One Direction 3D: This Is Us

Pro nefanouška skupiny nezáživný dokument, který ničí jeho nekonfliknost a neustálé točení v kruhu - příjezd do nějakého města - způsobení šílenství - odehrání koncertu a znovu totéž, které spěje odnikud nikam. Přitom Spurlock v první třetině prokazuje, že je schopný filmař a třeba taková stylizace členů do komiksových postaviček je poměrně nápaditá. I samotný úvod, kde rychle a efektně vysvětlí, co jsou One Direction zač, je efektní a svěží. Jenže pak už to upadne do zmíněné nezáživnosti a bohužel se to nikam neposunuje. Tvorba téhle skupiny mě nebaví, tudíž nechápu, co na ní kdo vidí, ale to už je asi generační problém a otázka. Jelikož 3D není nikterak zásadní a je vidět jen v pár chvílích na pódiu a při závěrečných efektech, nemá vlastně film jako takový příliš co nabídnout. Má opravdu smysl jen v aktuální chvíli, protože za pár měsíců a let už nebude sloužit vlastně vůbec ničemu. 30% (05.09.2013)

Boybandy mám ráda. Nebo aspoň od hodně z nich si sem tam prozpěvuju nějakou srdceryvnou nebo veselou písničku. Hysterická jsem ale nikdy kvůli žádné skupině roztomilých kluků nebyla, většinou mi stačilo přečíst jeden rozhovor s kterýmkoliv z nich, aby mi bylo jasné, že mají předem naučené odpovědi, a že to jsou namyšlení a nudní lidé. Ale z toho, co jsem do teď viděla o One Direction, mi přijde, že oni jsou všichni docela milí kluci. Kluci, kteří rádi zpívají( i když Niall a Louis ne moc dobře), uvědomují si i v nízkém věku, že měli obrovské štěstí, že mají to, co mají a že celé jejich setrvávání v kapele je především jedna velká zábava. Působí na mě opravdu pozitivně a ani se nedivim, že po nich třináctky šílí. Celý ten film o nich byl fajn, nikdo asi nemohl čekat nic jiného než ukázky z koncertů a rozhovory, tak si myslím, že odpad může dát zkrátka jen takový člověk, který už předem věděl, že skupinu nesnáší, a že film odpadem ohodnotí. Já jsem nahlédla kousek za oponu a uvědomila si, že odehrát tak monstrózní turné, není žádná legrace ani když mají kluci prvotřídní servis a nic moc sami nemusí vymýšlet. (13.04.2014)

Příběh od toho nečekejte, jde spíš o zběžně pojatou historii téhle britské skupiny. Divák má možnost nahlédnou do zákulisí vší té slávy a vidět to celé i z té negativní stránky, kterou popularita má. Snímek jsem viděla ve 3D a musím uznat, že některé efekty byly vážně povedené-hlavně při záběrech na koncertní vystoupení. To je ale asi tak všechno. (07.09.2013)

Aneb Když nás bylo ještě pět a Harry neměl dlouhý háro. Úvodem bych chtěla upozornit, že nejsem nijak velká 1D fanynka. Ano, znám některé jejich písničky, ale že bych měla po pokoji vylepené jejich plakáty a říkala si Directioner, to opravdu ne. Popravdě mi překvapilo jak to bylo fajn! Sice mi vadilo, jak u některých vystoupení si to tvůrci přilepšili grafikou a taky bych to o jednu/dvě písničky zkrátila, ale bavila jsem se. Nasmála jsem se víc, než u nějaký komedie. Jsou to obyčejní kluci, kteří se proslavili hrozně rychle a jsou to i neuvěřitelní paka, který dokážou hrozně rozesmát. Vtipný to sledovat v době, kdy už tam jeden z nich není a oni se baví o tom, zda by měli takovou slávu i bez někoho z nich. Sice mi některé fanynky ukamenujou, ale stejně mi tam Zayn neseděl a byl trochu navíc. Pardon. (06.09.2015)

Nejdříve musím napsat, že fanoušek boybandu One Direction nejsem. Jejich tvorbu znám pouze o něco málo více než Bieberovu tvorbu a proto jsem v tomhle ohledu jaksi Directionovsky nezkušený. O to však musím více vyzdvihnout to, že jsem byl mile překvapen. Všude slyším jenom nadávky na film "This is Ass" a band "One Erection", že to jsou jenom buzny co neumí zpívat. Myslím že všichni kdo tohle říkají by se měli podívat na tenhle dokument, aby změnili názor. Kluci jsou nesmírně sympatičtí a vtipní a myslím že za takových dvacet let budou stejně kvalitní jako Take That. Z Harryho Stylese roste novej Robbie Williams, z Liama zase Gary Barlow. Nejsou to žádní nafoukaní pubertální parchanti jako třeba Bieber. Jsou to fajn kluci. Hodně mě překvapili s cestou do Afriky za dětmi trpícími hladomorem a výtěžek z nazpívaného cover singlu One Way or Another dali na charitativní společnost Comic Relief. Takové gesto se od mladých slavných zpěváků vidí opravdu málokdy. One Direction hudba jede sice na mainstreamu popové hudby, ale to neznamená že je hned blbá, jen je to hudba pro lidi, který o hudbě moc nepřemejšlí a nechtěj kvalitní texty nebo labužnický instrumentální pasáže typu Pink Floyd nebo Jethro Tull. Sice většinu písniček co jsem od One Direction doteďka slyšel mají pouze lehce nadprůměrnou, ale na koncertech z nich sálá hodně energie a to je důležité. Dokument má svoje kvality. Jedná se o jeden z nejpoutavějších dokumentů co jsem zatím viděl. Až někdy na strašnej střih a občasný fake-rozhovory se jedná o naprosto precizní práci. Ať už přelety mezi jednotlivými světovými zeměmi tak i následné večerní koncertování. Jediné co mi na tomhle dokumentu vadilo, byli těch statisíce uječených a ubrečených fanynek, který bych střílel kulometem. Hodnocení dávám tedy kladné a to hlavně proto, že mě dokument dokázal zaujmout, pobavit a částečně i dodat energii. Dokument o chlapcích, kteří si splnili sen a během dvou let se stali nejúspěšnějším popovým boybandem všech dob. EDIT: Například cover písně Forever Young nazpívali skvěle, dokonce se mi líbí víc než originál a song Story of My Life je jedna z nejlepších popových písní současnosti. Ti kluci mají potenciál.... větším jím větší budoucnost s menším počtem uječených pubertálních fanynek. Už to vidím jak za padsát let budou mít Reunion koncert a přijdou tam ty starý babky, který je za mlada žrali. Kdo ví, třeba tam v ten moment budu jako starej dědek stát taky. HATTERS GONNA HATE (09.12.2013)