Igorovo velké dojetí

Aby Strejcovský "vysadil Chaunovi sedativa" duchovního poznání, které teď s vervou hlásá a navrátil ho zpět na režisérskou kolej, musel by se nejdříve pokusit pochopit co ta "sedativa" obnáší a proč je začal užívat. O to se zjevně nepokusil a film pak vypadal jenom jako takové povrchní špičkování (byť mezi dvěma silnými osobnostmi, které se očividně baví). (07.01.2014)

Na internete som našiel priliehavú charakteristiku: "jako by jeho megaego bouchalo v prázdném sudu". Ja si myslím, že ten buchot je o čosi väčší, nakoľko tu sa premiešavajú megaegá dve: 1. Kedysi "veľká režisérska nádej" dnes zaštiťujúca sa duchovnom zapadajúca tak do duškovsko-fialovskej línie českých ezoterických herecko-režisérskych mystikov. 2.Režisér dokumentu s rozumovým prístupom, aktívne vstupuje do obrazu portrétovaného a zároveň sa ho snaží nachytať na pózeristických hruškách. Sám si aj zahrá postavu režiséra Igora Chauna v inscenovaných výjavov z divokej mladosti. Navyše vytvorí aj popisok filmu, kde čítam slová ako "sebareflexe", "instatntní duchovní séance", "ostentativně" a "inluzí". Poznámka: Nemá byť správnejšie "inkluzí" v zmysle slova - "zahrnutím, spojením"?. (10.01.2013)

Nemůžu se zbavit dojmu, že na začátku postulovaný princip se postupně rozpadá do pouhých diskutujících krasavců. Úvodní slza slibuje víc a sekání prstu mělo asi přijít později. --- Dodatek z 27. 6. 2015: Jéžišku na křížku, mě tak bolí mozek z té Honzovy netrpělivosti, kdyby šlo praštit filmovou postavu přes televizi, tak ho praštím. (09.12.2012)