Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Přemýšleli jste někdy, o čem by byly texty punkových písní, kdyby členy kapely byli lidi s mentálním hendikepem? Punkový syndrom je odpovědí! Dokument sleduje osudy čtyř profesionálních hudebníků a jejich cestu k popularitě. Jako správní punkeři prožívají silné emoce, milují, hádají se (třeba o přední místo v autobusu), nadávají, smějí se, popíjejí a tráví spoustu času v nahrávacím studiu a na turné. Jejich texty se věnují celospolečenským problémům i každodenním zážitkům hudebníků: jak strašně nanic je chodit na pedikúru nebo žít v chráněném bydlení. Pořád bojujete s předsudky vůči lidem s mentálním hendikepem? Nebojte, punk-rockeři z Pertti Kurikan Nimipäivät se o vás už postarají! (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (30)

ProNotor 

všechny recenze uživatele

Punkový syndrom, zábavné, trošku jiné, prvně jsem si myslel, že to je o nějaké punkové kapele a jejich vzestupu, hned po prvních minutách jsem zjistil, že to je úplně jinak. Čtyři monumentálně zaostalí jedinci z pečovateláku mají celkem slušné nadání a tak tato podceňovaná skupina hraje texty o svých problémech ze života. Tak snad už jen Perkele! ()

666teen 

všechny recenze uživatele

Vracím se ze zkoušky a s podivným pocitem zadostiučinění zjišťuji, že jsme též parta retardovaných individuí. Ta podobnost je až strašidelná. Kytarista A má chvilkovou averzi vůči kytaristovi B (protože to kilo hraje úplně blbě). Basák C neřeší vzniklý problém, neboť sám má svých až nad hlavu (pět strun, woe). Bubeník D, jakožto jiný živočišný druh, vzniklý křížením chobotnice a naspeedované veverky je zcela mimo diskuzi. Jak každý obratlovec tuší, činel dřívkem neurazíš. No, někdy jo. A já chudák, chrochtal E to schytám ze všech hlavní, protože jsem nebyl na zkoušce od Kuvajtu napadení. Takže jediná věc, kterou se lišíme od pekelně retardovaných synů Suomi je to, že se nikdo z nás před koncertem neposral. Co není může být. ()

Reklama

Lischai 

všechny recenze uživatele

Dokument moc nemá názor nebo koncepci, jen nám ukazuje čtyři mentálně hendikepované pankáče, jak zápasí s každodeními činnostmi a občas si vjedou do vlasu kvůli nějakému dada sporu o to, jestli jsou nebo nejsou pedikéři kreténi. Nepoznáme jejich soukromí, jejich touhy, co pro ně punk znamená... jen se tak nějak vezeme na povrchní vlně zábavy z toho kontrastu drsného punku a křehkých pánů, co si občas zapomenou sundat kalhoty, když jdou na záchod. Nic se tu neřeší, nezkoumá, k ničemu nejdeme - a po 80 minutách tento sled náhodných situací prostě skončí, bez jakékoli katarze. Za mě teda zklamání. ()

BlackTom 

všechny recenze uživatele

Švédi majú crust, Nóri true norwegian blackmetal a Fíni hardcore a jednu unikátnu kapelu. Vôbec sa nemusím pretvarovať a s niekým súcitiť, keď poviem, že hudba Pertti Kurikan Nimipäivät sa mi páči, Kariho úsmev je neodolateľný, Perrtiho prejav roztomilo roztržitý, Toni je bavič na pohľadanie a Samiho Halle môžete ľahko znenávidieť (ako Perrti) ale aj tak by to bez neho proste nebolo ono. Chalani dokázali, že aj s hendikepom sa dá žiť viac než plnohodnotný život a ešte sa stihnúť politicky angažovať, zasnúbiť, zasrať a hrať punk na plné gule! ()

cubajz 

všechny recenze uživatele

Obdivuji člověka, kterého napadlo, aby skupinka retardů založila jako terapii punkovou kapelu:) Vzniká spousta humorných i emočně vypjatých situací, v podání těchto lidí podaných bez přetvářky a patosu, obnažených až na kost. Naprosto nejvíc mě dostal cover prvního vinylu a fakt, že postižení finští punkáči vypadají a zní úplně stejně jako ožralí čeští - nepřečíst si anotaci dokumentu, tak bych nepoznal rozdíl:))) ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama