Once Were Warriors
Once Were Warriors
Režie:
Lee TamahoriScénář:
Riwia BrownKamera:
Stuart DryburghHrají:
Rena Owen, Temuera Morrison, Cliff Curtis, Pete Smith, George Henare, Ian Mune, Julian Arahanga, Mamaengaroa Kerr-Bell, Riwia Brown, Taungaroa Emile (více)Obsahy(1)
Adaptace kontroverzního bestselleru maorského autora Alana Duffa. Děj líčí osudy typické dělnické rodiny s nezaměstnaným otcem, násilníkem a pijanem, a kdysi krásnou matkou neúspěšně usilující o štěstí svých dětí. Snímek ohromuje scénami až zvířecí brutality, ale upoutává též obrazy plnými citu, humoru a naděje. Vizuální naléhavost díla tlumočí barevně a tónově bohatá kamera konstatující smírnou krásu krajiny i odpudivou atmosféru předměstí. Film se stal událostí roku 1994 a získal více než dvacet cen na předních filmových festivalech, kde byli vyzdvihovány především herecké výkony představitelů, vesměs Maorů a míšenců, jakým je sám i režisér. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (279)
Ano, byl to hodně drsný a krutý film. Ale že by byl v mých očích jako jeden z TOP 300 filmů + 86%, to tedy ne. Při některých scénách opravdu mrazilo (všichni víme při kterých). Musíme také uznat, že herec, který ztvárnil otce rodiny, zahrál svou roli velice věrohodně. Škoda jen, že se děj věnoval pouze vztahům uvnitř rodiny. Nicméně jsem byl rád po dlouhé době za změnu v podání NZ kinematografie. I když ty akční scény byly jak z nějaké grotesky se zvukovými efekty alá Spencer a Hill. Druhý díl si ale nejspíš ujít nenechám. 75% ()
Poctivý a SILNÝ film, který není velký svým rozpočtem, nevídanou efektností a audiem co rozvibruje zvuk-ale svou nekompromisní upřímností a hloubkou sdělení. ()
Film podnětný pro všechny sluníčkáře a "začleňovače" nezačlenitelných. Maorská rodina žije na Novém Zélandě v levném bytě, denně se potýká s násilím opileckého otce a jeho spiťarských kamarádů. Naděje na lepší zítřek není takřka žádná, protože manžel právě přišel o práci a díky jeho agresivní povaze zřejmě nebude šance získat novou. Na rodinu si navíc chce posvítit sociálka, protože zřejmě nestačí na výchovu jednoho ze synů. ()
8/10 Tak nevím jak se k tomu vyjádřit. Svět je plný násilí a špatnosti. Ale to už vím dávno. ()
Neuveriteľne krutý, drsný film. Beznadej a úzkosť hlavných postav sa preniese na vás a celých 102 minút trpíte to peklo spolu s nimi. Jakoliž musím uznať, že Once were warriors majú celkom jednoduchý dej plný nečakaných zvratov a scén pri ktorom tuhne krv v žilach (roztrhanie...). Je tu ciťiť veľkú civilnosť a autentickosť, je vidno, že herci sú "neherči", čiže vskutku posobí až moc reálne. Koniec bol skutočne emociónalne zdrcujuci aj ja som na to pozeral s otovrenými ústami, pretože taký film by si v USA nikdy nedovolili natočiť. Tamahori je talent. Zmrdi zostanú zmrdmi navždy... ()
Kdysi byli bojovníky, teď si svoje frustrace vybíjejí v chlastu, hospodských rvačkách, čuchání lepidla a hře na gangy. Ti šťastnější z nich se dostanou do děcáku, kde se učí tančit hakku a hledat vnitřní klid, ti méně šťastní zůstanou doma. Syrová a dost realistická záležitost. Ale není to jen o příběhu a emocích, tenhle film je perfektní ve všech ohledech - kamera, zvuk, režie. Bomba. Mamaengaroa Kerr-Bell se měla stát herečkou. ()
Slovy těžko popsatelný film. Must see hlavně pro všechny milovníky alkoholu a násilí...i pro všechny ostatní. ()
Vlastně ukázkový scénář a prvotřídní zážitek. Rušili mě jen někteří naturščíci ve vedlejších rolích, šablonovité postavy a hlavně ke konci až příliš viditelná snaha o morální poučení. Jinak v každém případě film hoden doporučení! ()
Až nebezpečně hutnou konzistenci otevřeného násilí, krve a vyražených zubu namíchal Tamahori v jednom ze svých prvních filmů. Kdysi byli bojovníky je pozoruhodně neučesanou sondou do života hrstky lidí, kteří kdysi možná byli hrdými maorskými bojovníky. I ty poslední ostrůvky tradic musí zákonitě ustoupit před rozpínající se modernou, která, v čele s „ohnivou vodou“, paradoxně posílá většinu domorodců do těch nejnižších sociálních vrstev betonové džungle. Stále živá naděje, jež tu tančí na hořící hranici s bídou, utrpením a beznadějí, tu má v očích mladé generace až revoltující význam. Lee Tamahori na vrcholu, faktžejo ()
ani se nedivim, ze to v roce 94 vyhralo kdejakou cenu...dobre natoceny, dobre zahrany. Uplne me dostala ta chemie, slepa laska korenena nasilim, mezi manzeli, to nebylo jen o Maorech, to bylo i o tom, proc velka vetsina tyranych zen dlouho zustava se svymi tyrany... ()
Kruté, syrové, velmi autentické. Váhala jsem nad 4mi hvězdami, jelikož byl začátek dost rozvláčný a film byl místy velmi předvídatelný, ale dávám plný počet. Hlavně za scénu, kdy dcera bloumá ulicemi a jsou slyšet jen ty rány do boxerského pytle, tu si budu pamatovat ještě dlouho. Povedené herecké výkony, věrohodné rozhovory bez kýčovitých rádoby dojemných výmyslů, výborná kamera, hudba, prostě dokonalá filmařská krasojízda. Once we were warriors ve finále vyzní úplně jinak, než bych čekala. Film rozhodně doporučuju. ()
Vyborna surovost! ()
Tamahoriho vstupenka do Hollywoodu, po které následoval strmý sešup do propasti jednoduchých akčáren (digitální Bond, pokračování "xXx", hloupoučké "Next"...). Syrovost a realistické zpracování spolehlivě maskují nadbytečný sentiment, až se nechce věřit, že něco takového natočil výše zmíněný režisér. 8/10 ()
Filmy mají potěšit, rozveselit, člověk by se u nich měl odreagovat, v nejlepších případech i nadchnout. Nic takového v tomto případě nastat nemohlo. Jestli něcé, tak pořádná depka a špatná nálada. První půlka filmu byla tak nezáživná, že jsme se přestali dívat a já sám jsem si zbytek pustil až druhý den. Kruté, pravdivé, špinavé, drsné. Docela dobře, realisticky natočené, ale vidět už to nechci. ()
Pre mňa je až zarážajúce, že sa nejaký Avangers umiestnia medzi najlepšími filmami na čsfd a takýto skvelý kúsok má nejakých 85%. Film je fantasticky spracovaným obrazom nefungújucej rodiny z periférie, kde otec alkoholik uprednostní pred prácou poberanie sociálnych dávok pred prácou. Veď prečo by aj pracoval, keď mu na chlast a stávkovanie v pohode stačia peniaze od štátu. Nefungujúcu rodiny sa akotak snaží udržať pokope matka a dcéra Grace. Výborne spracovaný príbeh je aj vďaka odobratiu Boogieho rodičom do starostlivosti sociálky skvele zobrzeným zmýšľaním sppodiny spoločnosti. Rozvrat rodiny je neodvratný a až samovražda Grace potom, ako jej výnimočnú náklonnosť prejaví strýko Buddy definitívne presvedčí mamu o tom, že je načase spraviť krok, ktorý mala spraviť už dávno. Za zmienku stojí aj fakt, že na pretrase nie je rasizmus ale etnická či skôr rodová neznášanlivosť maorských ľudí. Pre mňa neznámy herci zvládli svoje úlohy ozaj skvele a najlepšími momentami filmu sú úvodná scéna a prechod zo záberu krásneho bilboardu na perifériu a moment, v ktorom matka obviňuje policajtov (ako inak bielych) z o situácie, v ktorej sa ich rodina nachádza namiesto toho aby sa snažila vyriešiť problém tam, kde v skutočnosti je - v rodine samotnej. ()
Sledovanie tejto drámy nie je veru dvakrát príjemné. Pretože zachytáva násilie v rodine, bitie ženy a zanedbanie detí. Takéto niečo nie je ojedinelé ani v našich končinách. Once Were Warriors je tak silne realistické dielo, že som mal problémy to dopozerať. Drastické zmeny nálady hlavy rodiny mi emocionálne ubližovali. Uhýbal som sa pohľadom. No nedalo sa inak. Moju myseľ zachrábil iba prekvapivý svojský, ak sa to tak dá povedať, happy end. Chcel som ísť z hodnotením nižšie, ako hovorím, nebolo mi dvakrát príjemné to sledovať, avšak nedá sa. To čo tvorca chcel zachytiť na filmový pás, zachytil, a perfektne.. ()
Tentokrát snad radši bez komentáře. ()
Až nečekaně kvalitní snímek, který vás těžko nechá netečnými. Počáteční rozpaky, co že se to vlastně bude dít, vystřídala krutá a drsná realita sociálně slabších maorských novozélanďanů z předměstí. Že není celý Nový Zéland jak krajina z Pána prstenů ukazuje film v celé nahotě, nebojí se jít pro ránu daleko (nevynechá z toho ani ženy) a dokonale přesně a zároveň nezvykle syrově ukazuje vztahy v dysfunkční rodině. Perfektní a civilní herecké výkony všech zúčastněných. Je to skoro na plný počet, hodně dobré čtyři hvězdy. ()
Film o násilí v rodině. Že jde o maory není až tak podstatné. Hodně podstatné je ale to, že film má mizerné dialogy, mizerné herecké výkony a je celý těžce předvídatelný. Chlap pije, mlátí ženu, děti a člověk jenom čeká, jestli s tím manželka něco udělá nebo ne...Nic originálního, nic výjimečného (konec nevyjímaje). Celkem zklamání. ()
ocenenia : Montréal World Film Festival 1994 - 1. cena Grand Prix des Amériques, Cena divákov, Cena ekumenickej poroty, Najlepšia herečka (Rena Owen) spolu s Helena Bergström vo filme "Sista dansen" ()