Mustang

Nepochopitelně přeživší středověké téma představené optikou novověkého liberálního filmu, který sladce zpřístupňuje svou sociokritickou látku i zcela neznalým obyvatelům křesťanského západu. Hezky natočeno, bez zbytečných příkras a sentimentu, na druhou stranu ale s až zarážejícím emocionálním odstupem a v některých chvílích stylem, který více než umělecky zatížené festivalové drama (viz úvod na pláži) připomíná lacinější vzdělávací polodokument. Ale co mi vadí spíše, a proč také nedávám ani shovívavé čtyři hvězdičky, je skutečnost, že scénář nedokázal navázat takřka jakýkoli pozitivní vztah mezi mnou a hlavními hrdinkami - zatímco jsem totiž kroutil hlavou nad tím, jak zastarale a diktátorsky může být stále nakládáno s nevinnými svobodnými lidmi, jejich konkrétní osud mi byl zároveň tak nějak úplně ukradený. A tak by to být nemělo, obzvlášť u podobně laděného snímku... 70% (05.01.2016)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos na karlovarském festivalu viděl. Docela se divím zdejším občasným výtkám vůči filmu jako citovému vyděrači. Mně se totiž vůbec nezdálo, že by se mě režisérka kdykoli za celou stopáž snažila citově vydírat, dojímat mě. Téma má Mustang velmi podobné loňské Křížové cestě, kdy se zabývá dopady výchovy v tradiční náboženské společnosti na mladé dívky. Brüggemann byl loni ostřejší a nekompromisnější, seknul takříkajíc do živého. Film Ergüvenové je oproti tomu přístupnější, odlehčenější a taky mnohem víc "sexy". To pro mě ale není důvod, abych ho automaticky odstřelil jako neupřímnou líbivou pózu. Každý festivalový film pojednávající o vážných věcech přece nemusí nutně vypadat jako natočený na levnou kameru ve statických záběrech, s hrdiny dlouze čumějícími do zdi a hovořícími v těžkopádných filosofických replikách, potažmo mlčejícími. První polovina filmu je vzhledem ke svému námětu až nečekaně vtipná. Pak situace zhoustne, ale ani v těch nejvypjatějších chvílích, kdy hrdinky trpí nejvíc, mi prostě nepřišlo, že by režisérka jejich situaci přes míru vkusu využívala k tomu, aby své publikum dojala. Nebo se jí to alespoň v mém případě nepovedlo tak katastrofálně, že jsem si ani nevšiml, že by se o to snažila. Závěr imho spíš velmi kvalitně thrillerově napínavý, než ubulený. 90 % (11.07.2015)

Líbivý festivalový art, který musí průměrný západní divák z principu zbožňovat - 5 krásných holek úpí pod despotickou nadvládou autoritativní rodiny a konzervativních tradic, které jejich vyhlídky na emancipaci západního střihu eliminují na nulu. Každý jim logicky musí držet palce, a kupříkladu ve scéně, kdy je po novomanželské dvojici po jejich první milostné zkušenosti vyžadováno zakrvácené prostěradlo (jako důkaz toho, že se dívka vdávala jako panna), člověk jen otáčí oči v sloup, v jak beznadějně středověkých poměrech je tamější společnost zaseklá. Ne že by to byl vyloženě špatný film, to vůbec ne - osobně bych si dokázal odmyslet i to, že mě příšerně nebavil - ale co mi osobně přijde hrozné, je můj neochvějný názor, že Mustang je dokonalá vykrádačka filmu Smrt panen. Ale naprosto se vším - v obou filmech drží přísná rodinka pěkně doma pod zámkem svých 5 nezbedných dcerek, které by se tolik chtěly dostat ven - oba filmy se sice liší lokacemi i časovým zasazením děje, ale jinak jsou v podstatě jak přes kopírák, a osobně jsem byl z té podobnosti naprosto zděšen - a znechucen. Kdyby aspoň bylo řečeno, že je to remake... ale i tak bych to nebral. Protože jako by nestačilo to dokonalé vykradení Sofie Coppoly, je třeba ještě zmínit, že se v Mustangovi objevuje hudba Warrene Ellise z filmu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Jak obecně nejsem příznivcem toho, aby se stejná hudba "recyklovala" v různých filmech, tak zde mám chuť se vyloženě ptát, jestli je v Mustangovi vůbec něco původního. A současně se ztotožňuji s výtkami předchozích komentářů k formálním nedostatkům filmu, jako je nedostatečné vykreslení psychologie postav sester či nevěrohodné zvraty děje. Za mě spíše zklamání, přecházející až ve znechucenost kvůli zmíněné podobnosti se Smrtí panen - nevěřím, že se jedná o náhodnou podobnost, režisérka (ročník 1978) žije od r. 1980 ve Francii, kde Smrt panen běžela v kinech, když jí bylo 22 let. Za sebe nemám problém napsat, že Mustang se měl zarazit ještě před jeho natáčením, a že nechápu, jaký má smysl přivádět na svět takovéto filmové klony. (17.03.2016)

Ano, dívky to v islámských zemích nemají jednoduché. Ale určitě si nezaslouží svůj krušný osud sdělovat světu roztřesenou ruční kamerou. Mankote, nemohl by už konečně zase někdo přijít s něčím jiným, když chce předvádět tu nejautentičtěší autentitu? Fádní, stereotypní, až uspávající forma postrádá nejen jakékoliv napětí, ale i emoce. Ergüvenová mě o svém talentu nepřesvědčila. (27.10.2020)

Sú ľudia, ktorí dokážu zaujímavý príbeh porozprávať tak, že vás vôbec nezaujme. A potom tí, ktorí aj menej zaujímavému príbehu svojim rozprávaním vdýchnu niečo navyše. Tento film bol pre mňa ten prvý prípad. Celé to na mňa pôsobilo, akoby Deniz rozprávala a ja som len počúvala. Nič navyše. K dievčatám som si bohužiaľ nevedela celý čas nájsť cestu. Project 52 Films by Women (26.02.2016)