Stalker

Je fajn, když člověk sleduje takovýhle filosofický film, sice se může těšit, že uvidí sci-fi (bláhově, to nepřišlo), ale krásně si zapřemýšlí, mezi tím, co se mu postupně odkrvují nohy, protože si blbě sednul. Ale místo toho, abych znovu přemýšlel nad bezcílností lidské existence a problematikou víry, tak mě napadla jiná věc. Možná, že jsem si to plně uvědomil v té několikaminutové scéně, kdy hlavní tři hrdinové jen sedí, nic nedělají a posléze jeden z nich řekne: "to je krásné ticho". Tam na to bylo času dost. Litoval jsem totiž, že se nedívám na film, který by pojal téma filosofického snímku jinak. Stále jsem si v duchu říkal: "Hm hm, to jsou chytré myšlenky, to jsem ale hezky zušlechťován". Naopak jsem ale zatoužil, abych si spíš řekl: "No ty vole, tak s tímhle hodně lidí souhlasit nebude", ovšem to bych možná chtěl nemožné po filmu ze Sovětského svazu. Vizuální stránka samozřejmě nemá chybu, ale já jsem hodně dějově zaměřený divák a přestože lehce nastíněný příběh vypadal velice zajímavě, zde je odkloněn na třetí kolej, což je pro mě škoda. A že je to trošililinku natahované? Znám i horší případy, ovšem je jasné, že jsem z toho nadšen nebyl ani tady. Muselo to ale být, kdyby byl Stalker akčnější, nemuseli by všichni pochopit, že chce být snímek vznešenější podívanou. (10.10.2008)

Ja asi nemám tú správnu bunku pre tento druh filmov, aké točí Tarkovskij alebo Kubrick. No čo, zabijem sa? Stalkera som úprimne zatúžila vidieť hneď po tom, čo som si prečítala knižnú predlohu bratov Strugackích. Aj keď som naisto vedela z počutia, že je to "divný" film (a mala čiastočnú skúsenosť so Solarisom). Predsa som chcela vidieť, koľko atmosféry a čo sa vlastne z knihy dostalo na plátno. Bohužiaľ je to asi hlavný dôvod, prečo sa nevyhnem porovnávaniu a prečo som bola taká sklamaná. Bratia Strugackí síce napísali scenár (ktorý z istého uhla pohľadu súhlasí s ich filozofujúcimi tendenciami v knihách) vyzerajúci "dejovo" ako voľné pokračovanie románu po pár rokoch, ale to, čo mi ponúkol Tarkovského Stalker, sa mohlo kľudne zaobísť bez Strugackích, bez vedeckofantastického motívu aj bez stalkera. Sú to proste dve a pol hodiny ťažko nudných intelektuálnych kecov! Kecov, kecov a kecov... o nesmrteľnosti chrústa, o tom či ľuďom dávať alebo brať nádej, a o tom, že za každý dar (hoci nádeje) sa platí. Plus dlhých záberov na depresívne post-apo scenérie a troch chlapov, z ktorých dvaja sú škaredí a starí. A čo sa stalo so stalkerom z románu? Zlatá guľa (vo filme Komnata) ho musela strašne poznačiť, lebo tragická postava chladného pragmatika žijúceho vo večných rizikách sa pri prechode z papiera na celuloidový pás zmenila na ufňukanú posratú trosku! (a jeho statočná manželka Juta degradovala na onucu) Tento filmový hrdina si románovú symboliku pomenovania STALKER nezaslúži - v knihe by na zbabelosť takého rangu dávno pošiel. Poserovia v Pásme nemajú čo robiť! Je veľmi otázne, či by to bez čítania knihy s názorom na film dopadlo lepšie - alebo ešte horšie. Mám pocit, že či už ho vytrhnete alebo nevytrhnete z kontextu predlohy, aj tak zostáva len akousi silne lyrickou nadstavbou slušného scifíčka, ktoré si s danými témami poradilo omnoho lepšie a aj na premýšľanie toho prinieslo oveľa viac. Filmový Stalker je príliš monotematický, príliš patetický a príliš otvorene moralistický. Sorry, bejby, kľudne ma vylúčte z akéhokoľvek klubu, ale tomuto tlieskať nebudem. Nie preto, že ostatní sa tu rozplývajú blahom. (14.02.2011)

Co kdyby existovala možnost jediným přáním změnit svět k lepšímu? Ale je to opravdu to, na co člověk dokáže myslet ve chvíli, kdy se mu může dostat největších rozkoší, po jakých kdy toužil? A co když si někdo vlastně přeje jiným ublížit? Má právo riskovat, že nějaká skrytá zášť uvnitř něj přivodí jinému utrpení? Ale jak lze pak žít bez naděje? Stalker vám neodpoví. Stalker ukáže možnosti, zbytek je na vás. Nemůžu říct, že bych plně akceptoval Tarkovského přístup, pro mě je absolutní kniha bratří Strugackých (asi nejlepší scifi román vůbec), ale i tak se mi stále vyjevují některé silné scény a rozhovory, a to jsem toto dílo viděl před nějakými čtyřmi roky. (27.06.2006)

Velice nezvyklý film, který rozhodně není pro každého. Taková čistě klubová záležitost. (Pozor, spoiler!!!) Děj se odehrává v jakémsi imaginárním zoufalém světě, na jehož určité místo měl před dvaceti lety dopadnout meteorit. V oblasti dopadu začala příroda žít vlastním životem a tato oblast je ohraničena, hlídána a nazývána jako "Zóna". Podle legendy existuje v Zóně místo, které dokáže učinit člověka šťastným. Mnoho lidí se na ně už pokusilo dostat, ale všichni v Zóně nalezli smrt. Všichni kromě těch, jež provázeli Stalkeři, jakýsi podivný druh lidí, jejichž minulost i celý život je nějakým podivným způsobem spjat se Zónou. Ve společnosti Stalkera se do Zóny vydává i dvojice Spisovatel a Profesor. Muži pronikají skrz hlídanou hranici a vstupují do živoucí přírody, která jen zťěžka dýchá pod tunamy železa, které ji pokrývají. Opatrně procházejí přírodou, ve které neustále číhá nebezpečí smrti, které není vidět a ani my ho během filmu neuvidíme. Když konečně dorazí až ke kouzelné komnatě, ani jeden z mužů se do ní nepokusí vstoupit a profesor se ji dokonce pokusí zničit. Film je opravdu velmi filozoficky zaměřený a po zdlouhavém rozjezdu vás tak chytí, že se od něj nedokážete (i přes přehnanou stopáž) odtrhnout. Právě obrazová stránka je nejsilnější zbraní filmu a Tarkovskij všem dokazuje, že je Pan režisér. Neuvěřitelné kulisy zdevastovaného světa a všudepřítomný prvek železa i v překrásné přírodě ve vás zanechá opravdu hluboký dojem. Za čtyři, ale jen kvůli tomu, že je to možná opravdu až příliš dlouhé. (29.10.2005)

Hypnotické, intelektuální a neskutečně poutavé umělecké dílo, které nechává svůj zdroj inspirace, knihu "Piknik u cesty" od bratrů Strugackých, kvalitativně daleko za sebou. Stalker kašle na nějakou výpravnost, efekty, akčnost, či dějovou dynamiku - vlasntě po cleé tři hodiny sledujeme cestu tří mužů zalesněnou krajinou. Jenže to není cesta ledajaká, překvapivě srozumitelná filozofie na nás vykukuje na každé straně a mozkové závity nadskakují radostí z toakového přívalu jedinečných myšlenek, zatímco oči se obají fantstickou vizuální stránku a uši se nemůžou nabažit padnoucí ambientní hudby. Vizuál je natolik mistrovský právě proto, že kamera v pomalých tazích nebo zcela staticky snímá vlastně jen okolní krajinu, nebo samotné postavy, díky režisérovu/kameramanovu neuvěřitelnému citu a smyslu pro detail jsou však všechny záběry vskutku geniální. Zkrátka a dobře, Stalker je film na který se nezapomíná....A prosím nepsojujte si jej příliš s PC hrou S.T.A.L.K.E.R. :-) (24.09.2007)