Rozbitý svět

Všichni herci tady šlapou jako hodinky, je to perfektně vybalancované mezi humorem, (nostalgickým) smutkem, i sociálním vyzněním... až na ten konec. Tam se Norris stal obětí přepjatosti, které se mu dařilo tak dobře vyhýbat předtím. Kataklyzmatický závěr, kde jedna chyba spustí řetězec neštěstí všech ostatních postav je specialitou A. G. Inarritua, jenže v jeho filmech (Amores Perros, 21 gramů) se postavy prakticky neznají a výsledná kauzualita nepůsobí tak přímočaře. Proto vedle něj působí Rozbitý svět poněkud přímočaře. Nešťastná je hlavně režisérova snaha co možná doslovně uzavřít svůj příběh a všechny jeho linie. Kdyby film končil scénou, kdy vyjde ven Rothův zakrvácený soused a zhroutí se u auta, nejen, že by to podpořilo interpretační nejednoznačnost, která je pro každé umělecké médium klíčová (zdravíme Wolfganga Isera a Kostnickou školu), ale byl by to i efektní návrat na začátek filmu, k jeho první scéně. Namísto narativní elipsy se dočkáme naivní, rádoby snové scény z kómatu, která málem poslala do kómatu mě. (14.08.2014)

Z počátku k zalknutí nudné, až jsem chtěl odejít z kina. Nakonec jsem to nějak překonal a vydržel, abych s údivem zjistil, jak si mě ten film pomalu získává víc a víc. Jak mi byla herecká představitelka hlavní role z počátku protivná, ke konci jsem si ji vážně zamiloval - ta malá je úžasný talent. Závěr bych se nebál nazvat emočně zdrcujícím - ostatně děvče vedle mě si utíralo slzy a z celého sálu se ozývalo dojaté posmrkávání. Nečekaná pecka, která mě naprosto dostala. (26.06.2013)

Takový nemastný neslaný.. Filmů o "rozbitých světech" je hodně ale tenhle teda řadím mezi ty horší.. již od první minuty víte že snímek jede podle klasického schématu, tedy že nedopadne dobře, všichni jsou utrápení, všude samé neštěstí etc etc.. a zhruba v polovině filmu není těžké uhádnout závěr. Některé prvky (každému hubu rozbíjející otec Oswald) jsou až komické místo aby byly dramatické a některé (černošky každých 15 minut rozhazující exkrementy) jsou absolutně mimo mísu. I tak ale 3* (19.10.2013)

Nebudu spekulovat nad tím, na kolik Rozbitý svět vybočuje z představ o podobě sociálního dramatu a kolika prvky ho překračuje. Spíš napíšu, že tohle drama z městské periferie mě emočně zasáhlo do černého. Těm postavám jsem jejich konflikty, motivace a krize věřil a herci mě bez výjimky přesvědčili o svých vysokých kvalitách. Eloise Laurence je talent, který by bylo velká škoda nevyužít, doufám, že ji ještě v pár snímcích uvidím i v dospělém věku. S označením melodramatu bych nesouhlasil, tohle nejsou lacině ždímané emoce, Rufus Norris mě svou nápaditou režií, kdy chytře využívá flashbacky a dávkuje informace, přesvědčil o tom, že stojí za to sledovat jeho další tvorbu. Celkový dojem: 90 %. (21.02.2018)

Úvod snímku bol pre mňa miernym utrpením, najmä kvôli rozháranosti jednotlivých situácií. Ako keby autor nevedel, čo chce tým príbehom povedať a kam sa dopracovať. Postupom času ma však dejová linka predsa len stiahla a bola radosť pozerať na jednotlivé osudy malej Skunk ako i jej susedov. Stred bol z tohto pohľadu vynikajúci. Záver mi však prišiel pomerne nejednoznačný, akoby nedotiahnutý a uviaznutý kdesi na polceste. Na slabší nadpriemer to ale stačí. 70/100 (31.03.2018)