Erasmus a spol.

Skvělý film – vtipný, milý a hlavně pravdivý.... Na programu Erasmus jsem sice byl jen na návštěvě, ale své dny života v cizím městě jsem si taky užil dosyta a můžu s rukou na srdci potvrdit, že s hlavním hrdinou jsem se dokonale ztotožnil... Nečekejte zábavu ve stylu Prciček, ale spíše mírně úsměvný pohled do života lidí kteří poznali jaké je to opravdu žít...Ve dvojici s filmem The Last Kiss dokonalý předobraz skutečných ze života vycházejících scénářů! Bravo... (01.12.2007)

Erasmus v Německu jsme zahájili velmi příhodným filmem, který si člověk vychutná o to více, když ví, kolik toho studium v zahraničí obnáší, od přihlášení, přes tunu vyřizování, až po příjezd a pobyt (na odjezd radši ještě nemyslím). Hlavní hrdina to na začátku neměl opravdu jednoduché, ale nakonec se oklepal, zabydlel a zažil dost možná nejlepší rok svého života. Spousta vtipných scén byla opravdu pravdivých a člověk na ně během pobytu skutečně narazí, ať už bydlí na privátu, nebo na koleji. (30.10.2013)

První polovina mi byla protivná, zrychlené záběry na začátku tam neseděly a ani hlavní postava mi nebyla bůhvíjak sympatická, vše zachraňovala Audrey, která skvěle zahrála opuštěnou Pařížanku. Druhá půlka zachránila filmu 4 hvězdičky, charaktery se příjemně vybarvily, snímek začal mít konečně nějaký smysl a opět jsem si uvědomil, jak rád jsem stále studentem. (30.08.2008)

Každý má pocit, že v životě spoustu věcí prošvihnul. A Erasmus je přesně ten můj případ. Když jsem takhle seděl v Tours na nábřeží Loiry, s přáteli popíjel v místním klubu při „pivních dnech“ (ano, poprvé jsem ochutnal škopek s malinovou šťávou) a pozoroval ty davy mladých lidí, vzpomněl jsem si na tento snímek. Uvědomil jsem si, že za takový rok, který prožil Xavier v Barceloně, bych dal nevím co – no uznejte: bydlet s angličankou, španělkou, belgičankou, němcem, dánem a italem … A k tomu: “Cesane?“ - “Ano?“ - “Pojď sem, pomůžeš mi, naučíme Xaviera něco důležitého. Teď se dívej, ukážu ti, co by měli umět všichni chlapi…“ No ólalá :) (05.10.2010)

Jedno mi uniká – proč měl někdo potřebu přetransformovat své všedně zábavné zážitky do celovečerního filmu? S přihlédnutím k (ne)ději nezdravě dlouhého celovečerního filmu. Erasmus mě nerozesmál, nepobavil, pouze rozlítostnil svou snahou o obojí. Musela být legrace, zúčastnit se Erasma na živo, ale Cédric Klapisch není dobrým vypravěčem a nedokáže strhnout nezúčastněného pozorovatele, do jehož role je odsouzen každý divák. Scény jsou chaotické, neuspořádané, jenom zřídkakdy sevřené pevně jako půlky překrásné Judith Godrèche a (jako jiná část jejího těla) plnící konkrétní účel. Pro zajímavost doporučuji zhlédnout scénu alkoholové „rubačky“ (pár lidí hodně na mol) ve Sbal prachy a vypadni – takhle má taková scéna vypadat, ne jako minutový, rozostřený, téměř statický záběr. Nic nezachraňují ani jaksi zatuhlí herci (nenechte se nalákat na Audrey, která hraje štěkoidní pidiroličku „přítelkyně na telefonu“). Hádám, že kdyby mi stejné zážitky vyprávěl v dobře naladěné společnosti nějaký kámoš, nevím, čemu se zasmát dřív. Takhle jsem pouze nevěděl, čemu se zasmát. 45% Zajímavé komentáře: pshimi, Turiec, AdaMM (01.12.2007)