímočará dějová linka zas tolik neoslovila, asi nejsem dostatečně intelektuálně vybaven, nebo jen nemám ty správné receptory. Každopádně za ňadra Irene Jacob a flétnovou verzi ústředního motivu 3*. (29.08.2011)

Dvojí život Veroniky je slušivé přizpůsobení, nejde o úplné podlehnutí, uměleckého výrazu komerčním pravidlům filmového využití. Polští tvůrci Krzysztof Kieślowski a Krzysztof Piesiewicz zpracovali své dřívější drobné motivy v souvislostech do působivého metafyzického prodchnutí. Kdo bude chtít ve filmu najít politickou alegorii, ten jí tam také bezpečně vyhledá, byť jde především o hru bytí a jsoucnosti za hranicí možností poznání prostřednictvím přírodních věd. Silnou stránkou je kamera, Sławomir Idziak opět vyrobil barevné rozhraní rozlišných cest reality a poetizující metafyzické hemžení konfliktů i harmonie propojených i osvobozených vnitřních světů zprostředkovává intimní pocity chvění. Ústředním zájmem filmového mystéria jsou Weronika a Véronique (pozoruhodná Irène Jacob, polskou polovinu dabingu zvládla Anna Gornostaj, zpěv Elżbieta Towarnicka), mladé talentované pěvkyně s křehkou duší. Zkušenost již není nutně fixována pouze na osobní prožitek, či geneticky zakódovanou informaci, ale stává se také transcendentálním přesahem lidského bytí i jeho racionálního chápání. Vnitřní svět porovnává své nepřenosné stavy sounáležitosti, štěstí, smutku a bez zábran a s důvěřivostí kráčí vstříc naproti svému osudu. Mocnosti jsoucna si pohrávají s předurčeností a předkládají své výsledky zainteresovaného přenosu vlastního předsevzetí o hlubším významu života. Hlavní mužskou postavou je Alexandre Fabbri (zajímavý Philippe Volter), loutkář a spisovatel nevšedních a zásadních poloh životního údělu i zvuku melancholie lidského smutku. Metafyzika získala svůj opěrný bod, mystika své opodstatnění. Výraznější postavou je také otec Véronique (příjemný Claude Duneton), citlivý zastánce a podporovatel dcery uprostřed nových vášní metafyzické chutě života. Z dalších rolí: laskavá teta Weroniky (sympatická Halina Gryglaszewska), kolegyně Véronique Catherine (Sandrine Dumas), posmutněle nerozumějící snoubenec Weroniky Antek (Jerzy Gudejko), objevem nadšená krakovská sbormistryně (Kalina Jędrusik), zkušený dirigent krakovského orchestru (Aleksander Bardini), spořádaný otec Weroniky (Władysław Kowalski), mladý amant Véronique Serge (Guillaume de Tonquédec), či stařičký učitel zpěvu Véronique (Louis Ducreux). Dvojí život Veroniky je filmová hříčka hloubavého polského režiséra. Umění podporuje metafyziku, metafyzika se přes umění vyznává ze své jedinečnosti a nehmotnosti. Zajímavý filmový prožitek se dotýká životních hodnot a směru hledání lidského štěstí. Přemýšlí o poslání, zodpovědnosti a určující síle osudu. (11.03.2019)

Kde jedna skončila, druhá pokračuje. Kde jedna zlyhala, druhá sa akosi podvedome poučila. Mystické, filozofické a zároveň tak civilné. Snová symbióza kamery a hudby, geniálne uhrančivá Iréne Jacob. Nedoceniteľné na jedno pozretie. 4,5* (13.09.2021)

Nuda k posrání #158. Viz Osvícení. 30% (20.02.2023)

Dalsia Kieslowkeho audiovizualne fascinujuca exkurzia do zivota jednej zeny, ktora na jednej strane nieco straca a na druhej nieco nachadza. 3,5/5* (14.11.2006)

49. Zlatý Glóbus za rok 1991 - nominace (1) - Nejlepší cizojazyčný film - Francie (14.12.2008)

Uzasna rezie, zadny zaber neni zbytecny. Vyborna je i Irene Jacob ve dvojroli a ktera svym postavam dala dusi. Jen po obsahove strance me film nezaujal tolik, jako jine Kieslowskiho filmy. (21.05.2017)

Nádherný příběh o jedné duši ve dvou ženách... Nevím, jestli to tak pan Kieslowski myslel, ale já si dovolím to tak vidět... (06.12.2007)

(LFŠ 2011) Spoustu svých oblíbených elementů odjinud, jako tajemný náboj Proměny, romantickou hravost Amélie nebo lehký závan Polanského syrovosti, jsem teď našel v jediném snímku, který mě nejen tímto naprosto uchvátil. Výkon Irène Jacob, podpořený nádherným zpěvem Elżbiety Towarnicke, je strhující. Thumbs up pro LFŠ za oprašování takovýchto klenotů. (04.08.2011)

Film prakticky bez děje a přesto mě udržel v koncentraci po celou stopáž. Ovšem mé dojmy nejsou tak jednoznačné. Na jednu stranu fantastická kamera, skvostná režie, poetičnost a nutkavost k přemýšlení, na stranu druhou musím říct, že na první zhlédnutí jsem měl problém všechny ty pocity vstřebat. Nejspíše se na Dvojí život Veroniky kouknu ještě jednou a posléze se k hodnocení možná vrátím. Zatím tedy 4*. (06.07.2006)