Smrt panen

Na Sofii Coppolové nejvíc obdivuju její talent invenčně pracovat s náznaky a tajemstvím. Jak tady, tak ve Ztraceno v překladu má spoustu krásných scén, ve kterých zůstává pro diváka něco utajeno a díky tomu mám chuť se na oba filmy podívat znovu. Režisérka z herců i na malém prostoru vytáhne maximum, tady je dokonce i Josh Hartnett výborný! Nemůžu se dočkat dalšího jejího filmu... (23.01.2006)

Strašně divnej film a musim teda říct že mě nijak zvlášť neoslovil. Nikdo z herců moc nevyčnívá ani v hraní ani v rozsáhlosti role(Jenom Kirsten Dunst tam byla o něco víc a taky to bylo na jejím výkonu znát) a celej příběh se vleče v takovým poklidným tempu, který až chvílema nudí. Celý to je postavený jenom ne chorobným strachu matky o své dcery a problémech dospívajících dívek a když se to tam opakuji v různých verzích už poněkolikátý, tak to přestává být zajímavý. Asi to mělo být nějaký umělecký dílo nebo co a to se možná povedlo, ale zrovna tohle téma mě nějak nechytlo, ale zase na druhou stranu jako debut Sofie Coppola to je velmi dobře natočený a ten konec stojí za to to dokoukat (23.06.2005)

Znal jsem jednu dámu, která když se pustila do diskuse s více lidmi, mluvila vždy záměrně tiše. Říkala, že nebude nikoho překřikovat a když chce někdo znát její názor, ať pozorně poslouchá. Píšu to proto, že Sophia Coppolová tuto strategii uplatnila ve filmovém vyprávění (i následujícího filmu). Smrt panen je poměrně brutální historie a umím si představit řadu režisérů, kteří by to zdůrazňovali expresivními prostředky; křikem, makrodetaily, zoomem, rychlým střihem, střevarvoucí hudbou a naturalistickým zobrazením smrti. A nemyslím, že by dosáhli toho, co se podařilo jí. Vypráví "tiše", klidně, vyrovnaně a současně poutavě, takže vás přiková k obrazovce a má vyhráno. Vcelku banální zápletka, ale špičková filmařina. 80 % (08.02.2005)

SNAŽÍME SE POCHOPIT TĚCH 5 DÍVEK, NA KTERÉ ANI PO LETECH NEDOKÁŽEME ZAPOMENOUT...... /// Taková normální rodinka. Táta, máma, 5 panen. A pak jen 4. (Né, k žádnýmu prznění nedojde!) MŮŽE 13ti LETÁ HOLKA VĚDĚT, JAKÝ JE ŽIVOT? Atmosféra očekávání toho co víte že nastane. Zajímá mě proč? (A nikdo se nemá k tomu mi to říct.) Dozvídám se víc o jejich snech a jak je stísňující být dívkou. Situace jako z pohádky o zakletých princeznách, které čekají na krásné (nebo aspoň nějaké) prince, aby je odvedli z domu, ve kterým byla spousta lásky. Hezky odvyprávěnej příběh, kterej zaujme atmosférou, obsazením a hlavně proto, že smrt panen (?) Lisbonových musí bejt tragédií pro každýho (normálního) kluka. Ale kromě toho, že nemám z baráku dělat zakletej hrad – nic! Emoce zůstaly zavřený někde v tom domě. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu od Jeffrey Uegenidese ,,The Virgin Suicides“ číst nebudu. 2.) Zajímá mě, jak Amíci (ne)zvládli svoji verzi 30 panen a Pythagoras. 3.) Thx za titule ,,thoor13“ a ,,depressya“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (11.08.2011)

Film o dospívání, jaký jste patrně ještě neviděli. Značně netuctově zpracovaný podivný příběh, který už ale víckrát vidět nemusím. Je totiž tak těžko stravitelný a depresivní, že bych se vůbec nedivil, kdyby ho někdo označil za nejnudnější film všech dob. To já ale vzhledem k pozoruhodnému režijnímu mistrovství Sofie Coppolové (umí přimět diváka zamyslet se, navodit atmosféru, vést herce, vyjadřovat emoce bez zbytečných keců, včas stříhat i vybírat kvalitní muziku) a nadprůměrným hereckým výkonům Jamese Woodse, Kathleen Turner, Kirsten Dunst a Joshe Hartnetta prostě nemůžu ani za mák udělat. 70 % (05.02.2005)