Nedokončená skladba

Nedokončená skladba pre mňa znamenala nedopozeraný film. Čechovove poviedky a hry som čítaval, filmy Nikitu Michalkova nepoznám a prvý kontakt s jeho dielom nedopadol najslávnejšie. Čudní ľudia postupne prichádzajú a nabaľujú sa na dvojicu z úvodu, teatrálne sa zvítavajú, bozkávajú, rôzne sa pitvoria, niečo čudné bľabocú a hlavne sa snažia tak po rusky nebyť sebou, ale niekým iným. Trochu mi to úvodné pribúdanie hostí bez toho, aby pribúdali aj dojmy evokovalo Ravelovo Bolero. Po nejakom čase som rekordér vypol, aby som zabránil asociácii Michalkov-Nedokončená skladba. Určite nakrútil lepšie filmy. (17.09.2010)

Věčný a nikdy nepřekonaný pocit části Rusů, pocit zbytečnosti vlastního života podle předloh A.P.Čechova zpracovaný Michalkovem. Těžko to mohlo dopadnout špatně. Chvílemi se mi zdálo všechno protahované, hrozila až nuda, ale jakmile přišel závěr, který tu dlouhou přípravu ospravedlňuje a dává znát, že byla nezbytná, bylo všechno, jak má být. (26.09.2010)

Film srovnatelný s tím nejlepším, co u nás bylo natočeno podle knih Bohumila Hrabala. Stejně jako Hrabal i Čechov představoval ve svém díle postavy, které působí nerealisticky, možná až na hranici trapnosti, ale nikdy neupadnou do směšnosti, protože jim nechybí výrazný lidský rozměr (za všechny příklady stačí říct jen - strýc Pepin). Absurdní atmosféra Nedokončené skladby je k sežrání. Tvůrci velmi dobře převedli na plátno čechovovský ,,smích skrz slzy". Skoro každá scéna má nějaký ironický dovětek, každá postava (a že se jich tu hemží!) projde určitým vývojem až k pointě, v níž se mísí smích s pláčem. Starý pán je během oslavy neustále buzen se slovy, že je trapné, že spí - a když se večer na moment probudí a začne blábolit, je mu řečeno ,,ať se radši prospí...". Šlechtična z rozmaru pošle sluhu pro svini, protože hráli karty o to, kdo se na ní projede kolem panství. Chudák s nemocnou ženou přijíždí pro doktora na panství, kde mu ve dveřích řeknou ,,aby aspoň vzal ty jahody a odnesl je pryč" - tak tam bloudí, bosý, aby nenašlapal, pomoci se nedočká a ještě se laskavě ptá, kam má odložit ty jahody. Další muž chce po hádce odjet z města, nasedne do kočáru a poručí zapřáhnout koně. A na konci jen vidíme, jak ve stojícím kočáru spí, nejspíš proto, že na koně už ve zchudlém panství nemají... To jsou jen čtyři náhodně vybrané příklady, ale podobnými hořko-sladkými příběhy je tento snímek doslova nacpán. Je velmi chytře vystavěn a až ho uvidím v lepší kvalitě (ne s příšerně protivným slovenským dabingem) a dojdou mi tak všechny jemné nuance, nejspíš mu dám plné hodnocení. (15.06.2013)

Na motívy poviedok A. P. Čechova natočené výtvarne krásne štylizované dielo. Obrazy vidieckej prírody, starého kaštieľa, zdanlivého pokoja príslušníkov šľachtického stavu v lenivom opare nič nerobenia a nádherne uvoľneného rečnenia o feminizme, či liberalizme bez akéhokoľvek konkrétneho činu, najmenšieho náznaku zodpovednosti, či záujmu. Hostia vo vidieckom sídle žartujú a pojedajú. Z neustáleho vtipkovania a uvoľnenej povznesenej konverzácie sa významová rovina filmu otočí v momente pripomenutia finančných zábezpek tejto neustálej zaháľky. Obrazovo a herecky veľmi pekný film, ktorý miestami trošíčku nudí tak, ako sa zaháľkovo sem-tam nudia aj samotní aktéri príbehu. (10.09.2004)

"Já chrapoun, já můžu všecko." Hrátky provinční aristokracie = zrcadlo nejsoučasnější globální společnosti v adaptaci díla z pera mistrovského sarkastického pozorovatele. Konfrontace sebevědomí a schopností ve vlídných kulisách carského Ruska. "Usedlost nebo čest ?, já jsem pro usedlost." Pravda a mravnost, strach a rozptýlení, nezbytná porce lásky v její čistotě, hlubiny ruských řek a operní patos. "- Ubohé Rusko". - Nech být Rusko." ... "Máme evropské sebevědomí, ale chováme se jako Asiati ... kam s tím prasetem, Vaše veličenstvo ?" České znění Jelínek, Vinklář, Fialová, Paulová ad (19.12.2017)