Tragéd Fantozzi

Nemám rád komedie, které se snaží být vtipné za každou cenu. Problém filmů s Fantozzim je právě v absenci kontinuálního děje, který by směřoval odněkud někam. Chápu, že tyto filmy jsou pro pobavení a nemají za cíl přinést filozofická moudra. Přesto - tento druh humoru je prostě přitažený za vlasy, Fantozzi ze sebe dělá hňupa, který každému jen podlejzá... Neznám v reálu jediného člověka, který by se takto choval. Vytvářet z každé situace uměle vtip, tomu se pak už ani nedá zasmát. Pro mě nestravitelné i za deštivé neděle, dokonce bych to nebral na DVD, ani kdyby mi za koupi ještě zaplatili. (08.09.2009)

A další příhody účetního Uga Fantozziho (Paolo Villaggio), který je stále se svou půvabně nepůvabnou ženou Pinou (Liu Bosisio) a dcerkou Mariangelou (Plinio Fernando). Opět je tu humor, který se uchiluje pro mne špatným směrem, či není včas zaražen ve své naivní půvabnosti, ale zazděn idioctvím samotného Uga. Takové jsou návštěva cirkusu, návštěva casina v Monte Carlu se svým velkým šéfem hrabětem Semenzarou (Antonio Faá Di Bruno), lov a večírek s účetním Filinem (Gigi Reger). O trochu lepší je už ryze pánský večírek s Filinim a Calbonim (Guiseppe Anatrelli), který vede až k odjezdu Uga se svou platonickou láskou Silvani-Calboni (Anna Mazzamauro), pro kterou je ale jen prostředkem k jejím cílům. A tak jediným jakž takž vtipným kusem pro mě zůstává zaměstnanecký filmový klub vedený Riccardellim (Mauro Vestri), které vede až k inscenování slavné scény Odděských schodů v reálu. Ale to je pro mne zatraceně málo. (05.01.2011)

Sociálny podtón jednotky (Fantozzi, 1975) v prvom pokračovaní je stále prítomný, navrch však presakuje producentská túžba po extrémnej grotesknej bláznivosti v snahe diváka predovšetkým pobaviť. Sociálna kritika je takouto komikou, vytvorenou pre rehot diváka kina, potlačená do úzadia. V pamäti tak ostane skôr Fantozziho prepálený dlhý jazyk ako upozornenie na stupňujúce sa poľovnícke šialenstvo so stále agresívnejšími poľovníkmi, loviacimi jeden druhého. Bizarne zvláštnou a pomerne vydarenou vsuvkou je svojrázna pocta filmu Krížnik Potemkin, ktorý svojim zamestnancom premieta jeden z vysoko postavených manažérov - milovníkov filmového umenia. Diskutuje sa aj o Griffithovi, Murnaovi, Kabinete dr. Caligariho a Dreyerovi, čo by ma zvlášť pri komediálnej ľudovej talianskej filmovej sérii nenapadlo. Čerešničkou na torte tejto epizódy ostáva záhadný československý film, ktorý sa z technických príčin nepremietal. Zvyšok "Druhej tragédie Fantozziho" tvoria viac či menej vtipné scénky s prestreleným humorom. Podávané v slede za sebou začnú byť opakovaným konceptom aj postupom času nehumorné a nezaujímavé. 38% (05.05.2014)

Druhé pokračování Fantozziho. Opět mě bavil hlavní herec. Zaujal ze všech herců nejvíce. I příběh byl o něco lepší než v jedničce. Komediálních scén zde bylo dost. Film měl větší tempo než v jedničce. O kousíček je to lepší, ale čtvrtou hvězdu dát nemůžu. Pořád mi toho dost chybělo. Ale zábava to je. Hodnotím na 69% = *** (31.12.2012)

Vlastně paradoxně ke druhému dílu celých řad filmu o Fantozzim jsem se dostal až teďka. Pro mě je stále vrchol první díl a jeho fotbal či stavění stanu. Co je vidět, že podobné scény se stejným podtextem jsou i zde. Jo Paolo je skvělý, ale já si na dabing Postráneckého moc nezvyknu. Stanislav Fišer to byla úplně jiná liga. Bohužel ČT už absolutně rezignuje několik let tyto italské komedie dávat a tak nezbývá než DVD .Je zde stále vypravěč, který zvedne gag do lepších rozměrů, než ve skutečnosti je. Není to taková švanda, spíš to v klidu projedu, na pár kousků člověk se pousměje, ale je pravda, že je už člověk starší a dřív se řezal smíchy a dneska už je to jiná. Jinak je zde stejný ansámbl herců. 55% (05.03.2024)