80tá léta zuří a velký Martino se i přesto opět pouští do gialla. Nějak však zapomněl režírovat. Je to neskutečná hovadina se stupidním dějem a bez kapky krve. Nezatracuji úplně díky někdy zajímavým lokacím, Frizziho hudbě (ano, místy opět mistr neváhal použít ty samé skladby z Fulciho filmů:-)) a velkému počtu kultovních horror ksichtů včele s Johnem Saxonem, který se tu však příliš dlouho neohřeje. Martino, Martino...(9.6.2010)