Prameny života

Trošku předlouhá sága mapující životní osudy tří generací jedné rodiny v poválečném Německu. Nejvíce mě zaujal a dojal životní příběh generace nejstarší - dědečka Ericha, válečného veterána, který po příchodu z ruské fronty obnovuje výrobu ve své továrně na trpaslíky a jeho ženy Elisabeth. A hereckým výkonům jejich dvou představitelů taky tleskám nejvíc. (08.02.2014)

Dost mě odrazovala délka filmu, ale nakonec jsem byl více, než jen překvapen Prameny života totiž někdy zvláštně a jindy naprosto přirozeně, vypráví příběh jedné rodiny a představuje nám ji v rámci tří generací. Tedy děda, táta a syn s tím, že vše rozjíždí po konci druhé světové války. I díky tomu se mi hrozně líbilo, že film se nebál představit nálady tehdejších dob tak, jak to prostě bylo s tím, že se dočkáte i některých ne zrovna příjemných postav, co pořád nepochopili, že Hitler byl zrůda. To, že film měl pár slabých momentů neřeším. Pořád mě na ty tři hodiny dokázal zaměstnat svým objemným příběhem tak, že na něj pravděpodobně nikdy nezapomenu. Je to taková totální výpověď tehdejší doby formou jedné obyčejně neobyčejné rodiny. (19.12.2014)

„Pramene života“ je filmom režiséra Oskara Roehlera (1959), ktorý ho natočil podľa svojej spisovateľskej prvotiny románu Pôvod (Herkunft) z roku 2011. Film začína príchodom jeho deda po 2. svetovej vojne zo sovietskeho zajatia v roku 1949, kedy boli prvé amnestie pre radových zajatých vojakov Wehrmachtu Sovietskou armádou. Vracia sa späť do svojho domova v Bavorsku ale film sa neodvíja históriou a spomienkami na zajatecké tábory, ale práve naopak ide vpred do ďalekej budúcnosti. Aj z toho dôvodu má tento film podtitul nemecká história rodiny. Spisovateľ ale aj režisér v jednej osobe sa celý svoj život vysporiadava so svojou minulosťou. Pre mňa osobne tento film bol sklamaním a omnoho lepším bol jeho film z roku 2010 Žid Süss - Film bez svedomia. Aj keď v Nemecku bol prijatý s veľkým rešpektom. (11.06.2019)

I když jsem Prameny života pro jeho délku viděla asi na tři zátahy, vůbec nic to neubírá na faktu, že se jedná o velmi kvalitní zpracování autobiografie tří generací. Na celém tomto projektu oceňuji hlavně rozmanitost charakterů jednotlivých postav, protože to bylo tím pravým kořením, které udrželo mou pozornost po celou dobu. Přiznávám, že ve výsledku mé sympatie získal asi nejvíc nejmladší z rodu, Robert, protože projít si tím, čím si prošel on a to bez větší úhony na jeho psychickém zdraví, je opravdu obdivuhodné. V závěrečném finále, kde se setkává po dlouhé době se svojí mamkou, bych osobně neustála, ale Robert z toho vybruslil tím nejlepším možným způsobem. Je to dlouhé životní putování s mnoha útrapami, málo radostmi, ale já myslím, že si určitě zaslouží větší diváckou pozornost. Kromě Moritze jsem neznala téměř žádného herce, ale všichni hráli tak přesvědčivě, jako bych tam v té době byla osobně s nimi.......výborné herecké výkony! (11.01.2015)

Zvláštny film bez nejakej super silnej nosnej dejovej konštrukcie, no napriek tomu skoro tri hodiny zbehnú ako voda, lebo tie osudy chcete proste sledovať. Nemecké dejiny v druhej tretine 20. storočia boli veľmi turbulentné a zasahovali do životov bežných ľudí viac než tomu je dnes. A to sa odráža na zaujímavosti životných situácii. Malá a nenápadná sonda do doby. (25.06.2022)