Mustang

Tento film ma utvrdil v troch presvedčeniach, na ktoré fakt nie som hrdý, upozorňujem vopred. 1) Ženy nevedia (poriadne) točiť (pribehy). Je to už asi moja x-tá skúsenosť a že sú v tomto menej univerzálne ako mužskí tvorcovia je badateľné. Ono mám pocit, že je to vždy nechcene orientované na ženské publikum. Za svetlú výnimku uvediem jeden príklad za všetky: S.Copolla a LOST IN TRANSLATION. Tam bolo sakra vidno ako sa to dá. No fakt v drvivej väčšine romantiky, či drámy z ženských rúk to (ne)funguje. Presne ako tu. 2) Neschopnosť si namontovať statív, či stabilizátor na kameru a vytriasť divákovi hlavu sa stalo tuším umeleckým zámerom. 3) a za toto sa obzvlášť hanbím, ale je to zistenie, že pedobear drieme asi v každom z nás. Teda vo mne minimálne. (22.07.2019)

Snímek se pokouší podat autentickou zprávu o tradičním tureckém patriarchálním despotismu vůči mladým dívkám. Místy skvěle zobrazuje vesnický folklór skrze malé absurdní epizodky, ke konci však sklouzne k manipulativnímu vyjadřování a při snaze zoufale předat ústřední myšlenku ženské vzájemnosti se oddálí od uvěřitelného. Až na nepřirozené dějové figury v závěrečné části je však film řemeslně dobře natočen. Zvláště bych rád vyzdvihnul skvělou dějovou kohezi a dynamický spád vypravování. 7/10 [KVIFF 2015] (07.07.2015)

Turecko se cpe do EU, tak je dobré se podívat, jak zaostalá země to ve skutečnosti je. Pět sester je díky dovádění na pláži rodinou odsouzeno k domácímu vězení a připravováno na svoji jedinou možnou budoucnost: role dobrých manželek. Režisérka se nesnaží o žádnou nesnesitelnou depresi a odlehčuje příběh humorem (v tomto ohledu hrají prim události kolem jednoho fotbalového utkání) a dokonce si dovoluje něco jako částečně optimistický závěr. (21.03.2016)

Krásně to do sebe zapadá, turecká režisérka, která od dětství vyrůstála v Americe točí film o postavení žen v über tradiční turecké rodinné situaci. Jestli si něco holky, co neměly možnost volby (manžela, studia, života ...) nezasloužily, tak je to přesně tenhle film. Absolutní člověčinka a.k.a. crowdpleaser. Proč se to mimochodem jmenuje MUSTANG? Odejít z kina jsem chtěl už po prvních deseti minutách a to se mi u filmu nestalo už hodně dlouho. Pokud bych chtěl ve svojí kritice zajít hodně daleko tak asi takhle: THE VIRGINE SUICIDE, který je k MUSTANGOVI tolik připodobňovaný, je víceméně o hovně a proto mohla Coppola zajít kamkoliv se jí chtělo a vytvořit nevídaný dreamy debut masterpiece. Ergüven naopak uchopila zcela zásadní téma, oblékla ho do TVS kabátu a udělal z něj absolutní hovno. (19.04.2016)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos na karlovarském festivalu viděl. Docela se divím zdejším občasným výtkám vůči filmu jako citovému vyděrači. Mně se totiž vůbec nezdálo, že by se mě režisérka kdykoli za celou stopáž snažila citově vydírat, dojímat mě. Téma má Mustang velmi podobné loňské Křížové cestě, kdy se zabývá dopady výchovy v tradiční náboženské společnosti na mladé dívky. Brüggemann byl loni ostřejší a nekompromisnější, seknul takříkajíc do živého. Film Ergüvenové je oproti tomu přístupnější, odlehčenější a taky mnohem víc "sexy". To pro mě ale není důvod, abych ho automaticky odstřelil jako neupřímnou líbivou pózu. Každý festivalový film pojednávající o vážných věcech přece nemusí nutně vypadat jako natočený na levnou kameru ve statických záběrech, s hrdiny dlouze čumějícími do zdi a hovořícími v těžkopádných filosofických replikách, potažmo mlčejícími. První polovina filmu je vzhledem ke svému námětu až nečekaně vtipná. Pak situace zhoustne, ale ani v těch nejvypjatějších chvílích, kdy hrdinky trpí nejvíc, mi prostě nepřišlo, že by režisérka jejich situaci přes míru vkusu využívala k tomu, aby své publikum dojala. Nebo se jí to alespoň v mém případě nepovedlo tak katastrofálně, že jsem si ani nevšiml, že by se o to snažila. Závěr imho spíš velmi kvalitně thrillerově napínavý, než ubulený. 90 % (11.07.2015)