Personál (TV film) (festivalový název)
-
Personel
Drama
Polsko, 1976, 72 min
Režie:
Krzysztof KieslowskiObsah
-
Ve svém televizním filmu Kieślowski vypráví příběh devatenáctiletého Romka, který nastupuje do prvního zaměstnání. Začíná pracovat jako pomocný krejčí v opeře. Režisér zde zúročil své zkušenosti z doby, kdy nebyl napoprvé přijat na filmovou režii a rok pracoval v divadle. Právě divadlo je pro mladíka nejprve jakýmsi posvátným místem, ke kterému vzhlíží s nadšením a úctou. Čím blíže se ale seznamuje s odvrácenou tváří „továrny na umění", kde hlavní roli hrají peníze, politické zájmy, závist a kariérismus, tím více začíná tápat, ztrácí respekt a dává za pravdu staršímu zkušenějšímu kolegovi Sovovi, který říká: „Toto divadlo je degenerovaná instituce, v níž se předvádějí hry, které k nikomu nehovoří, nikoho nezajímají, a proto je hlediště prázdné." Hrdina je iniciován do světa dospělých a odpovědnosti, kterou doposud nemusel tolik řešit. Navíc se kvůli svým upřímným názorům dostává do nelehké situace. Ředitel divadla mu totiž nabídne "spolupráci" v podobě donášení důvěrných informací na kolegy a on se musí rozhodnout, ke které straně se přikloní.
Mikrosvět morálně rozloženého divadla je rozkastován na ty vyvolené - tedy vedení, režiséry a herce na straně jedné - a obyčejné smrtelníky v podobě technického personálu a pracovníků zázemí na straně druhé. Tvoří tak jakousi metaforu nefunkční polské společnosti, přičemž podobnou modelovou situaci specifického prostředí budou později hojně využívat režiséři proudu kina morálního neklidu, např. Agnieszka Hollandová ve filmu Provinční herci (Aktorzy prowincjonalni, 1978).
Kieślowski ve spolupráci s kameramanem Witoldem Stokem zvolil pro realizaci filmu paradokumentární metodu: pohyblivá kamera intimně zaznamenává prostor divadla a bezprostřednost prostředí podporuje i kontaktně snímaný zvuk a obsazení velké části rolí neherci, kterým vévodí skvělý Juliusz Machulski - pozdější režisér úspěšných komedií Vabank (1981) a Sexmise (Seksmisja, 1983), jenž svým autentickým projevem zdůrazňuje nezkušenost a váhání hlavního hrdiny. Dále se zde objevily i další zajímavé osobnosti polského kulturního života: roli scénografky hraje významná polská scénografka (a Kieślowského učitelka) Irena Lorentowiczová, ředitele ztvárnil skutečný ředitel tehdejší wroclawské opery Ludwik Mika atd. - Pavla Bergmannová (Letní filmová škola)
Ve svém televizním filmu Kieślowski vypráví příběh devatenáctiletého Romka, který nastupuje do prvního zaměstnání. Začíná pracovat jako pomocný krejčí v opeře. Režisér zde zúročil své zkušenosti z doby, kdy nebyl napoprvé přijat na filmovou režii a rok pracoval v divadle. Právě divadlo je pro mladíka nejprve jakýmsi posvátným místem, ke kterému vzhlíží s nadšením a úctou. Čím blíže se ale seznamuje s odvrácenou tváří „továrny na umění", kde hlavní roli hrají peníze, politické zájmy, závist a kariérismus, tím více začíná tápat, ztrácí respekt a dává za pravdu staršímu zkušenějšímu kolegovi Sovovi, který říká: „Toto divadlo je degenerovaná instituce, v níž se předvádějí hry, které k nikomu nehovoří, nikoho nezajímají, a proto je hlediště prázdné." Hrdina je iniciován do světa dospělých a odpovědnosti, kterou doposud nemusel tolik řešit. Navíc se kvůli svým upřímným názorům dostává do nelehké situace. Ředitel divadla mu totiž nabídne "spolupráci" v podobě donášení důvěrných informací na kolegy a on se musí rozhodnout, ke které straně se přikloní.Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
Bluntman
LFŠ 2008 PERSONÁL stojí na počátku hnutí tzv. "polského kina morálního neklidu", vyznačujícího se až dokumentární formou podání, civilními hereckými výkony a soustředěním se na závažná sociální témata, přičemž ústřední hrdina - člověk z lidu - je postaven před závažné morální dilema, které musí řešit a vyřešit. PERSONÁL je oním počátkem, protože přichází do bodu onoho morálního dilematu, a v něm příznačně končí, stejně jako hlavní hrdina, váhaje._____ Jde rozpoznat, že Kieslowski má za sebou dokumentární minulost, a tak se není schopen zbavit dlouhých záběrů sledujících dění, z nichž si má divák udělat obrázek sám, a dělá mu problém vedení herců, kteři hrají ve zcela jiných polohách, a výstavba filmu, narušovaném vtipnými vsuvkami a absencí jakéhokoliv dramatického oblouku. Ale jako portrét jednoho divadla a lidí v něm pod tíhou doby fajné, včetně utlumeného a idealisticky sympatického Juliusze Machulského, přibližující televizní film o závažných otázkách "běžnému" divákovi. P.S. Tak podepsal, nebo nepodepsal?(29.7.2008)
-
Bláža
Film Personál je v mezích tzv. „kina morálního neklidu“, což obnáší zejména analytický pohled na polskou společnost, na odhalování krize v mezilidských a společenských vztazích. Mladý Romek nastupuje do zaměstnání do krejčovské dílny v divadle. Seznamuje se s odvrácenou stranou továrny na umění. Je zmítán okolnostmi, které se kolem něj dějí – při veřejné schůzi se zastává svého kamaráda, který je nařčen, že špatně ušil kostým. Snaží se být aktivním a angažovaným – usiluje o vytvoření kabaretu v rámci divadla. Dá se říci, že jedná tak, jak by to asi mělo být správné. Naproti tomu tu stojí politická ideologie, kdy Romek dostává od ředitele nabídku na „donášení“. Romek tu tak stojí před otázkou, jakou cestou se dát, co je vlastně správné –jestli napsat zprávu o cause kolem kostýmu a možná tak pomoci kamarádovi (ale de facto donášet). Jeho rozhodnutí už ale divák nezná. Film v tomto okamžiku končí – Romek sedí nad prázdným papírem, kam by měl psát zprávu pro ředitele. Navíc je film prosycen velmi jemným humorem, který balancuje na hranici ostré satiry.(18.11.2005)
-
darwin
Na vztazích umělců s technickým personálem v divadle ukazuje Kieślowski svým dokumentaristickým stylem smutnou realitu komunistického Polska. Právě ty vztahy slouží jako alegorie k tomu jak se systém choval macešsky k dělnické třídě. Krutě dobrá obžaloba systému.(18.3.2006)
-
Tatannka
„Hezké je, že se všichni ti umělci baví o takových obyčejných věcech. Úplně jako my. Třeba kde koupili ledničku a kolik je budou stát splátky...,“ usmívá se zaměstnanec divadla v televizním filmu Krzystofa Kieslowského z roku 1976, ve kterém hlavní roli ztvárnil Juliusz Machulski, pozdější tvůrce diváckých hitů jako Kingsajz nebo Sexmise. V Personálu nastupuje jako mladý Romek do krejčovské dílny v divadle a seznamuje se s těmi, kteří tráví svou pracovní dobu v zákulisí, i s těmi, kterým patří jeviště. Účastní se běžného chodu divadla, vyslechne bezpočet všedních rozhovorů, zažije množství každodenních situací, aby se dostal i do některých ménně všedních a jednoduchých. Napíše zprávu o absurdní hádce kvůli špatně ušitému kostýmu? Stane se donašečem? Ale taky: seznámí se konečně s hezkou slečnou z vlaku? Film jednoho z nejslavnějších polských režisérů plyne pomalu a všedně jako život divadelních zaměstnanců a než aby na tyto otázky odpověděl, utne vyprávění závěrečnými titulky. Zřejmé je, že se Kieslowski před natočením tohoto snímku věnoval zejména dokumentární tvorbě. A tak na plátně neběží dramatický příběh plný zvratů, ale sedmdesát dva minut dlouhý záznam života jednoho divadla. Nic na co bychom byli od Kieslowskeho zvyklí. O lidech, o vztazích mezi nimi, o složitých situacích, které mohou nastat kdekoliv, zejména v Polsku během ne zrovna jednoduchých sedmdesátých let. O obyčejných věcech.(28.7.2008)
-
Daweflip
Morální dilema hlavního hrdiny je zde podáno opravdu minimalistickou formou. O něco více se divák dočká konfliktu mezi vznešenými studentskými ideály a realitou polského divadla za dob totality, přičemž ani té se nedostává přílišného rozvedení. Možná za to může polodokumentární charakter snímku a moje neschopnost číst mezi řádky, ale film na mě působil jako nudný příběh utnutý v polovině věty. A to ještě v momentě, který sliboval rozehrát silné drama. Rozhodne se Romek tak či onak? Nevím, ale jisté je, že váhá. To je také vše, co jsem si z projekce odnesl.(31.7.2008)
-
krvavamera
to Bluntman: během závěrečné titulkové sekvence jsou titulky prostříhávány se záběry Machulského hrdiny - v těch posledních je zřetelně vidět, jak něco píše. Důvod, proč sledovat titulky až do konce ;)(2.6.2011)
-
vojo
Možno pomaly sa rozbiehajúci film, ale v druhej polovici začne nekompromisne odhaľovať nie príliš prívetivé zákulisie továrne na umenie. Je to "iný" Kieslowski ako ho väčšina pozná z jeho vrcholného obdobia, ale už tu cítiť "záchvevy "génia.(30.7.2008)
-
Sunwise
Film s dokumentárními prvky (dlouhé záběry na hovořící osoby...), který je o obyčejných věcech, ukazuje je a nechává diváka, aby si udělal vlatní názor, co je nebo není morální, co je nebo není správné. Film o rivalitě na místo spolupráce, ale i o sympatiích, aktivitě, spolupráci... o tom jak za minulého režimu bylo důležité (a zároveň strašně sporné) ne/podepsat. Myslím že by se mi líbil víc, kdybych ho viděla za jiných podmínek než na LFŠ UH, kde jsem bohužel nedohlédla na české titulky (elektronicky promítané POD plátno), a musela se spokojit s titulky francouzskými (vyleptanými přímo na této kopii fimu). Což u filmu hodně založeného na dialozích může být problém.(29.7.2008)
