Říjen, 3:4

Najbzytočnejší Kitanov počin na poli kinematografie. Príbeh o mladíkovi, ktorému sa nedarí a pri napadnutí jedného yakuzáka sa rozhodne pomstiť aj za poranenie svojho kamaráta, tým že sa vydá do Okinawi zaobstarať si zbraň je natočení bez emócií alebo pamätných scén. nebyť samotného Kitana v úlohe bisexuálneho gangstera a pár scén, v ktorých badať Kitanov neočakávaný a roztomilí humor, bolo by to oveľa horšie. Lenže samotný fakt k tomu neprospieva. Od začiatku som vedel ako sa to skončí a koniec je pre samotný vývin hlavného hrdinu absolútne zbytočný a ťažkopádny. Preskakuje sa tu zo scény na scénu, objavujú sa tu postavy, ktorých prítomnosť nie je ani naznačená ani vysvetlená, stotožnenie sa s hlavným hrdinom alebo kýmkoľvek v tomto filme je absolútne nemožné , pretože kamera všetko sníma z diaľky a detailom sa ako keby vyhýbala a tých pár čo sa nájde nám neukazujú emotívnosť ale len ďalšiu zbytočnosť, ktorá tento príbeh podkopáva do vôd podpriemeru. Kitano šliapol vedľa. Ako jeho prvý film v ktorom sa snažil dať aj nejakú tú svoju poetickosť je neohrabaný a je to na ňom vidieť že Kitano skúšal ako to bude vyzerať a až v scénach u mora sa dá povedať že natočil poetický film. Opäť tu zasadil gangsterov a tí to viac menej zachraňujú , lebo s akčnými scénami vedel Kitano vždy robiť, ale na veci nemení nič že sa jedná o najslabší z jeho filmov a aj najzbytočnejší. Vďaka bohu za to že je len jeden. (22.12.2008)

Vcelku jednoduchý příběh s ještě jednodušší zápletkou sází především na důsledné vyobrazení světa jakuzy a jeho zákonitostí, v určitých aspektech mi Boiling Point připomínal Scorseseho Špinavé ulice. Film samozřejmě táhne podstatnou část filmu Kitanova postava, jejíž bezdůvodné násilné sklony, které neztrácejí především vtip, dynamičnost a určitou míru absurdity, naplňují film prvky tak typickými pro většinu Kitanových děl. Nejde ale jen o míru explicitnosti, kterou film divákovi zprostředkovává; jde i o jistý přesah, který film bezesporu má - např. srovnání začátek/závěr. (13.06.2011)

Líný a apatický mladík, co hraje baseball a pracuje na benzince, nic ze svých povinností a úkolů nedělá pořádně, což ho nakonec dostane do problémů s jakuzou a do nejnudnějšího kitanova filmu. V první třetině jde vesměs jen o baseball a nicnedělání prokládané občasnými trapnými vtipy aby se to nakonec přelilo do druhé třetiny, kdy se mladík zaplete s jakuzou, ale velmi podivným skokovitým způsobem, což je vůbec problém celého filmu, že je to takové skokovité a ještě k tomu se skáče od nijaké scény k nijaké. S jakuzou a místním jakuzáckým trdlem, kterého hraje Takeši Kitano, se kadence neuvěřitelně trapných vtipů ještě zvětšuje až to nakonec přejde i na nesmyslně hloupé násilí, které přinese jediný výrazně zábavný prvek filmu a tím je scéna na karaoke. Zbytek je prostě nuda vedoucí odnikud nikam a celý film vlastně ani nemá pořádnou zápletku a cíl, což se nakonec odrazí i v úplně podivném zakončení filmu. Prostě to funguje všechno špatně a zvlášť když se člověk podívá na to co Kitano opravdu dokáže natočit ať už jde o násilí nebo vtip nebo samotný příběh, což už vlastně dokázal v debutovém filmu přímo předcházejícím Boiling pointu, k jehož režii se dostal náhodou, ale udělal z toho mnohem zábavnější film než bylo tohle. Boiling point bylo velké zklamání od jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. A ještě taky k hereckým výkonům se nedá nic moc říct, protože prostě žádná postava tam ani nemá moc co hrát, až na Takešiho, kterej je ale úplně překvapivě trapnej. (04.12.2010)

85% - Rukopis Takeshiho Kitana je mé divácké duši blízký. Boiling point je plný výsměchu a spikleneckých mrknutí. Typické autorské prvky (např. západní sport, hazard, moře, a hlavně z ničeho nic vybuchující syrové násilí) se nedají přehlédnout. Svou formou i obsahem je film v podstatě nejapně brutální akčňák, ale posledních deset minut mu dodá hned několik významů zároveň. Dynamický film plný drsných překvapení a humoru nepatří mezi Kitanovy zralé vlajkové filmy, ale jeho sledování si vždy dovedu užít. Jako Takeshiho fanoušek je mé hodnocení patrně nadsazené, ale nač se snažit o objektivitu, když zde mám popisovat svůj subjektivní názor? (28.06.2007)

Není to ještě tak čisté, vybroušené a poetické jako vyzrálejší kitanovky, ale ten rukopis tam už je pevně usazený. Pravda je, že pro evropana, který nemá nakoukanou japonskou filmařinu, to bude asi obtížněji sežvýkatelný kousek.. Pro takeshiho fandy a žrouty nipponfilmů obecně to ale je rafinované můvíčko plné břidkého i jemného humoru, kamarádství a činů bez keců. (27.08.2014)