Když jsem tě spatřil

Zajímavý pohled do života Palestinců v uprchlickém táboře. 1) Citlivou ženskou rukou tvarovaný poetický druhý celovečerní film 38leté Annemarie Jacirové (režie, scénář, střih, produkce) mi připomněl knížku Jana Mareše Práče (http://www.csfd.cz/film/4972-prace/), kde se malý kluk se dostane k vojenské jednotce, se kterou pak prochází válkou. I v Lamma Shoftak sleduje divák události pohledem a vnímáním jedenáctiletého chlapce. Příběh tak po většinu času působí spíše jako klukovské dobrodružství než cokoli jiného a presentuje situaci výhradně pohledem palestinských uprchlíků. Soudcem jsou dějiny. Tvarovací hmotou naší práce je mládež. 2) Režisérka - rodačka z Betlému žila do svých 16 let v Rijádu, posléze vystudovala v USA a pak se vrátila na Přední východ, aby se stala první palestinskou režisérkou celovečerního filmu vůbec (nicméně bydlí v Ammánu). 2) Přesvědčivý 13letý Palestinec Mahmoud Asfa (hlavní role - Tarek) skutečně žije se svou rodinou v uprchlickém táboře v Irbidu. (04.12.2013)

Těšil jsem se na svůj první Palestinský film. Přišlo mi ale, že celé to vyprávění bylo přidušeno, aby neurazilo a zároveň nikoho nepohoršilo. Téma je to více než závažné a proto jsem byl zvědavý, jak se s tím tvůrci poperou. Ve výsledku jsem se dočkal tichého filmu, což by nebylo od věci, s kolikrát překrásnými záběry, což dokonce i kolikrát potěšilo, s ale dosud stále nezodpovězenými otázkami, čímž jsem skončil po shlédnutí filmu tam, kde jsem byl na začátku. Náhled do tohoto prostředí to byl ale postačující a kolikrát těžko pochopitelný. (16.10.2013)

Je dost těžký najít si cestu k Palestině, když její minulej velvyslanec si z naší země dělal zbrojní skladiště a ten současnej sympatizuje s vrahama izraelskejch sportovců na OH v Mnichově. Ale co už jinýho než filmové umění mě může ukázat Palestinskou duši a tak jsem si do pokoje pustil svůj první palestinský film. Nebylo to úplně špatný setkání, zejména technický složky jako kamera a hudba se pohybovali v nadprůměru. Mám trošičku problém s příběhem přišlo mě jako kdyby si Palestinci nevěděli rady s emocema. Film, prostě tak nějak plyne, plyne a i když ve svý podstatě je jeho pointa velmi silná nezasáhne s nějak výraznou silou. (23.09.2014)