Zločiny a poklesky

Zločiny a poklesky je (z toho co jsem viděl) určitě jeden z nejlepších filmů Woodyho Allena  (možná po debutu hned nejlepší),ve kterém ,,jenom´´ Woody použije patrně nejtrapnější nápad, který jsem u něj kdy viděl a to v souvislosti s pokaděným chlapem. Myslím si, že do fekálností se takový mistr dialogů na jeho místě pouštět skutečně nemusí. Trošku mě tímto nápadem na chvíli naštval a říkal jsem si, že tentokrát půjde o jeho slabší kousek. Ale naštěstí jsem se mýlil, až na tuto jedinnou hlášku to bylo vážně skvělé, skvělé, skvělé!! A ostatně: i  toho pokaděného chapa nakonec bez problémů odpustím, protože následné filozofování Woodyho v posteli (existuje nějaký důvod, který by to uspokojive vysvětlil?) s chladnou reakcí manželky (vstávám v sedm) měl přece jen svoje kouzlo.  Sledujete sice dvě zápletky (a tím pádem se může zdát, že i dva filmy v jednom), ale vůbec to nevadí, ba naopak. Souhlasím s Mr.Apache: Všechno, co je na Woodym opravdu dobré, najdete zde.´´ V jedné zápletce je řešeno kvantum zajímavých otázek dohromady jako rozhodování se mezi těžkými volbami v životě, vyrovnání se s vlastním svědomím, konfrontace s duchovní výchovou apod., ve druhé sledujeme vlastně typickou Woodyho postavu nadšeného milovníka filmů, kterému se v životě a   vztazích moc nedaří, musí natáčet dokumentální portét o nadutém ubožákovi, který mu nakonec přebere jeho lásku...A to všechno  dění má i přes ty titulní ZLOČINY , takovou lidskost. Kdo někdy neváhal mezi těžkými rozhodnutími? Kdo se někdy neradoval z nalezení spřízněné duše? Koho někdy netlačilo svědomí?  Kdo někdy nemusel dělat něco v čem sám neviděl smysl? Kdo někdy nezažil smutné  odloučení? Přesto ale alespoň v té druhé zápletce nechybí vtip a tak jste někdy v napětí, jak dopadne komplikovaný příběh s vraždou v první zápletce, v té druhé se zase  i zasmějete, ale zároveň u Woodyho postavy opět naleznete jisté pochopení a ten jeho zápal pro věc je až dojemný. Líbí se mi už jeho první výstup ve filmu, kdy z nadšeného objevování starosvětského filmu s lidmi ve smokíncích přejdou s neteří po skončení do zapršeného rutinního dne (Všichni ve večerních šatech...Bylo by skvělé takhle žít. Tohle je hrozné.)  Navíc je  velmi snadné se vcítit do té idealizace milované bytosti. Za mě asi nejsympatičtější a nejdojemnější Woodyho neurotik. K tomu si připočtěme, že Manhattan končil myšlenkou, že odjezd do jiného prostředí může člověka změnit a sebrat mu to, co na má někdo jiný rád. Zde odjede Woodyho láska na pár měsičů pryč...a ten komu se dřív vysmívali je najednou skvělý.    No a i když mě Woody obvykle svým herectvím hlavně rozesmívá, tak zde mě na konci při strnulém pohledu na Miu Farrow jako přítelkyni Aldy málem dojal a dost zapůsobil. Stejně jako celý tento film..., . U Annie Halllové jsem měl pocit, že jde film o pokročilé, co již za sebou minimálně  mají nějaký vztah. Tady mi ale ty lidské otázky, zajímavé myšlenky a až filozofickým rozměr sedl už teď.  A to všechno podtrhl závěrečný monolog za doprovodu nádherné hudby, který to skvěle zakončil a musím si ho pouštět furt dokola.  Ten konečný potlesk je vážně příznačný.  Utváříme se tím, jaká rozhodnutí děláme. (04.03.2022) (méně) (více)