Milenci ze severního pólu

Film, který bolel a čím více se blížil závěr, tím více jsem se ho obával. Tak čisté vyobrazení osudové lásky se jen tak nevidí. Podobná tematika byla k vidění i v osamělosti prvočísel, ale tohle bylo, i když to asi může znít dost divně (zejména v souvislosti s "falešným" incestem), přece jen o dost civilnější. V osamělosti prvočísel byli postavy ještě více „mimo“, Ana a Otto mi připadali více opravdoví. Zde byl taky kladen mnohem větší důraz na náhodu, která byla v hlavní roli prakticky po celý film. Herci byli dobří všichni, ale pro mě byla jedničkou Ana v podání Najwy Nimri, dále pak Nancho Novo a Kristel Díaz v roli dospívající Any. Jinak ve španělštině zrovna nevynikám, ale myslím, že název filmu je spíše Milenci z polárního kruhu, než Milenci ze severního pólu. (07.07.2012)

Tento film je tak nadčasový a "nadprostorový"... Pro mne osobně jeden z nejkrásnějších filmů o lásce společně Kar-wayovým filmem Stvořeni pro lásku... Přestože se jedná o vztah dvou nevlastních sourozenců, stejně máte stále pocit, že se díváte na něco incestně zakázaného... Prostředky, jimiž režisér zachycuje lásku svých protagonistů, jsou voleny s tak jemným citem pro lidské city, že si přejete, aby film nikdy neskončil... a rozhodně ne smutně... právě to si přejete, jelikož smutek se celým filmem line jako taková tenká červená nit... některé divácké tužby se však nevyplní... Tento film je u mě hned na 11. místě v osobním hodnocení. (22.06.2009)

Bohužel, Milenci se mi definitivně potvrdilo, že Medemovy filmy mají sestupnou tendenci - magické Krávy mě uhranuly právě schopnosti naprosto přirozeně a tematicky účelně proniknout lidské dějiny věčnou sférou imaginárna, Zrzavá veverka svými průniky do iracionálna a záměrným zatajováním důležitých informací dokázala stále udržovat provokativní tajemství a přispívat svěží metafoře děje, Země se snažila už o ambicióznější postižení metafyzické otázky kosmu a i když nakonec řešila spíše existenciální otázku jednoho muže, prolínání světů už nepůsobilo tak přirozeně a spíše mu vypomáhalo ohromující vizuální ztvárnění. Milenci definitivně přecházejí k myšlenkové vyprazdněnosti, která slouží silně ornamentální formě a umělému výkladu světa. Ten je značně svérázný, poetický a ve výsledku se mu daří vytvořit poměrně silný příběh lásky a její věčnosti, avšak zcela pryč je dráždivé tajemství, živočišnost a nepojmenovatelná mystická atmosféra předchozích Medemových snímků. Milenci jsou i přes své téma dosti chladný snímek, který mě příliš nezasáhl a rozvíjel se v jakémsi odstupu. Medem se hold vydal cestou narativního experimentování, básníka vystřídal bystrý vypravěč a stranou zůstala duše a bezprostřední vztah k tématu a situacím, v nichž se předtím režisér dokázal dotýkat něčeho bytostného. (19.01.2013)

Nejpěknější zážitek z LFŠ 08. Lehkost a přitažlivost, s jakou vypráví Medem tuhle romanci se nedá neobdivovat. Podařilo se mu skloubit vtip s dramatem a realitu s kouzlem (hlavním motorem filmu je magický realismus) tak příjemně a neotřele, že se o větrem ošlehané konstanty nejstaršího příběhu lidstva otírá jen vyloženě zřídka. Jinak kráčejí Otto s Anou od začátku až do zvláštního konce po svém. Ohromná poklona Juliu Medemovi, jdu se porozhlédnout po dalších kusech jeho tvorby. 90% (03.08.2008)

Někdy váhám, zda už toho na mě není moc - Medem je asi největší idealista a romantik v celé Evropě a vlastně mě ta naivita jeho postav místy začíná štvát, vše ale zachraňuje perfektní a zcela sebejistě napsaný scénář plný roztomilých hříček a nápaditých motivů. Tento film je nejlepším příkladem tohoto "love-hate relationship", který prožívám při sledování Medemových filmů. Svíjím se, prskám, nakonec ale ano, žeru mu to i s navijákem, od umělce s vizí se rád nechám citově vydírat. (27.01.2009)