Sem Essa, Aranha

Jeden z hlavních představitelů tzv. cinema marginal Rogerio Sganzerla (spolu s Julio Bressanem, dalším exponentem cinema marginal, jenž se zde podílel na střihu a produkci) opět natočil film, jehož obsahový ironismus, cynismus a jízlivost i narativní ikonoklasmus spojuje avantgardu s výsměchem světu i sobě, s "aesthetics of garbage", jak se sám měl vyjádřit. Neuvěřitelná nihilistická energie filmu, podvracejícího tradiční ideová i filmová schémata, čiší ze všech záběrů - dlouhých sekvencí ruční kamery, místy vyvolávající zdání kvazi-dokumentárnosti, jen kdyby nebyla použita pro zachycení orgií (sebe)destrukce, bezcílné frašky postav opovrhujících okolím i sebou, karnevalu vypjaté excentričnosti jakési suity okolo (nejspíše) bohatého podivína a jeho žen (příznačně kolísajícíh spíše na hraně depresivní cirkusácké kumpanie). Film má nikam směřující děj, undergroundovou fragmentaci sledu atomizovaných scén spojovaných "jen" (a v tom tkví celá jednoduchá genialita) onou uřvanou energickou vzpourou, otiskující se do celého díla. /// Sám Sganzerla popsal svou filmařinu takto: "I will never transmit sanitised ideas, eloquent discourses or plastic images before the garbage (…) Crushed and exploited, the colonized can only invent their own form of suffocation: the scream of protest comes from an abortive ‘mise en scène‘ (…) I’ll continue to make an underdeveloped cinema by condition and vocation, barbarian and ours, anticulturalist." (Annotations from the Edge of an Abyss: Rogério Sganzerla’s Anthropophagic Film Collages, J. Didaco, Senses of Cinema, 2004, issue 31) (21.11.2015)