De jueves a domingo

Jeden ze tří hlavních vítězů rotterdamského festivalu zpočátku příliš nezaujme, až po chvíli začnete vnikat do režisérčiných záměrů a chápat co, kdo a proč. Je to vlastně obraz krize ve vztahu rodičů, kdy úhel pohledu hrdinky-dítětě, je totožný s pohledem diváka - to znamená že většinu času nevíme nic konkrétního a obraz o stavu věcí si skládáme ze zachycených útržkovitých rozhovorů, pohledů a náznaků. Minimalistická rodinná road movie debutující režisérky rozhodně není idylickým, hladivým filmem, přesto nesklouzává do přílišného negativismu a pečlivě si udržuje nezúčastněný objektivní pohled, subjektivizovaný pouze množstvím informací, pronikajících k pozorovateli. Z této pozice je snímek cíleně vymknut až v závěru, kdy je - nevyřčená, ale přesto bolestně přítomná a neodvratitelná - situace v rodině vyjádřena posmutnělou písní. Subtilní, jemný a moderní film, vyzývající k vícerému zhlédnutí. (22.05.2013)

Minimalistické road movie, pozvolné zjišťování rozpadu vztahů mezi manželi. (06.07.2022)