Paolo pochází z dvojčat. Jeho otec byl inženýrem a profesorem. Dětství a mládí strávil v rodném městě pod přísnou matčinou výchovou. Opustil studia na Janovské univerzitě a odešel do Velké Británie, kde pracoval jako hlasatel rozhlasové stanice BBC. Po pěti letech nastoupil jako navigátor u plavební holandské společnosti. Z čtyřletéhoputování po moři se vrátil zpět do Janova a pokusil se o pěveckou kariéru u malé gramofonové firmy. Pět let pak vzdoroval nudné a monotonní úřednické práci, než se rozhodl pro kariéru kabaretního komika.
První angažmá absolvoval v janovském kabaretu Iva Chiesy, kde jeho groteskněsatirické výstupy zaujaly vlivného divadelníka Maurizia Constanzu, který mu nabídl smlouvu do římského kabaretu 78. Zakrátko pronikl také do TV, kde v samostatných programech bavil diváky svými osvědčenými figurkami, neschopným profesorem Kranzem a bojácným účetním Fantozzim, jehož pronásleduje všemocný šéf. Koncem 60. let přenesl těžiště svých hereckých aktivit na film. plátno, kde nejčastěji představuje typ malého, obtloustlého, nemotorného smolaře.
Velkou popularitu mu přinesla zejména úloha bankovního úředníčka Huga Fantozziho, jehož ztělesnil v sérii bláznivých komedií, k nimž napsal i námět (Fantozzi, Tragéd Fantozzi, Maléry pana účetního, Fantozzi znovu zkouší, Báječný Fantozzi, Pan účetní jde do důchodu, Fantozzi v protiútoku, Fantozzi v ráji a Pan účetní opět zasahuje).
Ačkoliv je téměř výhradně obsazován do nepříliš kvalitních burleskních komedií, v posledních letech se snaží prokázat vyšší umělecké ambice v náročnějších filmech. Dramaticky složitější úlohu, bývalého prefekta Genollu, mu svěřil režisér Federico Fellini ve svém posledním filmu, alegorické komedii o náměsíčném mladíkovi Hlas luny.
Podmanivě dojemný portrét lidového intelektuála se mu podařilo vystihnout v sociálně-kriticky laděné komedii Doufejme, že to dokážu (r. L. Wertmüllerová), kde ztělesnil dobrosrdečného učitele Sperelliho, který si postupně podmaní svými pedagogickými nápady všechny žáky z malého městečka, kam byl nedopatřením přeložen. Za svůj přínos italské kinematografii byl Paolo odměněn Zvláštním Zlatým lvem na MFF v Benátkách 1992.
Martin "Ripper" Patyla
