Lucía, a co pak

Po smrti matky sa Alejandra spolu s otcom sťahujú do Mexico City. Nové začiatky zvláda každý po svojom. Otec má čoraz viac a viac starostí s otvorením novej reštaurácie, zatiaľ čo dospievajúca Alex docela rýchlo zapadne do kolektívu súkromného gymnázia. Avšak až do chvíle, keď sa na sieti objaví jej „sextape“ nahrávka. Naivná Alex sa okamžite stáva terčom rôznych vtípkov, ktoré časom prerastú v šikanu a vyústia v tragédiu, ktorej sa rozhodne dalo zabrániť. Postupná eskalácia nechutností, ktorými je Alex vystavená, vzbudzujú v divákovi obrovskú ľútosť, neskôr hnev a zlosť. Všetko sa to deje za prítomnosti statickej kamery, ktorá jednoducho neuhne a sleduje koľko toho ešte divák alias hlavná predstaviteľka dokážu vydržať. Sledujeme smutný stav našej spoločnosti, kde akákoľvek bezpečnosť (vstupné drogové testy na prijatie na gymnázium, prehnaná bezpečnosť v cestovaní) je veľa krát len čistý alibizmus. Neospravedlniteľné zanedbávanie si svojich povinností raz musí naraziť. Takto nastavený školský systém raz jednoducho zlyhá. (19.03.2013)

Šikana je jednoduše něco, co nesnáším, a tak, když ji vidím, má to pro mě vždy silné emoce. V případě snímku "Lucía, a co pak" o to silnější v tom smyslu, že od začátku vůbec není jasné, o čem snímek bude a jakým směrem se vydá. Když už se jím ale vydá, je to nepříjemné sledovat a je to silné, ať už je závěr, jak chce, zvláštně nerealistický. (21.11.2016)

Después de Lucía, film o šikaně, která se vymkla kontrole. Jako mnoho mexických filmů určených na "vývoz" se tu setkáváme se zpracováním okolností, které jsou celkem univerzální a mohly by se odehrát kdekoliv na světě. V mexických filmech se však často stává, že tyto události dostanou až přemíru dramatické a v závěru tragické zpracování. U tohoto filmu tomu není jinak. Setkáváme se tu s poměrně detailním vyobrazením utrpení a msty, která nám kulturně spíše vzdálená, působí na první pohled odpudivě a nepochopitelně. Na druhý pohled však člověk ocení právě ten jiný úhel pohledu, který současná mexická kinematografie nabízí na univerzální témata známá nám všem. (15.03.2023)

Tohle není film o šikaně, ale hlavně o špatné komunikaci. Stačí sledovat, co všechno si postavy vzájemně zatajují, o čem mlčí, co přechází, co se ztrácí v informačním šumu virtuálních sítí... a že právě z toho plynou všechny ty problémy. Nekomunikativnost celého vyprávění je pak celkem logická. Mám skoro chuť ten film trochu nadhodnotit, protože fakt stojí za pozornost. 4+ (16.03.2013)

Jak už tady bylo psáno - film je hlavně o špatné komunikaci. Ale zkuste se vžít do situace mladé Alexandry a představte si, co byste udělali na jejím místě. Asi těžko byste se šli otci přiznat, co koluje po celé škole a s čím se musíte potýkat. Spíš než překvapená z celého filmu, jsem byla většinu času nas*aná, jelikož způsob, kterým Alexandru "mučili" a šikanovali mi vařil krev. Bohužel, tak to chodí. A proto u mě má film respekt, i když mohl být i lepší, ale syrovostí a "tichostí", kterou je natočen dává právě najevo, co si o dané věci myslí. No a závěr? Nikdo by nechtěl být v jeho kůži... (04.04.2013)