Erasmus a spol.

Nevím, co je na týhle komedii pěkný a inteligentní. Film, kterej se dvě hodiny zabývá jen tím, jak někdo vymetá pajzly, svádí vdaný, případně lesbicky zaměřený ženský a votvírá si hubu na mámu takovým stylem, jako tady, aby pak zakrýval nevěru přítelkyně způsobem, že z podváděného dělá absolutního vola. Já jsem morální dinosaurus a tohle mě prostě nebere. Po dlouhé době jsem zase šel do kina a zase už dlouho nepudu. Ještě že ten lístek stál jen 70 kč, jinak bych nelitoval jen dvou hodin a že jsem to viděl, ale i peněz. Začalo to American pie, pak to přešlo na Madchen Madchen a teď se to dostalo do Ouberge Espagnol. A jedno je horší a trapnější slátanina než druhý a nechutnější, než falešnej snuff (a pár sem jich ze zvědavosti viděl). Jak kdyby mladý lidi nezajímalo nic jinýho, než jak si vyhulit a vychlastat a vyjebat mozek z hlavy. Mimochodem ten překlad názvu se jim taky nepovedl. Znamená to Španělská vesnice a francouzsky je to totéž, co u nás. Být španělskou vesnicí, mít v tom guláš a zmatek. Když jsem to měl hodnotit, tak jsem se dlouho rozmýšlel, jestli vůbec chci. Jen lituju, že tu není horší známka, než odpad. Ale možná je to způsobený čistě jen tím, že jsem na to do kina pozval jednu, šel se dvěma a třetí té jedné těsně předtím zavolal :) (11.12.2005)

Každý má pocit, že v životě spoustu věcí prošvihnul. A Erasmus je přesně ten můj případ. Když jsem takhle seděl v Tours na nábřeží Loiry, s přáteli popíjel v místním klubu při „pivních dnech“ (ano, poprvé jsem ochutnal škopek s malinovou šťávou) a pozoroval ty davy mladých lidí, vzpomněl jsem si na tento snímek. Uvědomil jsem si, že za takový rok, který prožil Xavier v Barceloně, bych dal nevím co – no uznejte: bydlet s angličankou, španělkou, belgičankou, němcem, dánem a italem … A k tomu: “Cesane?“ - “Ano?“ - “Pojď sem, pomůžeš mi, naučíme Xaviera něco důležitého. Teď se dívej, ukážu ti, co by měli umět všichni chlapi…“ No ólalá :) (05.10.2010)

Příjemný film - nic víc, nic míň...tohle číst má spolubydlící - přiškrtila by mě - její nejoblíbenější film, díky němuž se zamilovala do Barcelony a i když tam nikdy nebyla, zná ji zpaměti, stejně jako tento film. Takže asi tak k tomu, jak může zapůsobit film. Nemůžu Erasmu upřít jisté kvality, ale má i (více než) dost slabin (příběh není až tak silný, dialogy nedotažené,..) - na 3* to zachraňuje příjemná parta vysokoškoláků, hudba, opravdu krásné prostředí Barcelony a fakt pár skvělých záběrů (např. když vylezou z nočního klubu, opilí a kamera se divoce točí jak "v opici a do toho hudba Daftpunk :) nebo jaká se strhne honička při příjezdu Wendina přítele Alistaira...jinak tento film kulhá pod taktovkou nepříliš schopného režiséra. (10.12.2007)

Prvních 15 minut jsem chtěl tenhle film vypnout. Strávil jsem šest let života v různých společnostech typu "Xavier v Barceloně". Xavier byl opravdu solidní bábovka, bylo pro něj opravdu těžké opustit Paříž, matku i svou Audrey Tatou. Málem bych po těch letech zapomněl, jaké to bylo pro mne, poprvé odjet "do světa". Xavier nevěděl, jaké to bude a léčba šokem z něj udělala jiného člověka. Přijal nový život za svůj i s cenou, kterou za to musel zaplatit. Ztratil svou Paříž, normální pohled na svět. Zbyla mu vzpomínka a touha znova prožít to co mu změnilo život. Kdo neprožil, nepochopí. Zbývá jen otázka: stálo mu to za to? Co bude dělat dál? Kariéru? Vrátí se do Barcelony? Dvojku jsem ještě neviděl, ale asi se vrátí do Barcelony. Je to droga.... (03.02.2007)

Až na ten začátek, který je přesný - miliony papírů, nikdo nic neví, neporadí... to byla děsná nuda. Na Erasmu jsem byla a užila jsem si ho tedy mnohem víc, než on. Celkově jsem film prozívala a pronechápala. Dala bych i odpad, kdyby tam nebyla špetka dobrých momentů, které mne donutily se alespoň usmát... :) (01.02.2011)