La lapidació de sant Esteve
La Lapidation de saint Étienne
Obsahy(1)
Etienne je starý, nemocný muž, který žije sám v bytě přeplněném předměty. Odmítá se jich zbavit a nepřipouští si myšlenku, že by se z bytu vystěhoval, ačkoli mu už nepatří. Nehodlá se bavit se sociální pracovnicí, se sousedy ani s majitelkou bytu, přesvědčen, že v jeho stěnách stále přebývají duše jeho zemřelé ženy a dcery. Znaky postavy z filmu, jehož název je inspirován častým zobrazením mýtu mučednické smrti svatého Štěpána, nejsou v dnešním světě ojedinělé. Téma stáří a samoty tu není zpracováno obvyklou metodou psychologického filmu s více či méně barvitým příběhem ústředního hrdiny. O Etiennově minulosti se toho dozvíme pramálo, důvody jeho podivného chování můžeme tušit jen z náznaků. Autor, hlásící se ke strohému, až k abstrakci směřujícímu stylu současného katalánského filmu, zvolil Lou Castela jako interpreta, který přesně vystihl iritující směs tělesnosti a intelektu postavy. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (16)
Strohý scénář nabízí pouze popis konfliktu starce na pokraji duševních a tělesných sil a jeho dcery o opuštění mužova bytu. Dřívější vztahy a motivy chování dcery jsou velmi mlhavě naznačeny a v tomto kontextu je přílišný naturalismus zachycení neduhů stáří jednoznačně na škodu. Občasné působivé momenty, kde si režisér bere na pomoc silný hudební podkres, nestačí vyrovnat negativa snímku, ze kterého zůstane neurčitý pocit neporozumění a pachuť syrových záběrů. Dvě hvězdičky. ()
Film o stari. Film s obrazy ktera chvilemi pripominaji stara platna - a prvni osobni problem. Stara platna jsou staticka a ja nechapu, proc jsou takove kompozice snimany z ruky, proc se tresou. Je to rozpor, ktery by mohl fungovat, kdyby bylo lze pochopit PROC. Mozna ze jsem to pouze nepochopil. V nekterych scenach mam pocit, ze bylo herci receno "kric, ted kric, vic" - je v tom krec a neprirozenost. Podle mne nechtena, rusici. Otec krici parkrat, dcera skoro stale. Asi chapeme vsichni proc krici, ale ta mira je pres. Trapno. Bohuzel. ()
Souhlasím se všemi výtkami ohledně absence psychických pohnutek hlavních postav, jejich chování je skutečně daleko za prahem uvěřitelnosti, ale stejně tento film má pro mě určité kouzlo. Ty drobné detaily, záběry na starého muže a jeho byt jsou krásné (hodí-li se vůbec něco tak děsivě žalostného označit krásným). Konec byl i pro mě přehnaně umělý a prázdný, působí jako laciná snaha šokovat, vydolovat poslední zbytky emocí. ()
Určitou poezii úzce spojenou se stářím a vzpomínáním to v sobě mělo, pár scén je hodno zapamatování (rozestlání postele, vlas), a to především díky parádnímu hudebnímu podkresu, který ve spojení s hercem Lou Castelem vytváří místy slušně dusivou atmosféru. Hlavní kámen úrazu je pak dcera hlavního protagonisty, která je hysterická a aspon pro mě nesmírně NEuvěřitelná. Nakonec jsem nebyl schopen proniknout do duše hlavního hrdiny, a to především z důvodu mizerného scénáře manželky režiséra. Jednotlivé komplikované (podle náznaku scénáře) rodinné vztahy ve filmu nebyly pevně uchopeny a vysvětleny, takže divák jen 80 minut bloumá po plátně bez větší možnosti soucítění s hlavním hrdinou. [MFF KV 2012] ()
Film s radoby filosofickym presahem nabizi pouze plytkou podivanou s hysterickou a prehravajici dcerou hlavniho hrdiny. Svateho Stepana zachranuje pouze vyborny Lou Castel, nebyt jej, film by se hodnocenim pohyboval jeste nize. Divakovi zustane v pameti pouze naturalisticky zachycena zaverecna scena, a to je na film s ambicemi nabidnout alternativni pohled na starnuti a osamelost starych lidi bohuzel malo. ()
Reklama