Český žurnál - Série 3 (2015) (série)
Five Births
Režie:
Erika HníkováScénář:
Erika HníkováKamera:
Lukáš HyksaHrají:
Bohuslav SvobodaObsahy(1)
Dokument o opuštěnosti, separaci a neosobním přístupu v praktikách jedné české porodnice. Cyklus Český žurnál přináší autorskou reflexi důležitých problémů z různých oblastí společenského a politického života. Dokumentární film Pět zrození vznikal během dvanácti dnů v porodnici vinohradské nemocnice v Praze, kdy se štábu podařilo zachytit průběh pěti porodů.
Mezitím, co zoufalí a neinformovaní muži čekají na nemocničních chodbách, rodícím ženám jsou podávány chemické látky na urychlení porodů, aniž by jim lékaři vysvětlili, o jaké látky se jedná. Po urychlených porodech dochází běžně k separaci novorozeňat od matek, prý aby si rodičky odpočinuly. Lékaři tak ignorují doporučení Světové zdravotnické organizace, která jasně říká, že oddělení matky a dítěte v první hodině po porodu je pro budoucí imunitu novorozence škodlivé. V dokumentu tak opakovaně zůstávají opuštění všichni aktéři porodu, rodiče i právě narozené dítě, a vzájemně tak nemají šanci se v klíčové poporodní fázi sblížit. Film v pěti kapitolách pozvolna odkrývá necitlivé zákulisí porodní mašinérie v České republice, kde se zdá, že na prvním místě je správně vyplněný papír a rutinní přístup zdravotnického personálu.
Film režisérky Hníkové tak zásadním způsobem přispívá do bouřlivé diskuse kolem podoby a formy českého porodnictví.
(Česká televize)
Recenze (46)
Erika Hníková a její příspěvek dokumentárnímu cyklu Český žurnál. Ačkoliv bych si od dokumentu představoval větší nestrannost a rozptyl (více porodnic / případů), nelze režisérce odepřít zajímavou ukázku z porodnice ve FN Královské Vinohrady. Po zhlédnutím musím říct, že chování personálu (od naparujícího se Bohuslava Svobody až po uklízečku) zde není v pořádku. Divák má pocit, že se dívá na velkovýrobnu dětí, kde není čas na trpělivost (i když toto slovo několikrát slyšíme třeba i z úst Svobody) - ba naopak - čím dřív je dítě venku, tím líp; místo rodící maminky může zaujmout další a penízky se sypou... ()
O komentář ke stavu českého porodnictví nejde, to by to přeci jen muselo být pojato poněkud obšírněji a navštívit více zařízení (v Praze se vyloženě nabízí kolečko plné protikladů Apolinář-Podolí-Motol-Thomayerka-Vinohrady), protože takto to maximálně tak vypovídá o Vinohradské jako takové skrze pět porodů (z desítek a desítek co jich týdně mají), ať již jakž takž lichotivě, vyloženě nelichotivě a místy poněkud tendenčně. Každopádně tamní rutinní nezúčastněný přístup "chladné továrny na porody" (z obou stran; první otec při ukázání syna po narození si ho nejprve vyfotí zblízka s bleskem a až pak se na něj pořádně podívá a vezme ho; z toho mrazí úplně stejně jako z chladu nemocničního personálu) nerazí všude a nastávající rodiče mají na výběr (minimálně v Praze). Jako dokument to má otřesnou formální stránkou s podivně rozháranou autorčinou potřebou nezúčastněně sledovat dění, zároveň však jednou za čas do něj aktivně zaujatě zasáhnout. Měla se buďto uchýlit k jednomu (nechat diváka udělat si vlastní názor) či druhému (nabídnout úhel pohledu a názory ze své pozice, ale pak to jasně uvést) přístupu, protože se ze své podstaty vzájemně vylučují. Promarněná příležitost, jelikož zdařilý dokument o tomtéž by tu „společensky“ své místo nesporně měl. Ovšem je třeba uznat, že když nic jiného, tak se Hníkové podařilo vyvolat diskuzi; což není málo. ()
Ohledně stavu českého porodnictví se rozhodně přikláním k názoru režisérky a myslím si, že z valné části zastydlo v hluboké totalitě, nerespektuje porod jako přirozeně plynoucí fyziologický jev a myslím, že dokument tohle docela i ilustruje zobrazením odosobněného prostředí a přístupu. Jako dokument ale tenhle film za moc nestojí. Forma nebyla zvolena šťastně, příliš tlačí na pilu, nenechává moc prostoru pro interpretaci a tím pobouří ještě víc příznivce současného stavu, který bere porod předně jako problém a rodící ženu jako pacientku (těhotenství a porod není nemoc!) a vůbec ne jako svéprávnou klientku. Snaha o maximální dramatizování naprosto normálních věcí taky na objektivitě moc nepřidá (záběr na krvavou botu - jo, u porodu teče krev, nebo na porodní asistentky, které se baví o nákupech - proč by ne když se zrovna nic neděje). Myslím, že je třeba se tímhle tématem zabývat, ale dokument Pět zrození asi není tou nejlepší cestou, jak vyvolat diskuzi, která povede ke změnám, přestože z některých zachycených okamžiku mrazí (celé prostředí nemocnice, osamělá miminka a maminky, celá osoba pana Svobody, upoutání na lůžko v první době porodní, urychlování porodu, tlačení na břicho!, ...). ()
Zdravotníctvo je dnes v područí farmaceutických a poistných korporácií. Prečo by malo byť pôrodníctvo výnimkou? Aký len liek sa dá použiť, nech sa použije v súvislosti s privedením potomka na svet. Ale ako hovorí jedna sestra v dokumente - aj v tomto systéme sa dá vybudovať v pôrodnici príjemnejší prístup, než ten čo vidieť. A vidieť sestry - úradníčky, uponáhľaných doktorov a bezradných oteckov na studenej chodbe. Áno vidieť aj bábätká, bezprostredne odnášané kamsi do útrob nemocnice. Veď aj im treba podať prvé injekcie, lieky, mastičky, serepetičky, výživy (čiže zdravotne bezchybné farmaceutické tovary). Systém sa tak ľahko zmeniť nedá, to ostatné záleží na tom, či si v postavení robotov zvykáme bez problémov, alebo predsa len by bolo vhodnejšie použiť o niečo menej studený servis pri narodení potomka. Odporcovia zmien si povedia: ale veď narodenie potomka zahreje vždy, tak aké zmeny. Odporcovia systému zase často utiekajú k extrémom typu pôrod doma, žiadne očkovanie. Pritom by stačila prostá účasť sestier a doktorov, častejšie pohladenie a nie vyvolávanie čísiel novo vyrobených strojov. ()
Ano, asi by bylo fajn, kdyby sestry s rodičkami komunikovaly víc a alespoň jim řekli, co jim cpou do žíly a k čemu to je. Na druhou stranu Hníková zaznamenala porody, kde se odváděla naprosto profesionální práce v rámci daných podmínek a snažila se je podlomit pomocí doprovodného textu, jenž je citelně manipulativní. Což by ani tak nevadilo, kdyby se režisérka se svým záměrem neodkopávala scénkami rozhovorů sester z vedlejší místnosti, v nichž se řeší, co nového viděli za hadříky. 1) se v tu chvíli nic nedělo. 2) nechápu, proč by u několikahodinového procesu nemohli lidé řešit normální věci, nebo házet vtípky. 3) nikoho to evidentně nerušilo. Hníková spíš v dokumentu odhalila totální neschopnost budoucích rodičů porody plánovat a jakkoli se ohledně nich informovat. Většina přítomných pánů byla za TOTÁLNÍ IDIOTY. ()
Galerie (3)
Photo © Česká televize
Reklama