Neviditelná válka

Dokument snažící se jít do hloubky problému znásilnění v americké armádě, která se po něm jeví vším, ale rozhodně ne idilickou vesnicí plnou mravně a sexuálně neporušených jedinců. V Americe dosahuje touha vlastnit zbraň nebo si jít zastřílet do války ve jménu vlasti pozoruhodně absurdních rozměrů. V určité chvíli převládne nad touhou dokončit své vzdělání a jít bojovat za stýčka Sama. Je dobře, že něco podobného bylo natočeno, protože to nahrává pacifistickým dialogům, které od teď nemusejí používat obrázky fyzicky zmrzačených veteránů, ale veteránek, které jsou zmrzačeny psychicky a to je něco mnohem víc sugestivnějšího. I přes autentické rozhovory a množství těžko ověřitelných dat se ale nelze zbavit dojmu, že celou věc sledujeme až příliš z povzdálí a nezúčastněně. Paradoxně tak víc než o znásilnění se dovídáme mnohé o americké povaze a sebelítosti pramenící z přespříliš dlouho vtloukáného způsobu uvažování. // Poslední zbraní dneška jsou bojové dovednosti amerického vojáka, připraveného bojovat kdekoliv na světě, bránit svou zemi a vás, americký lid, proti nepřátelské agresi.Pokud by někoho téma opravdu zajímalo, může se na něj podívat i z jinýho-dramatickýho a nutno přiznat, že celkem zajímavýho pohledu seriálu Last Resort, konkrétně dílu 1x08. (18.01.2013)

V první řadě nejsem ztotožněna ani s filozofií armády, natož se vstupem žen do tohoto odvětví. To ovšem není omluvou pro zločiny, které se v armádě dějí. To, že se hromada úchylných samovládců rozhodne, že bude páchat zločiny, které nejen utlutlají, ale budou si za ně vzájemně gratulovat, je zrůdný příklad absence práva v armádě. Nechápu tu bandu idiotů, která ozbrojeným zeleným mozkům, beze strachu zabít, natož znásilnit, dává možnost si sami vládnout. Dopručuji ke shlédnutí zejména ženám, co si přejí vstoupit do armády. (07.01.2014)

Stylem natočení je to zaseknuté na úrovni 90. let, kdy se dokumenty točily stylem "postav statickou kameru na člověka co mluví z gauče a pak to sestříhej na desetiminutový monolog". Téma strašné, ale do prdele, to ti diletanti v postprodukci nechápou, že pokud má něco upoutat pozornost většiny společnosti (a o co všem účinkujícím šlo) a ne jen nadšených dokumentofilů, tak to musí vzít za koule? Tady se zkrátka jede 90 minut jenom na tom, že vám z pohodlí gauče bude vyprávět dvacet žen téměř totožný příběh. Dokumentaristé dokonce neměli ani koule na to, aby zašli za údajnými pachateli a trochu je podusili, natož aby zveřejnili jejich jména a fotky. Zkrátka, případná žaloba byla větší priorita, než teatrální podpora těch znásilněných žen a dalších, které díky neinformovanosti budou následovat (nebyla právě osvěta principem filmu?). Dokument bez jediné investigativní práce, všechny informace, které divák dostane, jsou jen trapně přežvýkané oficiální statistiky armády. NUDA! Holkám fandím, tvůrci jim ale moc nepomohli. 40% (22.01.2013)

Tento dokument opravdu nestál za moc. Věnuje se jen jedné straně konfliktu a po hodině a půl začnou být pořád stejné výpovědi poněkud únavné. A oč vlastně jde? Jedná se o zpověď několika mužatek či babochlapů, které se pro záchranu Ameriky rozhodly jít do armády. A protože jsou tak šeredné, že by si o ně normální chlap ani kolo neopřel, zvyšují si sebevědomí báchorkami o tom, že byly znásilněny. No a jako bonus se z toho snaží vysoudit nějaké prachy, chytré. :) (28.01.2013)

Zvláštny ukecaný dokument o znásilneniach v americkej armáde. Obetí je na stotísíce. Páchatelia sú v prevažnej väčšine nepotrestaní. Nie je to len byrokraciou, ale najmä karierizmom, rodinkárstvom a kvôli mnohým dôvodom, na ktoré sa v dokumente poukáže. Ten tiež ukazuje všetky možné traumy, ktoré obete prežívajú. Štýl dokumentu je, že všetko počujeme od zväčša od obetí a je v ňom aj mnoho zbytočných scénok. Po čase však začne otravovať a môže to byť umením pre ľudí dopozerať s plným vnímaním, nemusíte mať navyše z toho nejaký ucelený pohľad z vecí, čo robiť v prípade ak vás niekto bude chcieť znásilniť, ako tomu predísť, čo robiť v prípade ak sa to stane, ako to prijať a vysporiadať sa s tým, príde mi to len také vzbudzovanie svedomia u nadriadených aj keď práve tam nejak často nepochodia. Inak mi je zle z toho ako vidím ako stále kvetnato ospevujú svoju Ameriku, službu vlasti v armáde a pritom si neuvedomujú samú podstatu armády. (26.01.2013)