Svůj mezi cizími
-
Svoj sredi čužich, čužoj sredi svoich
-
Svoj medzi cudzími
-
At Home Among Strangers
-
Cudzí medzi svojími
(festivalový název)
Dobrodružný / Válečný / Historický
Sovětský svaz, 1974, 97 min
Režie:
Nikita MichalkovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtemjevObsah
-
Film, který by se dal charakterizovat jako eastern, osciluje na hranici několika žánrů. Vrátí nás do počátku dvacátých let, kdy rudá revoluce už sice zvítězila, ale ještě se nestabilizovala jako systém. Bývalí udatní bojovníci Rudé armády Saryčev, Kungurov, Šilov a Zabelin jsou nyní deponováni v malém gubernském městečku jako delegáti nové strany a vlády. Sčítat sloupce hospodářských čísel a dohlížet na dobytek je po opojných pocitech bitevních vítězství věru ničí. Konečně příležitost - hlad v Rusku přinutil novou vládu, aby požádala nově vzniklou Ligu národů o pomoc. Ta však prodá obilí jen za zlato. Z Moskvy vychází příkaz dovézt okamžitě všechno zabavené zlato. Jako velitel doprovodného komanda vlaku je zvolen Šilov. V noci je však (údajně) zavražděn. Je jmenován jiný velitel, ale vlak je přepaden a poklad uloupen. Šilov je po třech dnech nalezen živý, ale bez paměti. Nejednoznačnost situace a evidentní přítomnost informátora mezi čekisty nutí nakonec Šilova, aby utekl a začal pátrat na vlastní pěst...
Celovečerný režijný debut ruského herca a režiséra Nikitu Michalkova rozpráva dobrodružný príbeh z obdobia občianskej vojny medzi Červenou armádou a bielogvardejcami. Malé provinčné mestečko na juhu Ruska, dvadsiate roky minulého storočia. Skončila sa občianska vojna, no do úplného víťazstva boľševikov je ešte ďaleko. V oblasti aktívne pôsobia banditi. A v boji s nimi, na život a na smrť päť priateľov, bývalých červenoarmejcov. Úloha je takmer nesplniteľná: nájsť ukradnuté zlato Sovietskej republiky, zničiť zločincov a ... ochrániť svoje priateľstvo, pretože je podozrenie, že zradca sa nachádza medzi nimi... (oficiální text distributora)
Film, který by se dal charakterizovat jako eastern, osciluje na hranici několika žánrů. Vrátí nás do počátku dvacátých let, kdy rudá revoluce už sice zvítězila, ale ještě se nestabilizovala jako systém. Bývalí udatní bojovníci Rudé armády Saryčev, Kungurov, Šilov a Zabelin jsou nyní deponováni v malém gubernském městečku jako delegáti nové strany a vlády. Sčítat sloupce hospodářských čísel a dohlížet na dobytek je po opojných pocitech bitevních vítězství věru ničí. Konečně příležitost - hlad v Rusku přinutil novou vládu, aby požádala nově vzniklou Ligu národů o pomoc. Ta však prodá obilí jen za zlato. Z Moskvy vychází příkaz dovézt okamžitě všechno zabavené zlato. Jako velitel doprovodného komanda vlaku je zvolen Šilov. V noci je však (údajně) zavražděn. Je jmenován jiný velitel, ale vlak je přepaden a poklad uloupen. Šilov je po třech dnech nalezen živý, ale bez paměti. Nejednoznačnost situace a evidentní přítomnost informátora mezi čekisty nutí nakonec Šilova, aby utekl a začal pátrat na vlastní pěst...Komentáře uživatelů k filmu (4)
-
Bluntman
(SSSR) Debut režiséra, scénáristy a herce Nikity Michalkova podle povídky Rudé zlato, u níž je více akcentována citová rovina. Eastern, který je údajně ideologicky zabarvený natolik, že se jedná až o propagandu. Esejistické cvičení, které je z hlediska stylu zajímavé, ale to je tak vše. Tak s tímto na vědomí jsem si pouštěl SVŮJ MEZI CIZÍMI (a slušelo by se dodat, že CIZÍ MEZI SVÝMI, ale pro naši distribuci byla druhá část názvu "opomenuta"). Po zhlédnutí musím napsat, že jak mají někteří problém u sovětských filmů s "velkým ruským srdcem", já ho poprvé pocítil výrazně tady, protože mi ono stavění emocí na odiv přišlo příliš patetické, neopodstatnitelné ani žánrem, ani tématem (west/easterny jsou hodně o pravém chlapském přátelství, ale nikoliv okázale). Naopak ideologická zabarvenost mi tolik nepřišla, protože ignorování některých dobových skutečností (například zatýkání a mučení, jak by někteří komentátoři dodali) je něco jiného, než plakátová náborovost třeba takových NEPOLAPITELNÝCH MSTITELŮ, v nichž jsou dětští hrdinové stejně rudí jako slunce při západu. Navíc mi přijde, že užitím černobílé barvy pro pasáže z minulosti a jejich dynamickým nasnímáním i ohudbením se spíše krasosmutně vzpomíná na doby carského Ruska, když po(občansko)válečné období je vylíčeno pro postavy jakožto úmorné (přestože to je dáno byrokracií). Inu, s tím "pouhým esejistickým cvičením" to je pravda, i když si uvědomuji, že střídání barevného a černobílého materiálu - a to i v případě neretrospektivních pasážích, což působí rušivě - bylo dáno produkčními omezeními (Mosfilm údajně poskytnul filmařům pouze 5400 m barevného filmu od Kodaku).(30.1.2011)
-
Max-Wesslo
Debut Nikity Michalkova se mi zdál poměrně nevyrovnaný. Zatímco některé pasáže měly spád a dokázaly udržet v napětí a očekávání (především první půle filmu), jiné moc nefungovaly. Zejména závěrečná přestřelka v kaňonu vůbec nevyužila svůj potenciál, jelikož je podle mně špatně sestříhaná a obsahuje několik nelogičností. Podobně nevyrovnaně působí také zde vychvalovaná kamera, která střídá uchvacující momenty (průchod domem k mrtvému Šilovovi) s relativně ničím nepřekvapujícími záběry. Potěší chvalitebné herecké výkony, z nichž bych vyzdvihl ten Anatolije Solonicyna a Alexandra Kajdanovského (duo, které se o pár let později sešlo při natáčení Stalkera).(30.1.2012)
-
Wormboy
Rusky dobrodruzny propagandisticky "western" som naozaj este nevidel a pravdupovediac uz ani nemusim. Niezeby to bolo zle, ale raz stacilo. Ale kamera bola totalne paradna!!!(5.5.2009)
-
lera ivanova
Původně to byla povídka s neuvěřitelným názvem Rudé zlato. Pak z ní autoři Eduard Volodarskij a Nikita Michalkov udělali inkriminovaný scénář, a už z porovnání názvů je vidět, že posunuli jádro příběhu od action k pocitové až filosofické rovině. Formální vyjádření detektivně-rvačkového děje je vlastně dosti skoupé. V čem si záběry naopak libují, jsou emoce, které pětice kamarádů z vojny prociťuje – jejich touha po míru, po spravedlivějším světě, jež nabourá o život, který nastává po konci občanské války. Jednoznačně je ukázána ubíjející kancelářská práce, pro kterou většina těchto kamarádů není stavěna. S historkou kolem ukradeného zlata pak přichází něco ještě horšího – nedůvěra, zrady a úmrtí – které film odkrývá s větší naléhavostí než pátrání po pachateli. A všechny nitě minulosti, naděje, bratrství, se sbíhají do postavy Jegora Šilova, do jeho neuvěřitelné opravdovosti, která se tyčí nad celým filmem. Postava je napsána tak, aby táhla každou scénu, ve které se objeví. Mimochodem, tento film-ódu skutečnému přátelství natočila také parta přátel, mladých filmařů, zamilovaných do filmu a v podstatě si postmoderně hrajících na western po východním způsobu. Sympatickou potřebu mladého Nikity Michalkova ukázat na svém prvním celovečerňáku, co všechno v něm je, cítíte z každého záběru. Za pomoci geniálního – a počínaje tímto filmem svého dvorního – kameramana Pavla Lebeševa dosáhl takové vizuální stylovosti, které se nemohu nabažit už pět let. Některé silné momenty: na zasedání, po slovech „A Jegor Šilov, to je…“ – ty pohledy přátel, výmluvnější než všechno žvanění… Hyperaktivní a nebezpečně plný života Andrej Zabělin konečně může „do akce“… A slavná pronikavá melodie na trubku jako koncentrát onoho pravého přátelství…(23.8.2010)
