Rozbitý svět

So bloody sick! Broken je doopravdy od začátku do konce "broken"; jako máloco. Jde o indie, které nekompromisně rozsévá zlo na každém kroku, v rozličných podobách, a zároveň se skrz postavu Skunk samo sebe táže "Proč se dějí jen špatné věci?". O indie, které přes veškerou (syrovou) surovost zvládá působit dostatečně lidsky - hlavně pro písničky a zlatíčkovskej hereckej výkon Eloise Laurence, ale i tu celou dětskou optiku nabízenou skrze sympaticky velké množství charakterů. A v neposlední řadě jde o indie, které si může dovolit totálně upozadit někoho jako Cilliana Murphyho. Speciální, vážně speciální film. A "nejhorší" na tom všem je, že kdyby všichni od začátku naslouchali tý nejzvrácenější rodině široko daleko ... --- "So you're a lesbian?" - "No!" - "You look like a lesbian." - "What does a lesbian look like?" - "Kind of ugly..." (16.10.2013)

Nebudu spekulovat nad tím, na kolik Rozbitý svět vybočuje z představ o podobě sociálního dramatu a kolika prvky ho překračuje. Spíš napíšu, že tohle drama z městské periferie mě emočně zasáhlo do černého. Těm postavám jsem jejich konflikty, motivace a krize věřil a herci mě bez výjimky přesvědčili o svých vysokých kvalitách. Eloise Laurence je talent, který by bylo velká škoda nevyužít, doufám, že ji ještě v pár snímcích uvidím i v dospělém věku. S označením melodramatu bych nesouhlasil, tohle nejsou lacině ždímané emoce, Rufus Norris mě svou nápaditou režií, kdy chytře využívá flashbacky a dávkuje informace, přesvědčil o tom, že stojí za to sledovat jeho další tvorbu. Celkový dojem: 90 %. (21.02.2018)

|| Scenár: Mark O'Rowe | Hudba: Electric Wave Bureau | Distribúcia: Wild Bunch | Ocenenia: British Independent FA - Najlepší film, VR Rory Kinnear. Spolu: 9 výhier a 16 nominácií || Ťažké, nekompromisné drama, zobrazujúca tvrdú realitu o tom, že i v normálne vyzerajúcom prostredí, za dverami príjemných domčekov môže prebiehať psychologicko-fyzické peklo. Skvelý herci, nevšedný materiál. Až sa to ťažko pozerá - preto nie za 5... 80% | FullHD, THX, EN DTS | (01.05.2015)

Drsné drama, které se takovým na první pohled vůbec nezdá. Zajímavě využívá retrospektivu, což rozhodně lze považovat za novátorské pojetí. Vrcholy tohoto filmu přicházejí naprosto nečekaně, o to větší dopad na vás pak mají. Tady zase jednou budete cítit, jak hnusný ten život dokáže být a že se s nikým nemazlí. Není zde nic, co by mělo být fér, není zde nic, na co se můžeme spolehnout. Prostě jenom žijeme a ono to dopadne. Nějak. Znepokojivé, přitom skvělé. (06.12.2013)

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)