Ve spárech yakuzy

Velmi pomalý rozjezd, prudké stoupání pod vrchol, kde vás čeká pád. Vy prostě víte, že příjde a že to bude pád do pekel, tak proč utíkat? Prostě se zasmějte! I přes dlouhou stopáž se vyplatí počkat si do konce filmu, protože ten je typicky japonský. Asi proto se mi tolik líbil. Díky tomuto filmu se pomalu začínám zamilovávat do tvoby Takeshi Kitana. Pomalu ale jistě :-) Co mi trošku vadilo, byly tichá místa ve filmu - a to doslova. Ta místa, kde se nic neříkalo a hudba také mlčela. Není to akční film, rozhodně vám do žil nevstříkne adrenalin, ale mrtvých přec není málo. (13.12.2009)

Táhlost je vyplacená neočekávaností a tím, že každou sekundou prostupují velice zvláštní emoce a zcizující prvek v podobě zásahů autorského Já do plynutí příběhu v podobě sebestředného auteura Kitana, kterého omlouvá vedle žertování vyhraněná opozice vůči všem a všemu - Kitano si utahuje ze svých nepřátel (cizího gangu), ale i ze svých pochopů a z diváků a víceméně si svoje příběhy podobně jako Woody Allen natáčí místo terapie. Čistě pro potěchu ega. (26.08.2008)

Všichni víte, jak jsem snadno ovlivnitelný. Koukám na film a okamžitě chci být Jamesem Bondem, Terminátorem, Sonny Crockettem, Harmonikou, Tonny Montanou, starou Blažkovou, nejmladším Homolkou (a řvát: "Takhle spadnul tatínek!") a na chvíli i žralokem z Čelistí, protože nemám rád přeplněný pláže plný růžovejch Němců. No a co myslíte, že se stalo, když jsem dokoukal Brothera? Týden jsem tlačil kůži na spáncích směrem k temeni, abych si očička trošičku zešikmil. Nej gangsterka, co jsem viděl (25.09.2006)

Veľmi zvláštne zostrihaný film, vďaka čomu nemá žiadnu celistvosť, len vidíme, že sa niečo stane a netušíme, ako k tomu došlo, čo tomu predchádzalo. Akoby to bol len zostrih krátkych scénok, väčšinou vrážd, no občas aj podstatne nudnejších, či už rozhovorov alebo hranie basketbalu. Je to totálne bez atmosféry, postavy postupne do bandy pribúdajú, neskôr ubúdajú, neviete o nich nič a tak strácate prehľad, kto je kto, no je to jedno, lebo žiadna postava okrem tej úvodnej štvorky sa tu dlho neohreje. Film o podsvetí musí mať trošku viac, ako len prestrelky, aj to nie nejako extra natočené. V úvode to vyzeralo, že aspoň Kitano bude svojou charizmou ťahať tento film, no postupne sa vytratí do úzadia a zjaví sa až v závere a aj tak som mu ten jeho poker face veľmi nežral. Pre mňa chladný a nudný film, ktorý mi toho o yakuze veľa nepovedal. (14.10.2015)

Čekala jsem podobu gangsterky, jak ji mám ráda, ale dost často jsem se nudila. Režisér se asi rád usmívá (pokřivený úsměv), rád si hraje s kontrasty s artovým podtextem (pomalé záběry x blesková akce; východní x západní kultura; přemíra hrdosti x absence emocí; malebné prostřihy x syrová brutalita), líbí se mu architektura (kamerové záběry). Mrazivý cynický úsměv hlavního hrdiny s tepajícím srdcem měl svoji originalitu, v ostatním se ale příliš vzhlédl v Big Brother, některé scény byly trapně předvídatelné. Moderní pojetí japonských "rodinných" tradic mi přijde stejně ujeté jako nesmyslné řezaní prstů na důkaz věrnosti, oddanosti nebo žádosti o smíření a odpuštění. Stylovka, kultovka, natož klasika z toho nebude, ani kdyby Kitano udělal ze Žluté řeky obratem Červenou. (23.12.2011)