Český žurnál - Série 5 (2017) (série)
Children of the State
Obsahy(1)
Když norský úřad na ochranu dětí Barnevernet v roce 2011 odebral manželům Michalákovým oba syny, vyvolalo to silnou vlnu kritiky. Režisérka, sama matka dvou dětí, se proto vydala do Norska zjistit, zda stát rodičům skutečně nařizuje, jak mají své děti vychovávat. Investigativně pojatý dokument skrze individuální příběhy a rozhovory s odborníky rozkrývá, že jde o mnohem komplexnější problematiku, než jak ji vykreslují česká média. Jasně nastavená pravidla sice mohou být omezující, zároveň jsou ale zřejmě jedním z důvodů, proč Norsko patří mezi nejšťastnější země světa. (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Zajímavý dokument. Překvapilo mě, jak striktní nepsaná společenská pravidla v Norsku panují (když oslava, tak se musí pozvat celá třída, kde je dítě, nesmí být žádný alkohol, absolutní zákaz fyzických trestů, chování k dítěti by mělo být až přehnaně zdvořilé a milé, Barnevernet je stigma, kdo je hlasitě proti němu může přijít i o práci, nejbohatším ač neřestným lidem se děti neodebírají...). Skoro to na mě působí tak, že Norové mají svou představu o dokonalosti, kterou všichni mlčky respektují, jelikož tak byli sami vychováváni. To jestli je ale daná představa opravdu "správná" raději nikdo neřeší, neodváží se. Ovšem vlivem mixu kultur a jejich zvyků přibývají střety názorů na výchovu, které Norsko nerespektuje, stát je víc než rodina. Na jednu stranu se mi líbil postoj člověka, který se vrátil kvůli založení rodině do Čech, právě z důvodu, že se mu nelíbily místní zákony a společenský pohled na vychovávání dětí → nesouhlasím s něčím, co ostatním v dané zemi vyhovuje → přestěhuji se, ale na druhou stranu když už se něco takového stane i nicnečekajícím rodilým Norům, nezbývá nic než doufat v zázrak. Systém je tak fatalisticky přísný, že možností obrany je málo. A tady přichází otázka, jestli je takový systém v pořádku. Je to lehce podobné jako problém, zdali např. spolupracovat s Čínou a podporovat tak jejich socialistický režim plný bezpráví - Má svět Norsku nechat svobodu v odebírání dětí? ()
Moje očakávanie, že sa tvorcovia poriadne pozrú na zúbok Barnevernetu, bolo zrejme prehnané - pre cudzincov s minimálnou znalosťou prostredia to je asi nemožné. Miesto toho ide o malú svojpomocnú sondu toho, ako je Barnevernet v Nórsku vnímaný bežnými ľuďmi a čo dobrého a zlého prináša.↵ Oceňujem triezvy prístup bez predsudkov, ale chýbali mi vyjadrenia fundovanejších obhajcov a kritikov Barnevernetu.↵ Celkové vyznenie - Barnevernet koná množstvo dobrých vecí, ale až príliš ľahko môže dôjsť k pochybeniu a zneužitiu možnosti odobrať dieťa - je aj tak znepokojujúce. Z pozoruhodných vyjadrení ma asi najviac dostalo to o malajzijskom kŕmení rukou, ktoré môže prispieť k odobraniu dieťaťa (!) ()
Dokument jistě není dokonalý, ale v puritánském Norsku muselo být tak obtížné ho natočit. Moc se mi líbí, že není jednostranně zaměřený a prostor dává všem stranám. Názor si tak může udělat divák sám a je to možná potom ještě děsivější než kdyby nám někdo kázal o hrůzách a plameni pekelném. Slyšet to z ůst těch lidí, vydá na tisíc českých článků. Chápu tu snahu to nějak porovnávat s ČR, ale to tu malinko kulhá, protože jednak tu sociálka neřádí takovým šíleným způsobem a druhak i kdyby těch případů v Norsku bylo jen 100, tak je to 100 zničených rodin z naprosto malicherných důvodů ! Také mi tam chybí zmínka o utýraném chlapci před 10 lety. Což byl důvod, proč začala sociálka takto řádit a vychovávat ideálního rodiče a celému náhledu na společnost by to dalo další kontext. Každopádně Orwell byl žabař, Norsko může spasit jen robotizace. Národ se nahradí ideálními roboty a konečně bude mise splněna. ()
Jako nestranný dokument to za moc nestálo a na druhou stranu to ani nepředstavilo nějaké vlastní zásadní stanovisko, kterému se to alibisticky vyhlo v posledních několika minutách. Člověk se nic podstatného nedoví, výběr participantů je pofidérní a schází nějaká fundovaná analýza, která by srovnávala situaci u nás a v Norsku, případně aby osvětlila reálné fungování Barnevernetu v pravých faktech. Trošku mne pobavila paní, která se prezentovala replikami "a víte já jsem platila 10 let daně" a "strašně přísná škola, měli známky a mnoho úkolů". A k tomu ji štáb nebyl schopen ani natočit tak aby jí nesvítilo slunce do očí (resp. ona se musela stínit sama, což už samo o sobě působí jako nefér jednání). ()
Ježíši Kriste!!! To není braní jména božího nadarmo, to je výraz naprostého zoufalství ! Norsko, prober se z téhle šílené noční můry rodičů i dětí, rodů, celého národa, proboha! Už teď je pozdě, už teď je pět minut po dvanácté. Co se nechá napáchat "dobra" na základě určitě ušlechtilých myšlenek různých Nevýchov a Respektů (v Norsku je to Zrada) je naprosto neuvěřitelné. Tohle nemůže být pravda, ne v dvacátém prvním století v Evropě....jak můžou vzít dítě matce 14 hodin po porodu a už jí ho nevrátit s tvrzením, že si utvořilo citovou vazbu na jiného člověka, ježíši kriste, to se nedělá přeci ani zvířatům...a tahle instituce má něco společného s právy dětí??? Jasně, že jsou Norové nejšťastnější národ, kdo by taky říkal něco jiného tam, kde Vám dítě můžou vzít jen proto, že se na někoho nepodíváte zrovna s úsměvem....Paní Michaláková je Hrdinka, které nezbývá než strašně moc držet pěsti a modlit se za ní a za návrat jejich synů k ní. Jak může být paní Michaláková pedagogická asistentka (pro paní Elšíkovou - i kdyby v tý MŠ dělala jen uklízečku, pořád je v MŠ u dětí a pořád vychovává dceru svého přítele !) a nesmět vychovávat svoje děti??? Co mi uniká? Někdo někomu za ty děti platí? Tohle je neoddiskutovatelně trestuhodné...neskutečné. Škoda, že dokument nevysvětluje, jak se k téhle situaci Norsko vlastně dopracovalo, pozadí za vznikem Barnevernetu a jeho vývojem. Ale to by bylo samozřejmě na samotný díl. Sem s ním...tvůrci tužte se, Norové "vzmužte se" ! ()
Galerie (14)
Photo © Česká televize
Reklama