Buena Vista Social Club

Americký multiinstrumentalista Ry Cooder vymyslel a zorganizoval projekt, ve kterém znovusestavil legendy kubánské tradiční hudby a Wim Wenders o tomhle projektu týkajícím se geniálního seskupení natočil dokument ... a tak vznikla (alespoň v ranku world music) legenda - Buena Vista Social Club. Je to archetyp, čistá krása a esence hudební i životní vitality, renesance těch nejlepších časů kubánské historie a vlastně ... oslava života! Smrt politice, ať žije hudba! ... Vivat La Cuba!!! Buena Vista Social Club... (05.06.2007)

Rozpadající se ulice hlavního města, kterými se prohánějí americké bouráky z 50. let a tu a tam nějaký ten moskvič, obrovské prázdné sály, kde si holčičky s úsměvem týrají těla baletní drezúrou a starý pán jim k tomu hraje na piano, domácí oltář sv. Lazara, všudypřítomné doutníky a nápisy hlásající, že revoluce je věčná, a to hlavní – mozaika osudů lidí, jimž dala hudba věčné mládí, pokoru, vnitřní klid, radost. Až by jim to jeden při vší té bídě záviděl. Tak honem, ať už hasiči vezou hadice, než Tule shoří celá ložnice! (13.06.2010)

Je úžasné pozorovat skupinu kubánských staříků užívajících si zaslouženou slávu na koncertech v Amsterdamu a v Carnegie Hall, ale ještě úžasnější je pozorovat je doma, jak hrají domino, kouří jeden doutník za druhým a vypráví o svém životě. Nejvíce si musíte oblíbit především Ibrahima Ferrera, který pravidelně obětuje svatému Lazarovi rum ("Když chutná mně, musí chutnat i jemu"). Je neuvěřitelné, že tomuhle vitálnímu muži bylo v době natáčení přes devadesát let. Pobavila mě především procházka po New Yorku, kde hudební legendy z "Ostrova svobody" neuvěřitelně "perlí" ("Myslím, že to bude nějakej prezident" říká jede z nich a ukazuje na figurku Billa Clintona). Texty písní, které zazněly, jsou jednoduché a přesto vypovídají o životě více než mnoho. Stejný pocit jsem měla z dokumentu, nezazněla žádná velká slova a přesto z něj byla cítit velká pravda. Myslím, že to ale nebyla zásluha Wima Wenderse, ale hlavně a především všech těch charismatických osobností... (19.08.2005)

Bez hudby si život neumim představit. Kubánský rytmy sice nejsou úplně můj styl, ale líbilo se mi to. Tahle parta lidí se proslavila vlastně až na konci života právě díky tomuhle filmu. Padesátiletí, sedmdesátiletí ale i devadesátiletí hudebníci řáděj na podiu jako zamlada, a po vystoupení si zapálej kubánskej doutník a daj si panáka rumu. Většina z nich je už sice po smrti, ale duch dokumentu žije dál. Nebejt kamerama idiota, kterej umí snad jen jeden záběr (a to je otáčenej záběr několikrát dokola) ze kterýho mě akorát rozbolela palice, bylo by to možná i na víc. Kuba jako taková je v řiti, ale Kubánci se přes to uměj přenést. Doutníky, rum, hudba a veselá nátura lidí je silnější než CastroL. PS:Syn Rye Coodera tam podle mě je jenom z protekce! (13.02.2010)

Lítá to někde okolo 70%, ale fakt je, že po shlédnutí tohoto snímku jsem si obstaral a i zakoupil (né vypálil) originál CD soundtrack k tomuto snímku. Hudba je tak syrová, energická a zajímavá záležitost, že doslova člověk hmatatelně nasaje atmosféru staré Havany... hned při prvních taktech úvodní Chan Chan od F.Repilada... :-) A vůně doutníků a kubánského rumu se jen line... (10.10.2005)