Zimní spáči

Horské městečko a v něm propletenec osudů několika lidí. Každý ctí svoji barvu (praštilo mě to tedy až při bruslení, ale potom už jsem nemohla oči odtrhnout). Zdravotní sestra Laura v zelené v práci i v civilu, její kamarádka Rebecca vždy červená. Instruktor lyžování Marco v modré, který svůj vztah k „červené“ střídá se „žlutou“. Podivná autonehoda od které netečně odchází muž v černé .... muž s poruchou krátkodobé paměti, který jediný zapomíná dodržovat svoji barvu. Každý se snaží najít tu svoji cestu v komplikovaných vztazích plných nedorozumění, žárlivosti, ale i smrti a trestu. Poznámka na závěr, pokud máte předsudky vůči německým filmům Tykwer by to mohl změnit. (24.07.2006)

Netradiční příběh, zvláštní průběh a silný konec - tím se mohou Zimní spáči pyšnit bezesporu. Další obrovskou kvalitou je celá vizuální stránka, která je propracovaná do nejmenších detailů. Tykwerova práce s barvami - zejména tedy červenou (Karle, z toho by ses vážně počůral!), kterou hodně používal už ve Smrtelné Marii, ale i s dalšími barvami - je opravdu neobvyklá; každá z postav vstupuje do děje s jednou primární barvou, která může (a nemusí) symbolizovat a napovídat spoustu věcí, a tuto barvu si drží až do konce filmu. Griebeho kamera je jako u ostatních Tykwerových filmů nápaditá a neokoukaná... Vizuál je prostě celkově fenomenální. Tak proč dávám jenom tři hvězdičky? Zkrátka proto, že mě to fakt hrozně nebavilo. 57% (08.06.2014)

Zimní spáči představují moje první setkání s osobitým německým režisérem Tomem Tykwerem. Kolem jedné autonehody dokázal rozehrát zajímavou psychologickou hru, ale už tehdy jsem si uvědomil to, co se mi později potvrdilo při jeho jiných filmech. Sledovat jeho snímek znamená potkat krásnou dívku, smluvit si s ní rande a posléze zjistit, že jde o transvestitu. Jinými slovy, forma u Tykwera znamená rozhodně víc než obsah. Drama, které Tykwer rozehrál, nemělo z mého pohledu důstojné zakončení. Celkový dojem: 65 %. (17.04.2009)

Myslím si, že je to prostě fáze mnoha mladých filmařů. Myslím ta potřeba ztvárnit příběh o několika postavách, které svede dohromady neuvěřitelná shoda náhod, aby tím předvedli naši neschopnost ovládnout nevyzpytatelný osud a ironicky přijali svoji pozici v neuchopitelném plánu všehomíra. Nebo tak něco, prostě tohle téma nemám rád. Winterschläfer jej alespoň obohacuje o motiv přenesené viny, což je docela zajímavá teorie, nicméně alibistická až běda. Není divu, že se k ní film musí prokousávat skrze debilní postavu Marca, která jakoby vypadla z nějakého osmdesátkového slasheru, kde by hrála roli středoškolského fotbalisty. Kamera ovšem opět skvostná. (25.10.2020)

Prvních deset minut nic moc, ale pak vás film vtáhne, zatne drápek, v uších Vám bude znít žalostné ržání kobylky v přívěsu a pŕed očima budete mít zoufalství jejího majitele a zároveň táty holčičky, která leží ve sněhu opodál.Vždy rudé šaty jedné z dívek a tmavozelené oblečení její sestry brunetky. Dveře do domu v zasněžených horách jako od dědy Mrazíka.Lyžařský instruktor se svým zmatkem v hlavě ve vztahu k ženám, mladý promítač v kině, který trpí krátkodobou ztrátou paměti a aby se neztratil sám sobě, fotí každý den.A nehoda,ta nešťastná náhoda... Tenhle film bude domnívat ve Vaší hlavě, je totiž o životě. A je sakra dobrej. (10.03.2015)