Hrátky s peklem

Jak byl Hugo krásná a dojemná pocta vynálezu filmu a počátkům západní kinematografie, tak tohle je naprosto šílená, z řetězu utrhlá pocta východní filmařině, Bruce Leemu a krvavým samurajům. Po stránce vyprávění to je ovšem trochu rozpolcené, první polovina o dost slabší než ta druhá, k závěrečnému šílenství vede na můj vkus až příliš mnoho cestiček. A jen některé z nich baví tak jak by měly. Ovšem, závěr je velká zábava, která boří zdi nevídaným způsobem. Originalita v počátečním nápadu se nezapře. Dcera bosse je kost. (20.08.2015)

Ťažké je zostať v realite, keď fikcia je taká sranda. Sono sa utrhol z reťaze a jeho pocta čínským akčným filmom s tradičnou Japonskou poetikou, odkazy na jeho bicykle a kluby, a aj zabrdnutie do Kitanovských tém v perfektnom guláši akcie, čierneho humoru, metafilmu a myšlienkovo komplexného a na línie bohatého majsterštyku, spôsobuje, že sa od Pekla nedá odtrhnúť zrak Fumi Nikaidó je nádherná. Sledovať ju usmievať sa ma prinútilo uvedomiť si, že chcem hrať vo filme Siona Sona. Nie len preto, lebo mi hrá klasika počas krvavej sprchy. Ani nie preto, lebo sa tu oháňa katanou a pozerá so do spoteného ženského výstrihu. Ale čisto z toho hľadiska, že to vyzerá ako neskutočná sranda. Najosobitejší tvorca vytvoril najosobitejší mindfuck film v ktorom je všetko čo by ste o tej japonskej kinematografií mali vedieť. A teraz to tam poďme nájsť. Tým, že tam v kuse odkazuje na svoje predchádzajúce filmy, umocňuje extázu zo strán fanúšikov, ktorý presne vedia čo tím myslel, alebo naznačoval. A potom, že je divné byť divný. (14.03.2015)

Whoooa! Tenhle multižánrový maniakální filmový mazanec upekli pejsek s kočičkou. Film má parádní rozjezd a v první půlhodině se vůbec nezastaví. Krev, humor, meta vtipy, pomrkávání na filmové fanoušky, hra se žánry, sebeparodie, akční scény... A končí to více než dvacetiminutovou sekvencí, ve které se spolu řežou dva mafiánské klany, vzduchem létají končetiny, krev stříká na všechny strany, po zemi se válí kokain a všechno to natáčí rozjuchaní filmaři na kolečkových bruslích, kteří se u toho ďábelsky smějí. Zběsilému tempu značně překáží akorát občasné pokusy o seriózní pasáže, které se svou vážností do maximálně ujetého zbytku vůbec nehodí a působí spíš trapně. Jinak palec nahoru, zvlášť když víte, do čeho jdete, a vyhovují vám brutálně přestřelené šílenosti v japonském stylu. (09.07.2014)

Naprostá ujetina. Na jednu stranu mě to bavilo, na druhou jsem zírala a nevěděla, co si o tom myslet. Asi nejsem takový fanda naprosto nesmyslných snímků zaměřujících se jen na umění natočit film. 1.) Novodobá vodní skluzavka ve formě krvavých lázní - to se na vysokoškolských kolejích asi nezavede. 2.) Úplný konec, kdy běžel jak debil ulicí, přestože měl v sobě nejmíň 4 střelné rány.. jasně a pak záběr konce filmu natáčejícícho film, který natáčel film - bomba hříčka. 3.) Fuck bombers - tomu se říká oddanost filmu, když této skupince nevadí zabíjet a být zabiti jen proto, aby natočili film jejich života. 4.) Jak ta borka sťala všechny hlavy v kruhu - vůůůbec mi to nepřipomnělo Wanted a scénku s kulkou. 5.) Největší záchvat smíchu jsem dostala při tom, jak si představoval, že to natočí --- vešli tam, postavili stojan, kameru na to, ti zírali a pak spadly všechny papírové stěny a všude se bojovalo. 6.) Čímž jsem přistoupila k bodu šest, aka že vlastně na filmu bylo naprosto skvělé, že jsem nevěděla, co je skutečnost, co vize, co sen, představa, jejich minulost či tužba... 7.) Když si dáte moc heroinu, pak místo krve stříkající z těl vidíte barevnou duhu nad hlavou osoby, jež je sesekávala - asi žrali moc M&M nebo co, aby vytvořili krvavou duhu. V závěru tento počin tedy oceňuji, ale přesto musím brát na zřetel, že ta písnička mě neskutečně srala, nehledě na to, že člověk nechápal už od startu, jelikož začátek filmu vám naskočí japonská reklama na zubní pastu.. prostě na mě až moc šílené a nelogicky ztřeštěné. (11.07.2014)

Moje prvé, relatívne, normálne stretnutie s týmto prapodivným Japonským režisérom (Šion Sono) dopadlo nad moje očakávania, skoro za 5*. S celej snímky som mal pocit akoby išlo o satiru na celú tú gangsterskú yakuza manga pop kultúru spolu zo zreteľom na samurajský Chanbara žáner. Neviem to ani riadne pomenovať ale vidím to tam. Keď ja Japonskú kultúru a kinematografiu až na pár výnimiek ( skôr by som to nazval štatistických odchýliek) nesledujem, nepáči sa mi ide o úplne iný svet mimo mňa. Ale toto malo proste toľko sviežich nápadov, nehorázne trefné charaktery a narážky na úplne všetko, že som neodolal. Mnohé veci čo na Japonských filmoch mám aj nemám rád tu boli doslova gurmánsky sparodované... A všetko to celé vyústilo do záverečného monumentálneho masakru. Obrovská škoda, že tvorca si nedokázal svoju brutalitu ustrážiť alebo nejako inak zobraziť než odpudivou digitálnou krvou. Čím viac striekajúcej krvi, tým viac manga štýlu to chápem ale mne to tam nesmierne prekážalo. (03.01.2015)